Vestavba penzionu – Pivovar Kocour

Vestavba penzionu – Pivovar Kocour

Varnsdorf

(8. 11. 2019) DOMYJINAK architekti

   
 
 
 
 

Vestavba penzionu – Pivovar Kocour

Jedná se o vestavbu do objektu pivovaru, industriální budovy z počátku minulého století, která původně sloužila pro výrobu keramických prvků. Koncept řešení se opírá o vestavbu kontrastních boxů do existujících prostor skladu v podkroví keramičky.
Vložené boxy nově organizují podkrovní prostory, definují společná prostranství a hotelové pokoje. Respektují stavební strukturu objektu, vstupují do dialogu s dřevěnou konstrukcí krovu a se střešními světlíky.  V bílé barvě plují po rezavé podlaze. Stávající sloupy krovu jsme ponechali jako jakési sochy-objekty. Umístěny jsou ve společném prostoru a vedle stěn v pokojích, stojí samostatně v interiéru některých koupelen. Společnému střednímu komunikačnímu prostoru dominuje oknem zarámovaný výhled na tovární komín a ocelové schodiště. 

Materiálové řešení odkazuje na industriální atmosféru místa – obvodové stěny budovy tvoří cihelné zdivo, podlaha celého prostoru je řešena v barevném odstínu rzi, stěny v betonové šedé, přístupové schodiště s povrchem ze slzičkových plechů, vstupní část v cortenovém plechu a dlažbě z původních keramických cihel.
Interiér pokojů je jednoduchý s atypickým dřevěným nábytkem. Boxy koupelen jsou s důsledně bílým interiérem a dřevěnými umyvadlovými deskami, někde dřevěným sloupem.
Součástí návrhu byl také orientační systém. Koncept označení pokojů se opírá o sortiment v pivovaru vyráběných piv, každý pokoj má název a číslo odpovídající typu a stupni piva, doplněný o jeho charakteristiku.

Autorská zpráva

Autoři: doc. Ing. arch. Petr Šikola, Ph.D., Ing. arch. Jan Černoch, doc. Ing. arch. Václav Dvořák, CSc., Ing. arch. Kristýna Bednářová, Ing. arch. Hana Klapalová, Ing. arch. Jan Pustějovský

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2017

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz