Vila s bazénem

Vila s bazénem

(29. 1. 2016) Tomáš Klanc

   
 
 
 
 

Vila s bazénem

Pro stavbu domu si mladá rodina vybrala pozemek v nové čtvrti v obci na jih od Prahy. Velké pozemky, vybudované komunikace a chodníky, předem navržená veřejná zeleň a také regulační podmínky, které se snaží prosazovat kvalitní architekturu a eliminovat domy ve stylu „podnikatelského baroka“, slibují nadstandardní podmínky pro bydlení. Okrajová parcela se vstupem z východní strany je zaujala hezkou polohou - směrem k západu zůstává výhled na přírodu a do krajiny. Na počátku si představovali jednoduchou stavbu s velkou společnou obývací částí, dvojgaráží, dostatečným úložným prostorem, moderními technologiemi a vnitřním bazénem, který bude navazovat na obytný prostor. „Architekta jsme hledali na internetu a v časopisech, z oslovených nás nejvíce zaujal Tomáš Klanc, a to zejména svým osobitým a lidským přístupem. V ostatních ateliérech nebyli tak vstřícní,“ vzpomíná hostitelka. „ Návrh se postupně vyvíjel a měnil na základě architektem předkládaných variant od obyčejné kostky do kompozice domu z více hmot a materiálů.“

Stavba se skládá z dvoupodlažního obytného bloku ve tvaru kvádru s plochou střechou a přízemní bazénové haly se zázemím s pultovou vegetační střechou s extenzivní zelení. Z ulice jsou vidět pouze vstupní dveře, garážová vrata a dveře do skladu. Obytné prostory jsou orientovány převážně na jih a na západ mimo ulici, což bylo součástí zadání pro uchování soukromí rodiny. Záměrně tak dům z ulice vypadá podstatně menší a uzavřenější, než ve skutečnosti je.
Středobod domu představuje dvoupodlažní schodišťová hala osvětlená střešním světlíkem. Je to spojnice a křižovatka všech komunikací - ústí sem vstupní předsíň, dveře z garáže, z bazénu a posuvné skleněné dveře ze společné obývací části. Tento velký, téměř čtvercový prostor je přehledně členěn na čtyři funkční segmenty: jídelnu, kuchyň, obývací pokoj a pracovnu, jejichž podlaha leží o dva stupně níže a vyrovnává tak mírný výškový rozdíl terénu na pozemku. Sezení a pracovní zónu odděluje stěna s krbem a zapuštěnou knihovnou – kromě prostorového předělu zastává toto těleso v místnosti o rozponu přes osm metrů především nezbytnou skrytou nosnou funkci. Obytný prostor a bazénová hala sdílejí společnou krytou terasu, přístupnou dvěma celostěnovými posuvnými prosklenými dveřmi.
V patře ústí schodiště do podélné chodby, z níž se vchází do dvou dětských pokojů, pokoje pro hosty, koupelny, prádelny a ložnice rodičů s vlastní šatnou a koupelnou. Jihozápadní a jihovýchodní nároží zaujímají dvě střešní terasy, kde si rodiče i děti mohou dopřát nerušené posezení na ranním či podvečerním sluníčku s hezkým výhledem.

Velká hmota domu je prosvětlená, odlehčená a opticky zmenšená. Obytná část vychází z tvaru kompaktního betonového kvádru, do něhož jsou na potřebných místech vykousnuté otvory jako díry do ementálu. V přízemí betonem prostupují vchodové dveře, prosklená západní stěna, okno do kuchyně a posuvné dveře na terasu, v patře dvě nárožní terasy u ložnic. Kombinace betonu a skla by ale působila chladně, proto jsem vše, co je do základní betonové konstrukce vloženo, navrhl ze dřeva. Záměr jasně vyznívá již při prvním pohledu zvenčí – okna s dřevěnými rámy lemují dřevěná ostění a nadokenní překlady, které schovávají kapsy na předokenní žaluzie. Zastřešení pergoly tvoří dřevěná konstrukce s automatickou markýzou. Strop nad přízemím tvoří pohledový beton, nad bazénem a místnostmi v patře ponechal architekt v pohledu lepené dřevěné trámy i záklop z palubek – biodesek. V patře odhalil také obvodovou ocelovou traverzu s autentickým, neupraveným povrchem rezavé oceli s přiznanými prostorovými táhly.
Příjemný domov nevytvoříte jen poskládáním nejrůznějších, i když atraktivních kusů nábytku. Převážnou část vnitřního vybavení tvoří kompaktní vestavěné korpusy do předem připravených nik na celou výšku místnosti, které v některých případech nahrazují zděnou příčku (kuchyňská linka, skříně v předsíni a v ložnicích, schodiště v hale, koupelnové skříňky). Truhlář je vyrobil stejně jako veškeré dveře v domě z jilmové dýhy. Tento účelný základ doplňuje jen několik kvalitních solitérů designových ikon, sedacího nábytku a židlí a masivního jídelního stolu, pracovního stolu a komody z recyklovaného teakového dřeva z Indonésie. Vyniknou na jednolité, dokonale hladké podlaze z průmyslové pryskyřičné stěrky. Její provedení ve velkém obývacím prostoru bylo pracné, nakonec ji ale majitelé domu použili i v patře, i když to nebylo v plánu. Z výsledného efektu v přízemí totiž byli nadšeni. Vznikl čistý a funkční interiér působící útulným a harmonickým dojmem.

Slovo majitele
„Na výsledku stavby se podepsala soustavná práce a dohled architekta po celou dobu, od počáteční studie přes návrh stavby a interiéru až po dokončení realizace. Jako stavební dozor byl nezastupitelný. Nakonec oceňujeme jednoduchost, účelnost a harmonii stavby i vybavení interiéru, jenž odpovídá naší představě o bydlení. Vybavení domu bylo promýšleno současně se stavbou, a proto do sebe dům i nábytek zapadají. Množství detailů jsme s architektem vymýšleli na místě v rozestavěném domě, kde jsme lépe zachytili atmosféru a zapojili představivost. Celkový dojem je tak pro nás velice příjemný, dům do posledního detailu splňuje naše původní představy a celé rodině se v něm dobře žije. Díky plodné a citlivé spolupráci s architektem jsme na výsledek opravdu pyšní.“

Autorská zpráva
Foto: Filip Šlapal


 
VILA S BAZÉNEM – DOLNÍ BŘEŽANY
Architekt, TDI a organizace stavby: Tomáš Klanc, Klanc architekti; spolupráce na PD Kryštof Spilka
Zastavěná plocha: 200 m2
Užitná plocha: 350 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2013

Komentáře ke článku

 
 
 
 

16. 5. 2020 09:42:00. Re: Vila s bazénem. Zbyněk

19. 5. 2020 14:53:40. Re: Vila s bazénem. EVA

 
 
 
 

16. 5. 2020 09:42:00. Re: Vila s bazénem. Zbyněk

  Dobrý den,
kolik reálně přišla tato stavba?
Děkuji

19. 5. 2020 14:53:40. Re: Vila s bazénem. EVA

  Něco mezi 15-20 mil., idální pro mladou rodinu :-)

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz