Zrestaurovaný salonek na Ještědu

(ČTK) – Na Ještědu v pátek představili zrestaurovaný salonek, který navrhl Otakar Binar, spolupracovník autora hotelu a vysílače Karla Hubáčka. Díky občanskému sdružení Ještěd 73 a desítkám sponzorů se podařilo salonku vrátit jeho původní krásu z doby otevření unikátní stavby. Veřejnosti se salonek představí už v sobotu při oslavách 40. výročí Ještědu, kdy se pro návštěvníky otevřou nejen všechny prostory hotelu a restaurace, ale také technické zázemí vysílače.Hotel a vysílač je jedním z nejoriginálnějších architektonických děl v Česku, Liberecký kraj usiluje o jeho zapsání na seznam památek UNESCO. Unikátní stavba, za kterou dostal Hubáček prestižní mezinárodní Perretovu cenu, je od roku 2006 národní kulturní památkou a lidé ji zvolili českou stavbou století. Když se ale před 50 lety konala výstava architektonických návrhů, většina návštěvníků Hubáčkův návrh kritizovala či rovnou odmítala. Dokládá to návštěvní kniha, kterou se podařilo objevit při přípravě výstavy ke 40 letům Ještědu.

Salonek hotelu Ještěd (zdroj: jested.cz)
Dnes je unikátní stavba dominantou Liberce i celého kraje. "Moc mě potěšilo, že se podařilo salonek obnovit, musím říct, že ta křesílka jsou lepší než původní, protože ta kůže je měkčí a příjemnější," řekl ČTK architekt Binar. K navrhování interiérů Ještědu se, jak přiznal, dostal vlastně náhodou. "Možná to bylo tím, že jsem architekturu studoval na UMPRUM, kde se víc kreslilo, a Hubáček právě to potřeboval," vysvětlil. Práce na Ještědu byla podle něj velmi náročná. "Byla to ale radost pracovat na zakázce, která vyžadovala určitou snahu a úsilí v době, kdy jsme navrhovali hlavně bytovky," přiznal dvaaosmdesátiletý architekt.

Do salonku se po 40 letech znovu vrátil rozměrný stůl, bílá kovová křesla i vlněná tapiserie Vladimíra Křečana s motivem slunce. Zatímco křesla jsou repliky a také stůl bylo nutné vyrobit znova, tapiserie je původní. Severočeské muzeum ji jen nechalo odborně vyčistit. Nový je i koberec v místnosti. Obnova salonku přišla na 495.000 korun, po 100.000 korunách dali Liberecký kraj a České radiokomunikace, velkou část potřebných peněz přidala společnost Ještěd, která hotel a restauraci provozuje. Tisíce korun daly firmy i obyčejní lidé. "Na sbírkovém i běžném účtu se sešlo už 519.356 korun," řekla předsedkyně sdružení Ještěd 73 Milena Lánská.

Obnova salonku je jen první etapou. "My máme velké plány, ty spočívají v tom, vrátit toho co nejvíce do původního stavu. Tím salonkem jsme ukázali, že to jde i po malých krůčcích," poznamenal Petr Šmaus ze společnosti Ještěd. Práce by podle něj měly pokračovat obnovou interiéru sousedního baru a potom koberce a obložení v baru i salonku, kterým by se měly vrátit původní barvy. "Rádi bychom také přečalounili závěsná křesílka, která jsou v hale hotelu, do původního vzhledu, a do haly vrátili i koberec," dodal Šmaus. Postupně se pracuje i na obnovení interiérů v pokojích a Šmaus by chtěl v budoucnu nechat vyrobit i repliky sklenic nebo prostírání.

Zima a déšť lidi od návštěvy Ještědu neodradil, lákal vysílač
(ČTK) – Z vrcholu Ještědu v sobotu sice nebylo pro mlhu nic vidět, pršelo a byla zima, přesto tam od rána proudily davy lidí. Přilákaly je oslavy 40 let od otevření hotelu s vysílačem. Unikátní hyperboloidní stavba, za kterou dostal Karel Hubáček prestižní mezinárodní Perretovu cenu, je od roku 2006 národní kulturní památkou a lidé ji zvolili českou stavbou století.

"Když jsme viděli předpověď, tak jsme trnuli. Už v pátek ale byly ohlasy, že se lidi chystají," řekl dnes ČTK provozovatel hotelu Petr Šmaus.

"Není špatné počasí, jsou jen špatně oblečení lidé," uvedla jedna z návštěvnic, náměstkyně hejtmana Hana Maierová. Sedmašedesátiletá Jitka Bouzková s manželem přijela až z Karlových Varů. "Chtěli jsme ho zase vidět," uvedla Bouzková, která dříve bydlela v Josefově Dole na Jablonecku. "Na Ještěd jsem chodila už jako dítě, pamatují ještě starou boudu," zavzpomínala. I její obdiv sklidil zrestaurovaný salonek v hotelu, který vypadá dnes stejně jako v době otevření unikátní stavby vysoké 94 metrů. Plno bylo i v hotelových pokojích, v jednom bylo i původní povlečení z dob otevření hotelu. Největší zájem byl ale o prohlídku vysílače, takovou možnost v minulosti České radiokomunikace často nenabízely. Lidé v dešti ve frontě čekali i několik desítek minut. "Dostali se do prostor pod laminátem, který je šest pater nad hotelem," zmínil Šmaus.

Akci dnes tradičně zahájil výstup odvážlivců od spodní stanice lanovky až na vrchol se sudem piva na zádech. Déšť a zimu si paradoxně účastníci pochvalovali. "Je to lepší, než kdyby svítilo slunce a bylo vedro," řekl Zdeněk Pácha z Bašky u Frýdku-Místku. Se zhruba 63kilogramovým nákladem na zádech na Ještědu sice stoupal poprvé, zhruba o dvě minuty ale překonal letitý rekord. Nahoru se dostal za 37 minut. "Kdybych věděl, že nějaký rekord je, tak jsem mohl jít ještě rychleji," dodal 45letý muž. Kromě osmi mužů a jednoho chlapce se na start postavili i tři ženy. Nezvykle rychle se nahoru s 26kilogramovou zátěží vyšplhala Jana Skrbková z Liberce. Na vrcholu byla dokonce o pět minut dříve než Pácha a o čtyři před oficiálním časoměřičem. "Když jsem tady byla na oslavách před dvěma lety, tak jsem viděla nějakou ženu, co to dala za hodinu. Říkala jsem, že to zvládnu za půl," zmínila, proč se letos na start postavila. I pro ni to byl první výstup. To Jiří Mánek z Jablonce se dnes chystá horu pokořit po 2222. Z žijících lidí nikdo tolik výstupů nemá.

Na svoji dobu byl Ještěd výjimečnou stavbou. Řada technických záležitostí se tam zkoušela v praxi vůbec poprvé; některé věci se dělaly prototypově či úplně na koleně – kupříkladu antény byly umístěny pod umělohmotným pláštěm a dvanáctimetrové tyče z umělé hmoty nakonec vyrobila až továrna na rybářské pruty. Na tehdejší dobu bylo výjimečné i vybavení interiérů.

Související články:

 

 

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*