Vila v Perchtoldsdorfu
Perchtoldsdorf, Rakousko
(3. 2. 2021) Jan Proksa
Vila v Perchtoldsdorfu
Výzvou bylo pro tento projekt v klidném prostředí na
kraji Vídně dosáhnutí maximálního povoleného objemu stavby na velmi úzké
parcele. A to tak, abychom vytvořili prostředí pro život dvou generací. Při
pohledu na objem domu brzy rozeznáte lehkou diskrepanci objemů mezi pravým a
ostrým úhlem. Nepravidelnost úhlů je použita jak na venek, tak uvnitř. Tento
pohyb je možné cítit skrz celou strukturu stavby. Od intimního vchodu až po otevřené
prostory hlavních obytných prostor cítíte napětí těchto dvou geometrií.
Fasáda z vápenné omítky je reminiscencí na dovednost tradičního řemesla vídeňských domů z přelomu 19. a 20. století. V posledních dekádách bylo toto umění nahrazeno standardizovaným použitím polystyrenových fasád a systémových venkovních omítek.
Autorská zpráva
Na vlnách vídeňského satelitu
Vídeň si v uplynulém století prošla trnitou cestou z vrcholu na dno a zpět na výsluní. Hrdá metropole rakousko-uherské monarchie se po první světové válce proměnila v tělo s amputovanými končetinami, kde šlo jen upřít pozornost na hlavu a dát průchod Freudově psychoanalýze. S obnovením suverenity po druhé světové válce se Vídeň stala vyhledávaným cílem československých emigrantů a oblíbeným místem agentů z východního i západního bloku. Po sametové revoluci se řada českých architektů vypravila do Vídně sbírat pracovní zkušenosti. Dnes lze na vídeňské technice či akademii běžně studovat a nabýt zde jedno z nejlepších vzdělání ve střední Evropě. Rakousko je díky své neutralitě přirovnáváno ke druhému Švýcarsku a Vídeň je sídlem řady mezinárodních organizací v čele s OSN a naftovým kartelem OPEC. V posledních letech obsazuje rakouská metropole čelní pozici v celosvětovém žebříčku měst s nejvyšší kvalitou života.
O co bouřlivější byl příběh Rakouska ve 20. století, o to konzistentnější je profesní dráha Jana Proksy, kterému se podařilo nejen vystudovat vídeňskou techniku, ale nasbírat i dostatek zkušeností v místních ateliérech, aby se mohl stát členem Komory rakouských architektů a založit ve Vídni vlastní ateliér. První Proksovou samostatnou realizací byl dům v cihlové zahradě (publikováno Stavba 4/2017). Tento návrh pro jednoho ze členů rodiny sklidil uznání u české odborné veřejnosti. Dvougenerační dům v Perchtoldsdorfu, který je druhou Proksovou dokončenou realizací, měl potvrdit, zda obstojí v náročném rakouském prostředí, dokáže získat klienty a udržet nadprůměrné výsledky.
Perchtoldsdorf již není součástí žádného vídeňského bezirku, ale je samostatnou patnáctitisícovou obcí v Dolním Rakousku. Přesto sem pravidelně zajíždí městská doprava a současně se místo těší z blízkosti přírodní rezervace Föhrenberge na jihu Vídně. Třípodlažní rodinný dům (podsklepený po celé zastavěné ploše) je situován na konci slepé ulice v poklidné satelitní čtvrti, kde vás ve srovnání s českým předměstím již na první pohled překvapí celková kultivovanost prostředí. Jednotlivé návrhy nemají potřebu mezi sebou soutěžit v barevnosti nebo počtu apsid či vikýřů na střeše. Všechny okolní domy mají bílou omítku se šedými dekory a černé okenní rámy. Přísná regulace určovala nejen maximální zastavění pozemku (25%), ale také pevnou výškou římsy a hřebenu. Zatímco okolní domy s plochou střechou disponují dvěma (a půl) podlažími, Proksovi se těsným přepočtem objemů podařilo prosadit na úřadech uskočené třetí podlaží. V rakouském prostředí sousedé nemají potřebu se domy vzájemně ohromovat, ale ocení spíše konzervativnější přístup, kdy návrh do svého okolí nerušeně zapadne. K vroubkovanému dekoru Proksu inspirovaly procházky vídeňskými okrsky, kde se podobnými motivy pyšní řada bytových domů z období Gründerzeit (druhá pol. 19. stol. do nástupu secese). Podobný dekor na fasádě použil před dvaceti lety Ladislav Lábus při rekonstrukci paláce Langhans v Praze, ale i dnes se s ním můžeme setkat u realizací architektů o generaci mladších (např. rekonstrukce domu ve Vršovicích od Markéty Zdebské, obecní úřad v Hluchově od Public Atelieru či nová městská hala v Modřicích od Atelieru bod architekti). Podobně ztvárněnou fasádu bychom mohli najít i v dobách vrcholícího funkcionalismu, kdy brtnický rodák Josef Hoffmann navrhl rakouský pavilon do italských Benátek. Je třeba uznat, že tento Wagnerův žák, spoluzakladatel uměleckého spolku Secession a výrobních dílen Wiener Werkstätte se vždy ubíral svou nově pojatou klasickou cestou.
Podobný přístup ke stavění a řemeslu má i Jan Proksa. Do omítky odkazující se na historické fasády jsou vsazeny moderní velkoformátové tabule z trojskla s ukrytými rámy. Stejně tak se v dnešní polystyrenové době ubránil pokušení usnadnit si práci vytvořením XPS prefabrikátů, což by ve výsledku vnímal jako ošizení poctivého řemesla. Po zaklepání na fasádu se tak neozývá laciné dunění, ale poctivá vápenná omítka na 45 cm silné cihelné stěně dodatečně zevnitř izolované minerální vatou. Laciný zvuk fasády pochopitelně nebyl jediným důvodem. Polystyren by navíc znemožnil přirozené dýchání domu a čistotu celkového řešení s tepelným čerpadlem a podlahovým vytápěním/chlazením.
Vysoké požadavky na stavbu měly za následek, že se dlouho nedařilo najít firmu, která by zvládla profilovanou vápennou omítku, až Proksa nakonec přizval akademického malíře Zbyňka Mergentala, s nímž spolupracoval na vnitřních hlazených vápenných omítkách u cihlového domu v Prušánkách. Zdlouhavý výběr vhodného zhotovitele vedl k tomu, že se s náročnou fasádou začalo v období, kdy se venkovní práce většinou zazimují. Situaci neusnadňovala ani složitá figura domu reagující na nepravidelný pozemek. Architekt, který do té doby zastával pozici stavbyvedoucího a dozoru, se musel ve finiši sám převléct do montérek. Nakonec byla stavba za značného časového a finančního vypětí dokončena před Vánocemi, aby rodina mohla oslavit Nový rok v novém domě.
Odměnou za veškeré komplikace je střešní loft (omítaná dřevostavba). Návštěvníkům horního patra tak může uniknout minimalistické uchycení skleněného zábradlí na střešní terase či promyšlené „oplechování“ atiky z chorvatského vápence a nechá se rovnou opájet výhledem ze střešní terasy na přilehlé vinice za domem.
Po dvou rodinných domech Proksa v Rakousku dokončuje další zakázku, která bude přístupná úzkému okruhu uživatelů. Letos v létě se mu však podařilo zvítězit v mezinárodní soutěži na kulturní dům Slávie v Českých Budějovicích, takže snad brzy bude moci i české publikum ocenit nadstandard, na který jsme od Proksy zvyklí.
Článek vznikl po společné prohlídce s autorem a uživateli domu 24. června 2020.
Petr Šmídek
Autor: Jan Proksa; spolupráce Korbinian Lechner, Ursula Knappl
Statika: Neli Rachkova-Anastassova
Tepelná technika: K2 Bauphysik
Zastavěná plocha: 132 m2
Hrubá podlahová plocha: 313 m2
Užitná plocha: 249 m2
Plocha pozemku: 528 m2
Foto: BoysPlayNice
Základní informace o objektu
Kategorie
Novostavby
Dokončení
2019
Vila v Perchtoldsdorfu
Perchtoldsdorf, Rakousko
Komentáře ke článku
Registrace k zasílání newsletteru
Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

17. 5. 2022 14:38:55
Re: Knihovna Petra Hájka
Dobrý den,na první pohled až nepřátelské k člověku...vězeňská atmosféra....přeju ať je to jen na fotce a nikoliv ve skutečnosti
11. 5. 2022 20:57:09
Re: Re: Koncept řetězové výstavby.
Přesně tohle mě napadlo taky.
11. 5. 2022 20:53:50
Re: Studenti navrhli nové využití Strahovského stadionu
Kotviště vzducholodí, to je přece úžasný nápad.
8. 5. 2022 20:56:33
Re: Koncept řetězové výstavby
Souhlsím s předchozími. Urbanismus -kromě zahrádek, mj. velmi připomíná koncepci koncentračních táborů, + většího tábora v Letech. Náves, občanská vybavenost =absence. Obyvatelé rozeznají domy jen podle čísla.
5. 5. 2022 20:29:12
Re: Koncept řetězové výstavby
Přidávám se k předchozím hodnocením. Ten koncept je neuvěřitelně pomýlený. Ani vesnice, ani město, nuda stále stejných uniformních domů se stále stejnými k ničemu nepoužitelnými předzahrádkami, tedy použitelnými jen jako parkoviště. O tom, že v prostředí by se měli mít možnost pohybovat lidé, o tom není ani zmínka. Baťovské domečky proti tomu jsou ukázkou promyšlené architektury. Takovýchto kobercových náletů nudných domů už je v této zemi snad dost, nemusí přibývat další. Má-li celek působit harmonicky, tak to, co představují vizualizace, má k harmonickému prostředí hodně daleko. Prostě špatně je to celé od počátku. Možná to má výhody pro stavební firmu či pro developera, Ale architektura to není.
