Vysílač a horský hotel Ještěd

 
Několik technologických postupů, užitých při stavbě věže, bylo chráněno československými patenty. Zejména kyvadlo, vyrovnávající příčné kmitání stavby, které Zdeněk Patrman vyvinul ve spolupráci s Matematickým ústavem Akademie Věd ČR a později použil na několika dalších stavbách.

Objekt tvaru rotačního hyperboloidu v sobě kombinuje provoz hotelu a televizního vysílače. Jeho základním nosným prvkem jsou dva různě vysoké soustředné železobetonové tubusy o průměru 5 m a 13 m, na kterých jsou na ocelové konstrukci zavěšena jednotlivá podlaží, počínaje 3. NP. Na základové desce se v 1. PP nacházely strojovny. Polovinu plochy 1. NP tvořil televizní přenosový sál, spojený s anténními systémy v 9. NP výtahem ve vnitřním nosném tubusu.

 
Na vnějším obvodu 2. NP se otevírá vyhlídková terasa, vnitřní mezikruží tohoto podlaží tvoří vstupní hala s recepcí hotelu, jíž dominuje zavěšené schodiště do restaurace, která se nachází o patro víš. Následující dvě podlaží slouží pro ubytování. Plášť obytných podlaží má tvar kuželové rotační plochy. Tvoří ho hliníkové panely, do nichž jsou vsazena dvojitá okna. Prostor 6. – 8. NP byl vyhrazen anténám vysílací techniky. Je kryt plastovým pláštěm tvaru rotačního hyperboloidu, neseným dvěma soustavami předepjatých sklolaminátových tyčí, sepjatých bez použití kovových prvků. V 8. – 9. NP se nacházejí nádrže na pitnou vodu a záložní bateriové zdroje energie. V 10. NP je strojovna výtahu.

 
Zvláštní kyvadlo, jehož pohyb tlumí příčné kmitání věže, je instalováno ve vrcholu středního nosného válce. Ke stropu středního nosného tubusu je ukotven ocelový anténní stožár s ocelovým pláštěm. Ve spodní části, kryjící i 8. – 10. NP má tvar daný rotací kruhového oblouku takového poloměru, že navazuje na zakřivení laminátové části pláště. Jeho horní část je válcová, celý povrch metalizován hliníkem. Na stožáru je dále upevněn samonosný laminátový nástavec, v němž jsou umístěny televizní antény. Zakončen je ocelovým víkem, na kterém je zavěšeno speciální, 800 kg těžké kyvadlo, tlumící příčné kmitání věže. Vrchol stavby se dnes nachází 91,46 m od základny a ve 1098,45 m nadmořské výšky.

O ODPOVĚDNOSTI – Otakar Binar a Miroslav Masák, spoluzakladatelé ateliéru SIAL
Pražská fakulta architektury vydala knihu Architektura na červeném seznamu, ve které upozorňuje na náš lhostejný vztah k architektuře nedávné minulosti. Uvedeny jsou tu tři stavby, které vzešly z našeho ateliéru. Na jednu z nich už jenom vzpomínáme [obchodní dům Ještěd v Liberci], druhá je zařazena mezi znehodnocené [obchodní dům Máj v Praze] a třetí, Horský hotel a televizní vysílač na Ještědu, je na seznamu těch ohrožených. Nám, bývalým architektům libereckého ateliéru, to není jedno, účastníme se všech kroků, které by mohly vést k zahájení úprav a oprav vysílače, jenže zatím bez uspokojivých výsledků.

O minulosti
Večer posledního lednového dne roku 1963 vyhořel hotel na Ještědu. Už v únoru připravili liberečtí architekti regionální soutěž na návrh nového hotelu a televizního vysílače. Za dva měsíce se sešlo jedenáct koncepcí a porota rozhodla o vítězném návrhu Karla Hubáčka a Zdeňka Zachaře. Následovala studie, která v Přehlídce architektonických prací Svazu československých architektů získala první cenu. Přípravy nové stavby převzalo město s vydatnou podporou primátora Jiřího Moulise. Základní kámen stavby byl položen 30. července 1966. Ještě nedokončené stavbě byla v roce 1969 udělena světovou organizací architektů UIA Cena Auguste Perreta za užití technologie v architektuře. Za užití technologií, které stavba iniciovala a které často vznikaly na koleně. Provoz hotelu a televizního vysílače byl slavnostně zahájen 21. září 1973, deset let od prvních úvah o podobě stavby, a to i s přerušením, které si vyžádal vstup spřátelených armád.

 
V devadesátých letech byla stavba za 320 milionů prodána akciové společnosti Jizera. Ta zanedlouho zkrachovala a za osmdesát milionů pak stavbu odkoupila společnost České radiokomunikace, dnes akciová společnost v soukromém vlastnictví zahraniční společnosti. Koncem devadesátých let byla stavba hotelu a vysílače zapsána ministerstvem kultury mezi nemovité kulturní památky České republiky a 1. ledna 2006 také mezi národní kulturní památky. Od května 2007 je součástí Indikativního seznamu kulturních statků ČR aspirujících na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO.

