Základní kompozici hmot mají domy stejnou, liší se v dílčích částech jako je vstup, vjezd, venkovní opěrně stěny nebo schodiště.
Vchod je přes terasu do prostředního podlaží na galerii, odkud se otevírá pohled přes hlavní obytný prostor směrem do zahrady. V horním podlaží jsou tři ložnice a dvě koupelny, prostřední patro je vstupní a obsahuje ložnici rodičů, šatnu a koupelnu se saunou. Ve spodním patře jsou kuchyně, jídelna, obývací pokoj a místnost s domácím kinem. Hlavní výhled z domu je na protilehlý svah s kostelem sv. Matěje.
Spojujícím prvkem obou domů je důsledná
práce s osazením na terén a zakomponování stavby do svahu, propojení zahrady
pomocí betonových a ocelových schodišť. Velkoformátová dřevěná posuvná okna
orientovaná na východ umožňují panoramatický výhled do okolí a propojují dům s
terasou a zahradou.
Jednotícím prvkem typickým pro tuto lokalitu jsou tzv. hanspaulské ploty, které tvoří spárované zdivo z bílých cihel a dřevěná výplň. Nejen díky jejich důslednému použití domy dobře zapadly do svého okolí.
Autorská zpráva
Foto: Aleš Jungmann
Autoři: Václav Navrátil, Jan Sedláček, Kateřina Zabadalová, Jan Gadziala
Divoká Šárka je jeden z pražských přírodních pokladů, které by měly zůstat v přírodním stavu, přístupné veřejnosti a nikdo by si je neměl privatizovat pro sebe.
Přijde mi poněkud obtížné topit v krbu. S dřevem musím proběhnout troje dveře… Ale ono se tam asi bude topit jen tak na okrasu.
Asi už jsem definitivně starej, ale já ještě pamatuju poučku ze skript, učebnic i publikací o architekruře, že velkej průběžnej vikýř je architektonickej zločin. Leč relativizovat je možný zjevně všecko a tak se dnes (někteří) architekti snaží obhajovat a rehabilitovat šumperáky či normalizační paneláky a ani jim to nepřijde blbý.
Zde uvedený vily jsou, podle mě, naprosto klasickým příkladem výstavby, kdy nás něco a někdo (patrně místní regulativ, doufám, že to nebyl jen nedostatek kuráže) donutí tvořit hmotu tradičního domu se sedlovou střechou, ale my tím jenom maskujeme zcela moderní design, kterému by mnohem víc slušela střecha plochá a přiznání tý modernosti naplno. Vznikne často (ne vždy, jsou i na tomto poli zdařilý realizace) neskutečnej kočkopes, kterej svou neschopnost se rozhodnout, co je vlastně za zvíře, křičí do světa už zdálky. Divný…