Zimák v Teplicích

Zimák v Teplicích

Zajímavý historický kontext mohou mít nejenom stavby, pocházející hluboko z minulých století, ale jak praxe ukazuje, i budovy výrazně mladší. Příkladem je zimní stadion, realizovaný v Teplicích, který byl přihlášen do soutěže Stavba roku 2019, kde získal Cenu časopisu Stavitel za stavebně architektonický detail.

Na začátek krátký historický exkurz. Ve známém lázeňském městě Teplicích byl v sedmdesátých letech minulého století vybudován zimní stadion s kapacitou 6000 diváků, který měl na svoji dobu takřka reprezentativní charakter. Představou investora bylo, že se stane zázemím pro místní hokejový klub, který bude samozřejmě mít i odpovídající (to znamená pokud možno špičkovou) úroveň. Tento předpoklad však nikdy nebyl naplněn, hokejový tým se pohyboval v divácky i sportovně málo zajímavých soutěžních úrovních. Situace došla tak daleko, že v roce 2007 hokejový tým dospělých skončil v Teplicích svoji existenci a k dovršení obtížné situace po dalších čtyřech letech město (a tím i stadion) opustily i zbývající mládežnické hokejové týmy. Vzhledem k tomu, že město nemělo o takto rozsáhlý zimní stadion nikdy zájem a spíše se soustředilo na možnost vybudování kryté ledové plochy především pro bruslení veřejnosti, vyvrcholila situace tím, že majitel zimního stadionu objekt zboural.
Vedení města naopak rozhodlo o vybudování kryté ledové plochy v areálu Na Stínadlech (tato lokalita je dobře známá především příznivcům fotbalu), v bezprostředním kontaktu se sportovní halou a v blízkosti tréninkového fotbalového hřiště FK Teplice. Investor si od tohoto poněkud neobvyklého spojení slibuje lepší využití již dříve vybudovaných ubytovacích a gastronomických zařízení a také možnost v široké míře využít i stávající dopravní obslužnost areálu. Z důvodu obdobné náplně obou navazujících objektů (krytá ledová plocha, sportovní hala) se autor projektu snažil o takové architektonické řešení, které by akcentovalo provozní propojení obou objektů a jejich funkční návaznost. Proto je oddělil pouze společnou vstupní částí, která vytváří dělicí břit. 

Oblouky hliníkového pláště
Novou halu s ledovou plochou autoři řešili jako otevřený hangárový prostor se střešní konstrukcí, která je zajímavá mimo jiné tím, že má dva poloměry zakřivení. Specifické je i odvedení dešťových vod ze střešního a obvodového pláště, kde nejsou použity klasické žlaby ani svody – dešťová voda stéká po povrchu obalových konstrukcí do podélného žlabu, umístěného u paty budovy, v chodníku. Kompaktní plochu pláště budovy narušují pouze prosvětlovací terasy ubytovacích prostorů na severní straně a dva únikové východy na straně jižní.

Dispoziční řešení
Hlavní vstupy do objektu jsou situovány ve dvou výškových úrovních. Do 1. PP, které obsahuje hlavní provozní části, se vstupuje ze severní strany budovy. V tomto podlaží je ledová plocha včetně kompletního technického zázemí, jako jsou strojovna chlazení, prostor pro zařízení používaná k úpravě ledu, strojovny vzduchotechniky a vytápění. Dále jsou tu šatny a sociální zázemí pro sportovce i bruslící veřejnost, místnosti trenérů a rozhodčích, bufet, půjčovna sportovního vybavení se servisem, ošetřovna a místnost pro personál. V jižní části tohoto podlaží se nacházejí tribuny pro diváky. Z jižní strany objektu je vstup do 1. NP, ve kterém jsou ubytovací prostory s kompletním zázemím, technické prostory, místnost pro hlasatele a vytápěný mamobox.

