White Villa

White Villa

(28. 6. 2016) 4a architekti

   
 
 
 
 

White Villa

Zapálený pro svou vizi, ale nejistý v tom, jak jí dosáhnout, nás klient zapojil do návrhu svého minimalistického a otevřeného rodinného domu. Záměr, se kterým byl dům projektován, od nás vyžadoval použití minimálního množství detailů. Vyjádřili jsme se pouze s pomocí několika málo přírodních materiálů, v monochromatickém barevném ladění. Úspěšně jsme zvýšili koeficient zastavění, museli jsme ale čelit mnoha omezením z hlediska zásad urbanistického a architektonického řešení v dané lokalitě. Podařilo se nám interpretovat klasickou a v místní zástavbě převládající sedlovou střechu novým způsobem, který odpovídal požadavkům klienta na současný dům. V našem pojetí se tradiční tvar přetavil v pozvolně stoupající a klesající zeď, která se jako stuha vine kolem celé stavby. Linie pozvolně stoupající asymetrické střechy je tvořena právě touto zdí rozpínající se přes parcelu. Části zdi jsou vynechány za účelem zdůraznění a krytí vstupu, jinde slouží průřezy pro otevření fasády jejímu okolí. Chtěli jsme stavbu vizuálně pevně spojit se zemí tak, aby působila trvalým dojmem, její hmota vyhlížela solidně a pevně, a zároveň poskytnout klidný, lenivý pocit domu sebevědomě usazeného na pozemku. Vše je navrženo v bílé barvě s tmavými přírodně šedivými detaily v průřezech fasádou a šedým soklem tvořícím základnu domu.

V rámci uspořádání interiéru je vstup umístěn ze severu, s malou vstupní halou a prostorem pro šatnu. Při vstupu z garáže je přístup do domu veden přes technickou místnost. Z haly je přístupná koupelna a pokoj pro hosty/pracovna. Celá zbylá plocha přízemí je věnována obývacímu prostoru, na jižní straně propojenému se zahradou. Těchto přibližně osmdesát metrů čtverečních otevřeného prostoru, na jednotlivé zóny rozděleného pouze vizuálně, je v polovině délky jižní fasády plně prosklených a pouští tak zeleň zahrady do obytného interiéru.
Podesta v prvním patře je koncipována jako průchozí galerie, strop zde sleduje tvar střechy a má tím pádem dvojnásobnou výšku, umožňující v budoucnu vestavbu mezipatra. Tři ložnice s francouzskými okny jsou všechny otevřeny směrem k jižní pobytové terase. Hlavní ložnice s šatnou má soukromou koupelnu vybavenou sprchovým koutem, druhá koupelna s vanou je určená k užívání všem.           

Autorská zpráva
Foto: Ivan Bárta


Místo: Jenerálka, Praha 6

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2014

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz