Rozhledna Honzík v Jihlavě

Rozhledna podle návrhu studia Mimosa Architekti, které zvítězilo v architektonické soutěži, je pojata jako symbolické označení místa a novodobý znak města v krajině. Stejně jako Jihlava nese ve svém znaku ježka, objevuje se motiv i v architektonickém výrazu rozhledny – v abstrahované podobě i barevnosti.

Vrchol Šacberk (dnes Rudný) byl pro stavbu rozhledny zvolen již v roce 1854, a to přes existenci míst s lepšími výhledovými parametry. Důvodem nebyla pouze topografie, ale především mimořádný historický a symbolický význam místa pro město Jihlava. Šacberk, označovaný jako „hora pokladů“, byl po čtyři století centrem těžby stříbra, bez níž by Jihlava v podobě, v jaké ji známe, vůbec nevznikla. Ačkoli hornická činnost zde v 18. století skončila, význam lokality přetrval a stal se základním východiskem návrhu.

Projekt vědomě navazuje na původní rozhlednu z roku 1907. Její kamenné torzo v podobě osmiúhelníkového soklu zůstává zachováno, očištěno a zakonzervováno jako autentický historický artefakt. Tento fragment není ponechán jen jako relikt minulosti, ale je znovu aktivován: vnitřní prostor torza je přetvořen na výstavní a pietní místo, zastřešené kovovým čočkovým prvkem – symbolickou „stříbrnou mincí“. Motiv pokladu zde není doslovnou ilustrací, ale spíše metaforou, která má návštěvníky přivést k úvaze o tom, co je skutečnou hodnotou dnešní doby – zda materiální bohatství, nebo spíše krajina, paměť místa, ticho a osobní prožitek.

Architektonické řešení nové rozhledny vychází přímo z geometrie torza – osm sloupů uspořádaných do pravidelného osmiúhelníku přebírá půdorysný tvar historického soklu a vytváří kontinuum mezi starým a novým. Přestože z technických důvodů není možné stavět přímo na původních základech, dialog obou staveb je jednoznačný a čitelný. Vztah původní a nové rozhledny se neodehrává ostře – návrh neusiluje o kontrast, ale o návaznost, respekt a doplnění. Rozhledna se stává současnou „vertikální značkou“ města, viditelnou z širokého okolí, a současně moderním nositelem jeho identity.

Prožitek výstupu je koncipován jako architektonická sekvence. V dolní části se návštěvník pohybuje po obvodu věže v bezprostředním kontaktu s korunami stromů, zatímco se stavba směrem vzhůru postupně uzavírá. V horní části se schodiště přimyká ke středovému vřetenu, prostor se ztiší a zúží, aby se s posledním schodem náhle otevřel v plně panoramatický výhled. Součástí cesty vzhůru je i zastavení na odpočinkové podestě ve výšce 23 metrů, kde je umístěno sdělení donátora, jehož osobní tragédie se stala jedním z motivů vzniku stavby.

Urbanistický návrh se nezaměřuje pouze na objekt rozhledny, ale řeší celý vrchol Šacberku. Nevyhovující a nahodilé stavby související s provozem vleku jsou nahrazeny novými objekty jednotného charakteru a standardu, terén je kultivován a vrcholu je navrácena jeho přirozená dominance, kterou v minulosti narušila technická infrastruktura. Přístupové cesty jsou upřesněny a doplněny tak, aby umožňovaly celoroční provoz rozhledny s minimálními kolizemi se skiareálem.

Rozhledna je navržena jako celokovová konstrukce s důrazem na trvanlivost a subtilní výraz. Charakteristickým prvkem fasády je systém červených hliníkových destiček zavěšených na lankách, jejichž pohyblivost způsobuje proměnlivost vzhledu stavby v závislosti na světle a větru. V neposlední řadě nesou destičky jména a vzkazy přispěvatelů, čímž se rozhledna stává i fyzickým archivem lidských příběhů spojených s jejím vznikem.

Projekt rozhledny na Šacberku není pouhou technickou stavbou ani solitérním monumentem. Je architektonickou interpretací paměti místa, pokusem převést historickou zkušenost do současného jazyka a vytvořit stavbu, která nebude jen „nabízet výhled“, ale také vyprávět příběh – o vzniku města, o zaniklé těžbě, o paměti, ztrátě a hodnotách, které přetrvávají i poté, co skutečné stříbro dávno zmizelo z útrob hory.

Autorská zpráva, kráceno

Místo: Jihlava
Autoři: Mimosa Architekti / Petr Moráček, Jana Zoubková
Studie: 2025
Realizace: 2027
Spolupráce: Kateřina Slezáková, Dalibor Pospíšil, Uladzislau Sauko, Martina Bjalková, Statikon Solutions