Železobeton a režné zdivo
Nosnou konstrukci haly tvoří železobetonový monolitický skelet, založený hlubinným způsobem na vrtaných pilotách. Svislé nosné konstrukce ve formě sloupů a stěn doplňují železobetonové monolitické stropní desky a trámy.  Konstrukci tribun tvoří – stejně jako část schodišťových konstrukcí – železobetonové prefabrikáty. Nosnými prvky zastřešení haly jsou příčně situované lepené dřevěné obloukové vazníky, doplněné nezbytnými ztužujícími prvky.
Obvodový plášť budovy byl realizován v několika variantách. Oblouková část vnější stěny je stejně jako střešní plášť provedena z lakovaných hliníkových plechových prvků Kalzip, další část fasády kryjí plechové kazety, případně polykarbonátový obklad Danpalon, na dělicím břitu je použit kontaktní zateplovací systém. 
Nenosné stěnové konstrukce využívají především neomítané zdivo z tvarovek Liapor odpovídajících tlouštěk, část vnitřních svislých dělících konstrukcí tvoří sádrokartonové příčky a předstěny. 
Povrchové úpravy obvykle souvisí se způsobem využití těchto konstrukcí. Kromě režného a omítaného zdiva se využívají i keramické obklady, v případě sádrokartonových konstrukcí malby. Podhledy stropních konstrukcí obvykle tvoří pohledová železobetonová konstrukce, případně přiznaný trapezový plech, lokálně i hladké sádrokartonové podhledové desky nebo rastrové podhledy.
Veškeré podlahové konstrukce byly navrženy jako těžké plovoucí podlahy, jejichž nášlapná vrstva odpovídá provozu v daném prostoru – převážně jsou užity keramické dlažby, pryžové koberce, vinylové povlaky a stěrkové vrstvy. Speciální skladba je pod ledovou plochou, jejíž rozměr je 26 x 56 metrů. Kromě jiného jsou v ní osazeny i okruhy chladicí technologie, napojené na kompresorové chladicí zařízení. Pro eliminaci případných úniků chladicího média ze zařízení, k němuž může dojít především netěsností přírubových spojů nebo ucpávek armatur, je ve strojovně chlazení realizována nepropustná podlaha, odolná nejenom vodě, ale i olejům a čpavku. Uniklé kapaliny se zachycují v bezodtokové jímce a po následném přečerpání do transportních nádob se odborně likvidují.  
Izolaci proti zemní vlhkosti, fungující současně i jako izolace proti radonu, tvoří fólie z PVC, tepelné izolace využívají vláknitých desek na minerální bázi. Otvorové výplně v obvodovém plášti jsou z hliníkových prvků s přerušeným tepelným mostem, střešní okna jsou dřevěná.

Úsporná budova
Objekt v plném rozsahu splňuje požadavky na bezbariérové užívání. Týká se to nejenom přístupu ke stadionu, ale i pohybu v jeho prostorách, vybavenosti sociálních zařízení i orientačního systému, který je proveden i ve hmatovém provedení. Ze 198 parkovacích míst slouží 10 parkovacích stání pro handicapované osoby a také v hledišti stadionu je vyhrazen prostor pro návštěvníky na vozíku.
Nová budova je zajímavá i z hlediska úspor energie. Využívá zdroj tepla ve stávající sportovní hale (není tedy z tohoto pohledu potencionálním zdrojem škodlivin) a v průkazu energetické náročnosti budovy je hodnocena stupněm B – velmi úsporná.

Doc. Ing. František Kulhánek, CSc.

 

