Vinohradský dvacetimetrák

Přání klienta – Architekt byl sám sobě klientem. Pořídil si malý byt, aby na něm mohl vyzkoušet řešení, která by klasický klient moc nepřivítal. Ať jde o použití černé barvy, surové oceli, škrábané omítky, nerezové sítě, prosklené koupelny s toaletou, knihovny z křížů... Experimentem je vlastně i velikost 20 m². Šlo tedy o hledání hranice minimálního prostoru, vyzkoušet si na vlastní kůži, co funguje a co nikoliv.

Filosofie záměru – Vlastnictví vás zavazuje. Pořízením bytu jej sice vlastníte, ale on pak začne vlastnit vás. Proto je byt malý, nenáročný na úklid a hypoteční úvěr. Jedná se o moderní přístup k životu, kdy trávíme v mladém věku čas s kamarády, na výletech, v práci, hledáme dobrodružství. Byt je jen zázemím určeným k přespání, základní hygieně. Nutí nás trávit čas mimo něj, užívat si život. Ale pořádná postel, malá kuchyňka a prostorný sprchový kout jsou triádou, která by neměla v prostoru chybět.

Hodnoty – Nejhodnotnější jsou jiné věci než vzhled interiéru. Krásná lokalita pražských Vinohrad na pomezí blokové a vilové zástavby, plná parků a stromů v ulicích. Orientace bytu směrem do vnitrobloku, v 1. NP, tedy stačí seběhnout sedm schodů a člověk snídá v trávě přilehlého dvorku, povídá si se sousedy přeš plot. Společné prostory činžovního domu mají velkorysý vstup, krásné obklady, dlažby, štuky, nádherné dveře s prdelatými andělíčky, litinové zábradlí. Na souseda se snad ani nedozvoníte, je potřeba použít „klepadlo“ (rozumějte zaklepat na fládrované dveřní křídlo).

Vybavení – Schody, knihovnu a toaletní skříňku vyráběli truhláři. Zbytek je kompletně vybavený z IKEA. Zabudované věci jsou kvalitní, je radost se dotýkat keramických vypínačů, chodit bosí po masivní dubové podlaze, umývat si ruce v tenké betonové skořápce. Sprchový kout je ve stejné úrovni jako podlaha koupelny, drátoskleněná stěna propouští do prostoru dostatek denního světla. Stejně tak nerezová síť nahrazuje zábradlí, je však vzdušná a bezpečná. Zavěšené skládací kolo je užitným artefaktem vhodným k pohybu po centru města. Škrábaná omítka odkrývá prastaré nánosy času sto let zpátky, kolem okna jsou patrná barevná lemování, která kdysi byla v módě.

Objem rekonstrukce – Prostor původně sloužil jako správcovské zázemí. Již v historických plánek je viditelná změna, kdy se na voskovém plátně objevily červeně přeškrtnuté stěny a dodatečné zakomponování ukrojených 20 m² z velkého bytu pro vytvoření malého bytu domovníka, správce. Tristní stav nemovitosti deklaruje například původní umístění toalety na schodišti. Hloubková rekonstrukce tedy obsahovala nové rozvody kanalizace s navýšením kapacity, přivedením nového vodovodního potrubí, odvětrání digestoře a koupelny do komínů, které ztratily svou funkci. Elektrické rozvody byly zastaralé, tažené „v hlíně“. Nahradila jej tedy měď, trojfázový přívod.

Historka z natáčení – Pro kvalitnější dispozice bylo nutné posunout otvor v nosné stěně o 40 cm. Není se čím chlubit, ale po mailovém zaslání projektu a následoval písemný nesouhlas všech sousedů, kteří měli strach ze zásahu do nosného systému domu, nezajímalo je razítko statika prokazující kompletní zajištění záměru. Rozhodl jsem se tedy, že otvor posuneme „na černo“. Sousedé na to přišli a dva roky probíhalo soudní řízení + pokuta z úřadu. Následně jsem získal možnost všem osobně odprezentovat svůj záměr, vysvětlit detailně, o jak malý zásah se jednalo, a dodatečně jsme se usmířili. Pochopili, že jsem architekt, mám již nějaké zkušenosti a rekonstrukce má hlavu a patu. Truhlář, který repasoval dveře, pak též přiložil ruku ke společným částem domu a zrepasoval vstupní „lítačky“, dveře na dvorek. Negativní vztahy se překlopily v příjemné sousedské soužití a vše má dobrý konec.

Autorská zpráva
Foto: Jiří Lízler

 Autor: Studio Reaktor – Jakub Heidler, Tereza Komárková; spolupráce Stanislav Heidler, Blanka Heidlerová
Užitná plocha: 20 m²