Výškové budovy v Göteborgu

Výškové budovy v Göteborgu

(18. 10. 2019) Se skládanou krytinu PREFA falcované šablony z recyklovaného hliníku

   
 
 
 
 

Výškové budovy v Göteborgu

Přístavní čtvrť Lindholmshamnen ve švédském Göteborgu se pyšní čtyřmi nepřehlédnutelnými výškovými monolitickými budovami s výrazně barevnými hliníkovými fasádami. Ty, v závislosti na úhlu dopadu slunečního svitu, mění v různou denní dobu svůj vzhled a přizpůsobují se okolí.

Původní přístavní ráz čtvrti Lindholmshamnen se mění. Industrialita i cihlové stavby sice stále připomínají původní účel tohoto místa, avšak moderna zde zabírá postupně stále více místa. Klasická kontejnerová stání tak nahrazují nové obytné i kancelářské budovy. Vyrostla zde řada restaurací, kaváren i barů a do nově vyprojektovaných ulic se stěhuje tradiční urbanistický ruch.

Nové materiály, klasické pojetí
V Götebrorgu není mnoho výškových staveb. A většina z nich má nudnou bílou fasádu. Nové klasicky ztvárněné budovy mají od tří do 16 pater a vynikají svou barevností i ztvárněním použitých fasádních systémů. Dva domy jsou tmavě zelené, jeden světle šedý a třípodlažní je cihlově červený. Všechny barvy novou čtvrť spojují se svým posláním. Cihlově červená je pojítkem s původním přístavním šarmem této lokality, světle šedá je pomyslným mostem s okolní zástavbou Göteborgu a zelená navazuje na zodpovědný přístup k životnímu prostředí. Nové budovy totiž nesou skandinávské označení ekologických produktů „Nordic swan Ecolabel“. Na střechách jsou solární panely pro vlastní výrobu energie, zavlažovací systém přilehlé zeleně a zahrady využívá striktně pouze dešťovou vodu a při výstavbě byly upřednostněny trvale udržitelné a ekologické produkty. I proto padla volba na fasádní skládanou krytinu PREFA falcované šablony 29x29, která je více než z 90 % vyrobena z recyklovaného hliníku.

Místo pro každého
„Nové domy jsou doslova pro každého, pro každou generaci,“ říká architektka Åsa Askergrenová a upřesňuje: „třípodlažní budova je mateřská školka, zbylé budovy jsou obytné domy s celkem 133 byty a apartmány vhodnými pro studenty, singels, mladé páry, rodiny s dětmi i seniory.“ Největší apartmány mají přes 90 m2 a disponují čtyřmi obytnými místnostmi. Čisté ostré linie, jednoduchá zářivá barevnost a celkové vertikální pojetí nové čtvrti jsou, jak sama Askergrenová říká, jednoduše krásné a krásně jednoduché.

Přesná práce
Všechno nebo nic je hlavním mottem klempíře, resp. manažera Daniela Erikssona, který vede klempířství svého otce. Rodinná firma začínala v roce 1970 s několika málo zaměstnanci. Dnes se pyšní 25členným týmem, plně vybavenou a luxusně uspořádanou dílnou a mnoha lukrativními zakázkami. „Čistá a přesná práce vyžaduje 100% nasazení, ale i vhodné zázemí,“ popisuje Daniel Eriksson. Projekt Lindholmshamnen je toho typickým příkladem. „Každá šablona vyžaduje přesnou pokládku, aby byl dodržen kladečský plán a především, aby byla zachována optická jednotnost. Ta je u fasády ještě mnohem důležitější než u střechy, protože fasádu můžeme ze země zkoumat mnohem důkladněji než střechu. U jasných geometrických tvarů, kterými monolitické budovy v Lindholmshamnenu jsou, lidskému oku nic neunikne. Milimetrová odchylka u první řady se propíše do dalších vrstev a při kumulování nepřesností se u desáté řady projeví centimetrovou mezerou. U výškové budovy s 16 patry nepředstavitelné!“ Další výzvou obřího projektu bylo samotné prostředí. „Čím výš, tím obtížněji,“ stupňuje s úsměvem Eriksson. Realizace probíhala od září do jarních měsíců, montáž tedy komplikovaly zima i silný vítr. „Byl to vskutku zážitek, ale s hliníkem děláme rádi. Je dobře zpracovatelný a flexibilní. A dá se pokládat i v zimních měsících,“ uzavírá Eriksson.

Pro pokládku byly použity PREFA falcované šablony 29x29 v zakázkovém odstínu olivově zelená, dále standardní barevné odstíny světle šedá a P.10 cihlově červená. Celkem bylo opláštěno přes 6000 m2 hliníkové fasády, a to více jak 100 000 kusy jednotlivých šablon. Pro lemování oken, oplechování štítových hran a okapové systémy byly použity svitkové plechy Prefalz a systémové odvodňovací prvky PREFA ze stejného materiálu, ve stejných barevných odstínech a stejné falcovací kvalitě.

Lindholmshamnen
Země: Švédsko
Objekt, místo: soubor obytných domů, Göteborg
Typ stavby: novostavba
Architekti: White Arkitekter AB, Arch. Åsa Askergren
Realizace: Er-Jill Byggnadsplåt AB, Daniel Eriksson
Typ fasády: PREFA fasádní šablona 29 × 29
Barva fasády: zvláštní barva na přání olivově zelená, P.10 cihlově červená, světle šedá
FOTOGRAFIE: Croce & WIR

podle podkladů společnosti PREFA Aluminiumprodukte

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Bytové domy

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz