Znovuzrození letohrádku Bažantnice

Historie letohrádku
Bývalý letohrádek patřící v minulosti rodu Buqoyů má bohatou stavební historii. Původně barokní zahradníkův domek Buquoyové nejprve přestavěli v novogotickém stylu na tzv. cottage s členitou střechou ozdobenou dominantními iluzivními komíny. Ta svým majitelům sloužila jako místo meditace a odpočinku v propojení s krásnou přírodou nově založeného anglického parku zvaného Bažantnice. V této podobě se objekt dochoval až do roku 1948, kdy přešel pod správu zestátněných lesů a stal se obydlím pro její zaměstnance. Tehdy došlo k výměně celé střechy, změně dispozičního řešení budovy i fasády a dům zcela ztratil svůj charakteristický vnější vzhled. Před rokem 2010, kdy jej zakoupil architektův mladší bratr, byl objekt nějakou dobu neobydlený a chátral.

Realizační záměr
Investor požadoval kvalitní bydlení a zároveň byl fascinován někdejším expresivním novogotickým ztvárněním. Práce tedy začala pátráním v archivech, rešeršemi podobných historických staveb a odhalováním dochovaných původních vrstev a detailů přímo na stavbě. Výsledkem tohoto procesu byl projekt nejvěrnější možné obnovy novogotického exteriéru v kombinaci s interiérem přizpůsobeným moderním nárokům na bydlení.  Krátce po započetí hrubé stavby však investor od celého záměru ustoupil a rozhodl se objekt prodat.

Následovalo však příjemné překvapení. Investor se po nějakém čase rozhodl k projektu vrátit. Pro přílišnou finanční náročnost se však rozhodl opustit koncept vnější repliky historické stavby. Projekt se tak vrátil zpět na začátek, nicméně navázal na některé již zrealizované části hrubé stavby, například posunuté části vnitřních nosných stěn nebo doplnění čelních rizalitů malými přístavky. Zásadní finanční úsporu přineslo rozhodnutí zachovat krov z roku 1948. To znamenalo nutnost akceptovat podobu domu, které dominuje mohutná a jen málo členitá střecha. A právě ta ‒ s citlivě navrženými detaily komínů a vikýřů ‒ byla podstatou prapůvodní barokní tváře stavby. Postupné obrábění historických vrstev domu společně s přísadou spletitého příběhu rekonstrukce a investorových přání a plánů dalo vzniknout zcela nové svébytné podobě letohrádku. Podobě, která vše integruje do jednoho homogenního celku.

Hledání symbiózy starého s novým
Střechu zámečku pokrývá dřevěný šindel odkazující na jeho nejstarší historii. Nový lunetový vikýř a masivní komín se subtilní hlavicí ve vzájemné kompozici dotvářejí zahradní průčelí. Neogotickou ornamentálnost připomínají stínící dřevěné žaluzie s předsazeným krytem a vodícími lištami. Vstupní i zahradní fasáda jsou nově pojaty jako rovnocenné a reprezentativní. Jednotná francouzská okna vedoucí do zahrady dodávají této straně fasády potřebný řád a umocňují propojení interiéru s okolím domu. To potvrzuje také znovuobnovení všech tří vstupů do domu – provozního k technické místnosti, hlavního v čelní fasádě a doplňkového vedoucího přímo ze salónu do malého zahradního zákoutí.

Řešení přilehlého pozemku je postaveno na protikladu mezi vyvýšenou upravenou rovinatou zahradou a divokou vegetací lužního lesa s původním bažinatým meandrem říčky Stropnice. Rozhraní zčásti tvoří zalamovaná opěrná zeď zakončená altánem a zčásti umělý pahorek osázený ovocným sadem. Reprezentativní horní zahradě dominuje průhledová osa vedoucí mezi pahorkem a koupacím jezírkem až k prastarému dubu rostoucímu na sousedním pozemku. 

Vnitřní dispozice domu v jeho denní části s drobnou korekcí zachovává původní dvojtrakt, zatímco noční část se vložením chodby změnila na trojtrakt. Otevírají se tak nové příčné a podélné průhledy domem. Vchod z hlavního průčelí vede do obnovené a rozšířené vstupní haly. Naproti vstupu návštěvníky domu upoutá autorská tapisérie z dílny výtvarnice Evy Tomešové. Prostor haly oživuje světlík – těžiště celého půdorysu, kolem nějž volně rotují nároží hlavních dispozičních bloků.  Funkci kuchyně a velkorysé jídelny v sobě spojuje salón. Stejně jako kdysi, i dnes představuje hlavní reprezentativní a společenský prostor domu. Rozšíření salónu kolem podélného průchodu přineslo majitelům lepší možnosti jeho zařízení. Posunutá vnitřní nosná stěna jej pak odděluje od spíže a relaxačního zákoutí s knihovnou. Navazující pracovna se nachází v původním výklenku s panoramatickým oknem. 

Noční částí domu prochází dlouhá chodba s koupelnou a ložnicí na jedné straně a dětskými pokoji na straně druhé. Opticky ji člení lomená skříňová stěna. Ta kromě úložných prostor integruje i skryté dveře do dětských pokojů. Jejich útulně domácké a barevné pojetí doplňuje hrubší detail na míru navrženého nábytku. Další autorské solitérní kusy nábytku – zavíratelná předsíňová stěna, box na dřevo či čalouněná obouvací lavice v hale – spolu se zvlněnými zděnými kamny či lamelovými zasunovacími dveřmi mezi salónem a pracovnou jsou záměrnou nadsázkou a navazují na hravý až divadelní charakter původního letohrádku.