O přítomnosti
Iniciativu v přípravě stále naléhavější potřeby úprav a oprav vysílače převzali teoretici a historici. Výzkumné centrum průmyslového dědictví a pražská Fakulta architektury ve spolupráci s Národním památkovým ústavem připravily v březnu 2009 Kolokvium o evidenci hodnot poválečné architektury. Proběhlo na Ještědu a stavba byla jedním z jeho aktuálních témat. Z iniciativy spolku Ještěd 73 a Krajského úřadu Libereckého kraje byla na jaře 2010 ustavena Odborná komise pro obnovu Horského hotelu a televizního vysílače Ještěd, která 27. října 2010 vydala svoji závěrečnou zprávu s pravidly pro rekonstrukci.

 
Na jaře 2017 bylo správcem stavby vyzváno třiadvacet předních českých architektů k architektonické soutěži o návrh výchozí koncepce obnovy. Porota doporučila vítěznému atelieru architekta Jiřího Krejčíka další spolupráci s libereckým Sialem, ze kterého projekt původní stavby vzešel. Návrh renovace byl od září 2019 postupně předkládán a projednáván a na jaře 2020 schválen všemi rozhodujícími partnery, včetně Vědecké rady ředitelky Národního památkového ústavu. Naši radost kazí skutečnost, že jen tyto přípravy si vyžádaly stejnou dobu, za kterou byla po požáru starého hotelu nová stavba připravena, vyprojektována a postavena.

O budoucnosti
Stavba je reprezentantem technologického optimismu, funkční čistoty a estetické působivosti. Ze studie obnovy Jiřího a Michala Krejčíkových je cítit chuť tyto hodnoty chránit a nové přidat. Návrh představuje celkovou revitalizaci vysílače a hotelu. Úpravy vychází z technického posouzení konstrukcí a technologií stavby a respektují i provozní požadavky hotelu, restaurace i vysílacích zařízení. Nic nezůstalo nepovšimnuto, studie se zabývá stavem konstrukcí i pláště budovy, minulými i navrženými úpravami provozu a jejich důsledky na stav interiérů. Pozornost věnuje vybavení stavby i nábytku. Autoři koncepce nezapomněli na odstranění parazitujících anténních systémů degradujících vzhled věže, na vytápění chodníku přístupové rampy k hlavnímu vstupu hotelu, na doplnění nástupních i vnitřních komunikací tak, aby byla všechna podlaží přístupná i návštěvníkům, jejichž pohyb je omezený, na nahrazení dožívající vzduchotechniky komfortní klimatizací, na nové prosklení vyhlídkového ochozu ohýbanými skly bez rušivých konstrukcí, na odstranění příčin padající námrazy z vrcholu věže a na rozšíření služeb hotelu o wellness centrum a prostor pro odkládání lyží a kol. Porota vyzvané soutěže zvolila dobře.

Čas běží, vysílač postupně chátrá. Původní stavba vzešla z energie šedesátých let, z optimismu doby, která začala nahlížet problémy z té lepší stránky. Srovnání s náladou současnosti nikoho nepotěší. Rozhodnost abychom pohledali, spíš hledáme chyby a oddalujeme rozhodnutí, za která by bylo nezbytné nést odpovědnost. Deset let si vyžádala jen definice aktuálních úprav. Za jak dlouho se majitelé stavby rozhodnou k činům? Jak dlouho zůstane Nejvýznamnější česká stavba 20. století na nelichotivém seznamu ohrožených staveb?

Jiří Suchomel – Jak zacházet s Ještědem?
V této zemi je hodně staveb, ke kterým mají architekti i veřejnost respekt. Většinou proto, že jde o výrazné budovy s bohatou historií a zjevnými, všeobecně uznávanými architektonickými kvalitami. Čím víc se posouváme k současnosti, tím tento respekt slábne a veřejnost i architekti cítí menší morální závazky při úvahách o jejich dalším osudu. Najdeme jen málo staveb z druhé poloviny dvacátého století, kde to neplatí a ještědská věž je mezi nimi na čelním místě. Laiky i odborníky oslovuje svým lapidárním tvarem, dokončujícím zároveň odvážně i citlivě vrchol hory, které je dnes už neodmyslitelnou součástí.

Fyzický stav věže je na jednu stranu obdivuhodný vzhledem ke klimatickým podmínkám místa, kterým skoro půl století odolává. Na druhou stranu jsou některé její části zjevně na konci své životnosti. Nevyhnutelnost brzké rekonstrukce věže je delší dobu zřejmá. Potřebný zásah se musí vypořádat s nástrahami a výzvami jak v technické oblasti, tak v estetické a etické rovině.

 
Přes zřetelnou sounáležitost věže s duchem šedesátých let je její největší kvalitou nadčasovost architektonického pojetí. Vědomě či podvědomě je všemi vnímána a oceňována. Chystaný zásah by neměl tuto hodnotu oslabit a podlehnout nástrahám povrchní líbivosti.