Hala pro hokej i krasobruslení
Kdysi byly sporty zimní a letní. V létě se plavalo a hrál fotbal (a další „baly“), v zimě se bruslilo a lyžovalo. Jenomže ve chvíli, kdy lidé začali sporty dělat závodně, tak jim toto dělení přestalo stačit. A když se k tomu přidala vrtošivá příroda, která si s ročními obdobími hraje podle svého, tak bylo jasné, že se s tím musí něco udělat. Že plavání v zimě není jen pro otužilce a v létě se sice bruslí na kolečkových bruslí, ale to je něco zcela jiného.
Takže se začaly stavět kryté bazény a kryté zimní stadiony. Začalo se plavat v zimě v létě, bruslit zrovna tak. Sice to v Česku dodnes nepatří k základnímu vybavení obytných souborů (což je škoda), ale přece jen se staví. A užívá se to, co vyrostlo dřív. I když to „dřív“ bývalo především pro vrcholové sportovce a jen občas si mohla zasportovat i „veřejnost“. Zvykli jsme si na to a považujeme to za skoro samozřejmost. Aspoň ve velkých městech. V Teplicích si v 70. letech postavili velkorysý zimní stadion, byla to dobrá architektura, hodná toho, že jí bylo určeno místo nedaleko městského jádra. Jenomže lední hokej, který se tam měl provozovat především, nějak svou úrovní nedorostl architektonické úrovně stadionu. Těžko sice pochopit, proč kvůli tomu začal chátrat, až se prochátral k demolici (jako by byl určen jen pro ten vrcholový sport a udržovat ho pro veřejnost se zřejmě nevyplatilo...). A řadu let si tepličtí mohli jen povzdechnout – kdybychom si tak mohli jít zabruslit. No, mohli, někde v jiném městě. Jenomže to nemohlo dlouho vydržet. V zemi, kde hokej býval rodinným stříbrem (a dodnes je předmětem vzrušených diskusí) a kde byli také olympijští medailisté v krasobruslení.
Takže stadion, který byl v roce 2016 zbourán, v roce 2019 nahradila nová hala s ledovou plochou, jíž se začalo zcela oficiálně říkat Zimák. Vybrat pro něj místo nebylo složité. Na Stínadlech zimní stadion byl, na Stínadlech je fotbalový stadion, je zde sportovní hala, jsou tu tréninková hřiště, čili místo bylo určeno. Jen pojetí už je jiné, nejde o prvoligový, či dokonce extraligový hokej. Jde o sportování od počátků a jde také o veřejnost.
Nová stavba se přitulila k existující sportovní hale, sice si udržuje odstup díky vystupujícímu bloku vstupů, ale jinak ctí šířku i výšku starší haly. Má ovšem svou hlavu, tedy svůj vlastní výraz, nápaditý, jednoduchý, přitažlivý. Je zbytečné se ptát, co je v tom kovem obloženém, široce rozloženém tunelu, do něhož jsou jen občas v patře prolomena okna a mezi nimi několik atrií? V tunelu, jehož čelo svítí velkou laminátovou stěnou? Že je to stavba sportovní, dává najevo naprosto nepochybně. Tedy okna v líci oblouku a atria jsou jen z té strany, kde hala klesá po terénu. Vtipně ten rozdíl využila k vnitřnímu uspořádání – z jedné strany se vstupuje do úrovně šaten a pod schodiště, které stoupá úzkou chodbou vzhůru. Tedy ona je široká samozřejmě tak, jak je potřeba, ale to, že jde mezi dvěma šedivými, režnými stěnami v barvě betonu, ji trochu opticky zužuje. Z druhé strany se vstupuje přímo k pokladnám a turniketům a za nimi hned do úrovně tribun a ochozu. Provoz je jasně členěn. Připomenout je nutno i to, že u návštěvnického vstupu lze zimák propojit se sportovní halou, tedy bezprostředně s jejím bufetem, ale jde jít i dál, tady vznikl neformálně velkorysý všestranně sportu věnovaný komplex.
Prostor s kluzištěm je překvapivě rozlehlý (překvapivě k tomu, jak hala působí zvenku, parametry lední plochy jsou dány). Lehký a světlý, dřevěné vazníky, které nesou střechu, působí subtilně – jen když se člověk podívá na jejich ukotvení, pochopí, že ona subtilnost je dojmová. Z jedné strany je několik řad sedadel „tribuny“, vesele žlutě svítících, nad nimi je skleněný „skybox“, zde ovšem určený především pro doprovod trénujících či hrajících. Kolem celého kluziště jde jednoduchý ochoz. Z něho se dá vejít do několika pokojů, hodně sportovně (až spartánsky) vybavených pro soustředění hráčů na více dní. Pouze tady jsou stěny omítnuty, jinak je celý interiér vymezen stěnami z liaporových tvárnic, které se za sebe nestydí. A které dokonce slouží jako sympatický podklad pro dvě velká vyobrazení dvou zdejších hlavních sportů – hokejisty a krasobruslařky.
Zimák (bez ohledu na to, že čeština si s koncovkou –ák obvykle spojuje cosi negativního) je velmi přívětivá, příjemná stavba. Obohatila nejen sportovní možnosti obyvatel Teplic, ale obohatila i architekturu města.  No, já vím, všichni říkají – zimák, protože zimní stadion je dlouhé. Zimák v Teplicích je prima.

Doc. Ing. arch Radomíra Sedláková, CSc.
Článek vyšel v časopisu Stavitel číslo 10/2019

 
Investor: Statutární město Teplice
Autor: MISE s.r.o. – Petr Sedláček
Projektant: SIAL architekti a inženýři, s.r.o. – Ing. Zdeněk Dřevěný
Dodavatel: SYNER, s.r.o.; stavbyvedoucí Ing. Petr Urban
Významní kooperanti: TAROS NOVA, s.r.o. – LLD lepené obloukové vazníky; KOVOS, s.r.o. – střešní systém Kalzip; Kovové profily, s.r.o. – polykarbonátový panel DANPALON
Plocha pozemku: 10 963 m²
Užitková plocha: 4847 m²
Zastavěná plocha: 3487 m²
Obestavěný prostor: 41 670 m³
Doba výstavby: 2017 – 2019
Celkové náklady stavby (bez DPH): 188 479 705, 89 Kč; způsob financování – veřejné prostředky (bez dotací)