5. 5. 2022 18:30:32
Re: Koncept řetězové výstavby
stejné a nic nového jako před x lety v Anglii
5. 5. 2022 17:11:05
Re: Koncept řetězové výstavby - nuda bez kapky kreativity
Souhlasím s předchozím kritickým hodnocením uniformity celku. Nějak mi to mentálně připomíná urbanismus panelové výstavby podle co nejdelších jeřábových drah z konce reálného socializmu.
5. 5. 2022 15:36:24
Re: Koncept řetězové výstavby
Nelíbí. Příliš se drží uniformity.
29. 4. 2022 15:40:51
Re: Re: Stodola Loubí.
Ale aspoň je to střecha s přesahem a stodola má dvoje vrata. Tak když spadne lavina na jedné straně, tak nejspíš na druhé netaje. A kdyby ano, tak je to přece rekreační objekt a zůstane se vevnitř :-) Mě spíš napadlo, že posuvná vrata na stodolách měla dost výhod.
29. 4. 2022 15:10:48
Re: Architektura jako věc veřejná: Městští architekti, městské a...
Městští architekti/architektky mají maximálně takový vliv, jaký má město. To znamená, že v územním plánování mohou mít vliv na zastupitelstvo a v řízeních stavebních úřadů maximálně jednat za město jako účastníka řízení - a bez změny postavení obcí z účastníka na dotčený orgán se nic nezmění. Mimochodem, proto také nedává smysl, proč se starostové tak brání vzniku centrálního stavebního úřadu - jak mohou tvrdit, že by přišli o vliv, když na druhou stranu tvrdí, že přece podle zákona žádný nemají, že systémová podjatost neexistuje? Proč se raději nechtějí stát dotčeným orgánem? A tím by mohla vzniknout i část pracovní náplně městských architektek a architektů.
28. 4. 2022 15:50:14
Re: Re: Stodola Loubí.
Řekl bych, že stodola včetně krovu už na místě v dlouhodobém horizontu úspěšně stojí.
28. 4. 2022 14:51:02
Re: Stodola Loubí
Pěkné. Jen mě mrzí, když u těchto rekonstrukcí vidím (a není to poprvé), že si nikdo nevšimne konstrukčních nedomyšleností (možná už přítomných v původním stavu). Zde je chybné statické schema plných vazeb krovu a stavba může fungovat jen díky lehké krytině bez sněhových zachytávačů, což ovšem neznamená, že v nějakém dlouhodobějším horizontu nezačne mít problémy.
22. 4. 2022 09:12:30
Re: Re: Rodinný dům v Bylnici.
Dobrý den, sklad je uzavřen mechanicky posuvnými dveřmi. Dveře jsou uzamykatelné...
21. 4. 2022 16:51:32
Re: Rodinný dům v Bylnici
Dobrý den, jak je prosím řešeno zavírání skladu 1.09? Děkuji.
16. 4. 2022 20:49:48
Re: Dům pro fotografa
Pořád mě udivuje móda hladkých střech bez přesahu, tady navíc umocněná absencí protisněhových zábran. Zajímala by mě zkušenost majitelů, jestli jim ze střechy nepadají laviny a jestli neníčí fasádu
15. 4. 2022 11:17:51
Re: Re: Modernizace interiéru nákupního centra PALLADIUM.
Je vidět, že se obchodníci po dvou letech nářků na covid vzpamatovali velmi rychle a vyhazují peníze za úplně zbytečné a v tomto případě nevkusné investice. Vstupní eskalátor opravdu evokuje vstup do veřejného domu, přehlídka použitých materiálů v interiéru připomíná Čapkovu pohádku o pejskovi a kočičce jak připravovali dort...
12. 4. 2022 17:04:22
Re: Modernizace interiéru nákupního centra PALLADIUM
Takový mišmaš tvarů a barev (podlaha, židle, lustry na 2. foto) se hned tak nevidí. V tak psychedelickém prostoru by mě rozbolela hlava hned u vchodu a těžko bych tam mohla zůstat dost dlouho na to, abych se najedla. On vlastně už ten růžový vstup evokuje úplně jiná očekávání, než jídlo.
12. 4. 2022 16:26:49
Re: Rodinný dům u Plzně
To je opravdu nevkusný tvar a pojednání štítových stěn! Je vidět, do jaké dekadence se propadá česká drobná architektura pro individuální bydlení! Krásné domy hned tak neuvidíte. A ti mladí noví architekti jsou ještě vychvalováni za podobná "díla"!
7. 4. 2022 16:35:13
Re: Re: Re: Rekonstrukce Pragerovy „kostky“ v areálu Emauzy.
Oprava: ta ulice se jmenuje Pod Slovany.
7. 4. 2022 16:23:21
Re: Re: Rekonstrukce Pragerovy „kostky“ v areálu Emauzy.
Od toho kostela k ulici Na Slovanech nějaké schody vedou. Je tam vidět i branka. To by stačilo jen opravit a zpřístupnit. Jenže to je stejně jen trasa pro turisty. Tomu chodníku, co chybí mezi Palackého a Karlovým náměstím když potřebujete do nemocnice, stojí v cestě MPSV a žádný průchod přes CAMP ho nemůže plnohodnotně nahradit.