Přístup Jiřího a Michala Krejčíkových je veden snahou čestně obstát v nesnadném porovnání s dílem původních autorů. Jejich návrh je sympatický hledáním rovnováhy mezi co největším zachováním chráněné podstaty věže a novými zásahy, nezbytnými pro její uvedení do funkční podoby s perspektivou užívání na další desítky let. Zamýšlené intervence jsou uvážlivé, citlivé a zároveň zřetelně autorské. Vnášejí do stavby nového ducha, aniž by konkurovaly jejím původním kvalitám.

David Vávra – Slovo ke studii obnovy Ještědu
Ještěd a jeho silueta mne provází již od útlého dětství, kdy jsem si ještě neuvědomoval jeho mimořádnost v kontextu české architektury, ale jeho tvar se mi nesmazatelně vepsal do podvědomí, z kterého jej již žádná doba nevymazala. Spíše naopak, s každou návštěvou na vrcholu, s každou nocí strávenou ve futuristické kajutě, se Ještěd stával doslovným naplněním naší generace zrozené a vyrůstající v dozvuku organické architektury EXPO Brusel 58. Tento až osudový vztah se zhmotnil v konci milénia v básni napsané ve tvaru Ještědu a dále pak ve volné parafrázi v designovém pokoji Grand hotelu Pytloun. Toto nepíšu kvůli vlastní prezentaci, ale aby bylo zřejmé, že jsem si k Ještědu vybudoval silný vztah.

 
A nyní ke studii architektonického ateliéru ARN STUDIO. Myslím, že jsem v poslední době neviděl tak podrobně zpracovaný projekt na úrovni studie. Většinou studie ukazuje mnoho rozcestí a váhání. Zde je záměr jasný. Navrátit vysílači a hotelu lesk roku 1973 a přitom uspokojit současné požadavky na počet a kvalitu vydaných jídel a také na komfort ubytování, navíc při zachování technického provozu vysílače. V hotelu jsou uspokojeni ti, kteří chtějí strávit tajemnou noc nad plujícími mraky, ale i ti, kteří chtějí přivonět k jedinečnému interiéru Oty Binara, včetně obnovy kontrastního pokoje ve stylu Ludvíka XIV. Také bych se nebál realizovat další apartmány jako jemné dotyky vizionářských filmů, které jsou uvedeny jako inspirativní zdroje studie (Solaris, Vesmírná odyssea, Tron/). Ze stejného důvodu oceňuji také nový kiosek, který vede rovnocenný dialog s vizionářským, futuristickým výrazem vysílače a hotelu Ještěd. Z podobných realizací indickobritského výtvarníka Anishe Kapoora je patrné, že sochařská architektura, využívající odraznou leštěnou plochu, dokáže svébytně existovat v jakémkoliv městském přírodním nebo muzeálním prostředí. Navíc odrazy, jak v pokřiveném zrcadle přinášejí řadu hravých situací, které vtáhnou děti i dospělé. Dokonce bych se nebránil ani snímání odrazu, který by byl posléze vysílán jako záznam a jako přenos na obrazovku například foyeru hotelu. Nástupy po rampách jsou logické a elegantní, včetně nutného vyhřívání. Odstranění dodatečného schodiště Daliborky je logické. Vždy se mi nastupovalo stísněně.

 
Jediná připomínka je k atmosféře foyeru s poctou Hubáčkovi, stejně jako propojení kolárny do 1. NP, zde bych jemnozrnné světle šedé teraco ještě obveselil drobným Binarovským detailem. Ovšem případnou námitku, že se jedná o účelový provoz, akceptuji. Je zde možnost diskuse, ovšem když projekt vypracuje ateliér, kde se hlavní architekt jmenuje Krejčík, nemám obavy. Neboť Krejčík na Ještědu* je mimořádný výčnělek, který monumentu Ještědu dodává onu vzrušivou nepravidelnost. Stejně jako ateliér ARN STUDIO přichází k historickému odkazu, který podtrhuje a přidává k němu na první pohled neviditelný, ale vzrušivý výčnělek.

*Křemencový 12 m vysoký skalní útvar Krejčík na Ještědu východně hned pod vrcholem.

Autoři: Architektem věže je Karel Hubáček, který spolupracoval se statiky Zdeňkem Patrmanem a Zdeňkem Zachařem a stavebními inženýry Václavem Bůžkem a Vlastimilem Křupkou. Interiéry včetně mobiliáře navrhnul architekt Otakar Binar, restauraci vybavil autorským nádobím výtvarník Karel Wünsch, který je také autorem zrcadlových příček. Skleněná plastika osazená na dříku stavby ve foyer, je dílem Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, kovanou mříž v hotelové chodbě vytvořil Jaroslav Klápště. Stěny v hotelové části tvoří keramický obklad, který je autorským výtvarným dílem Marie Rychlíkové, Lydie Hladíkové a Děvany Mírové.