Zubaři Nad Mlýnem

Zubaři Nad Mlýnem

Nad Mlýnem 5322/4, Jablonec nad Nisou

(16. 9. 2019) Studio Raketoplán

   
 
 
 
 

Zubaři Nad Mlýnem

Ještě nikdy neseděla
TADY
na lavici žulového útesu v poryvech vlhkého větru
dívka mladá
TADY je!

Dům pro zubní kliniku byl založen na dříve zastavěném svažitém pozemku s množstvím pobořených opěrných zdí a relikvií někdejší kvalitní sudetské zástavby. Z původního německého domu zde zbyly pouze rozpadající se základy. Pozemek v pevném lichoběžníku svírají ulice Mlýnská, Nad Mlýnem a Smetanova. Jedná se o topograficky členitou část města, modelovanou Mšenským potokem a okolním zvlněným terénem, který v menším měřítku napodobuje kopce blízkých Jizerských hor. Zároveň se právě v těchto místech uspořádání města rozpadá z celistvé, blokové zástavby z počátku 20. století ve strukturu solitérních předválečných vil a samostatně stojících činžovních domů s vlastními dvorky a zahradami. Pro novostavbu byl tento kus města více než vhodný. Práce s terénem je zde ryze jablonecká – jeden dům, dvě ulice s různými úrovněmi. Svým podstavcovým charakterem nabízí pozemek mimoděk pozici pro novou lokální dominantu.
Bílá dominanta může ze své nové terasy zářit čerstvostí a stát se pokorným symbolem stavebního rozednění celé čtvrti. Cílem domu je rozeznít jasný a solitérní tón do ulic Mlýnské a Nad Mlýnem, a naopak vstoupit s klidem a nenápadně do ulice Smetanovy. Zde si vstříc svému jedinému přímému sousedovi, Sboru Církve bratrské, zachovává zdvořilý odstup a respektuje charakter jeho krásné a starobylé fasády.
Od severu k městu je dům silný a solidní, na jihu domácký a skromný. Uvnitř rozmanitý a funkční. Jednoduché provozní schéma dvou osových chodeb v ortogonálním kříži umožňuje přirozenou vnitřní cirkulaci. Zelené atrium s otevřeným schodištěm propojuje obě podlaží do přehledného celku.

Jako by sedlová střecha kliniky pod sebou ukrývala malé město. Ordinace tu jak domy stojí sólo nebo ve shlucích vedle sebe. V několika z nich jsou pracoviště zubních lékařů, v jiném laboratoř, v dalším rentgen, denní místnost lékařů nebo kabinet přednosty. Mezi domy vedou ulice, široké tak akorát pro dva. Každá z nich někam míří. Končí vysokým oknem s výhledem na zámeček na severu, výstupem na dřevěnou terasu, vysunutou nad křovinatý betonový břeh nebo nás zavede do skromné slunné zahrádky na jižní straně. Uprostřed městečka je dvoupodlažní plac, odkud se všechny ulice rozbíhají. Tudy se také do kliniky vchází. Jako náves působí zejména díky množství probíhajících dějů, které tu čekající pacienti mohou od dřevěných vstupních dveří až po trapézový podhled zastřešení pozorovat.
Vstupy do domu jsou díky topografii jeho okolí hned dva. Ten městský z ulice Smetanovy respektuje uliční čáru a vede personál rovnou do 2. NP. Důležitější vstup hlavní z ulice Nad Mlýnem vede přes zahradu do 1. NP a využívají jej především klienti. Záměrná dvojakost dodává domu jistotu. Vstupy určují nasazení úrovní pater a spolu s členitostí terénu i exponovanost jednotlivých fasád.

Hmotou je dům jednoznačně kompaktní. Působí silně směrem k městu a uliční síti. Naopak v jižní části pozemku, směrem ke štítu jediného souseda, se chová jemně a domácky. Vytváří tak vnitřní prostorovou rozmanitost a měnící se atmosféry. Dům nemá ambice na sebe zbytečně upozorňovat, jeho bohatství tkví v důmyslné organizaci pohybu a provozu. Do ulice Nad Mlýnem se obrací jednou z nejsložitějších fasád, jejíž ráz určily vnitřní funkce, vstup je však jasně rozeznatelný a tvoří citlivý nástup do palácového recepčního prostoru s atriem a schodištěm.

V 1. NP se kromě vstupní části s čekárnou nachází ordinace zubní chirurgie, na východní straně ordinace hygienistky a stomatologická laboratoř. Domem lze v této úrovni vyjít na jižní stranu pozemku do soukromé zahrady, vizuálně napojené na vnitřní atrium. Západní strana podlaží je vyplněna místnostmi technického charakteru – dílna se skladem nářadí, toalety pro dámy i pány, místnost OPG se serverem, technická místnost a sklad. V půdoryse jsou tyto provozy dostupné racionálně vedenými koridory v osovém ortogonálním kříži a navzájem se dle požadavků pro dobrý život uvnitř nijak neruší.
Hala s atriem je přes schody a roštové pole spojena s prostornou dvoranou 2. NP, kde se opět opakuje křížový systém chodeb. Kromě společných prostor jsou na tomto patře podél severní fasády tři ordinace zubařů, místnost sterilizace, šatna personálu s hygienickým zázemím a úložnými prostory a toaleta pro pacienty. Při západní straně se nachází denní místnost pro potřeby zaměstnanců a kabinet přednosty kliniky navazující na jeho hlavní ordinaci. Do vnitřní dvorany vede služební vchod ze dvorku za jižní fasádou. Sem bylo umístěno parkovací stání přednosty kliniky a dále boxy na tříděný odpad. Pohyb okolo celého domu zajišťuje se svahem jdoucí schodiště, které ústí do intimnější zahrady na úrovni 1. NP. Jeho zubatá socha umožňuje hmotě nové kliniky od historické fasády sousedního domu o pár kroků poodstoupit.
Výsledný ráz interiéru kliniky vychází ze samotné hloubky materiálu jednotlivých stavebních i doplňkových částí. Dům byl postaven ze zdiva a betonu. Jeho stěny a sloupy zůstaly dál nahé. Když jeho stropy oblékáme do podhledů, jsou ze dřevěných hoblin smíchaných v cementové kaši. Podlaha na recepci byla kamenem, a dál, jen zbroušeným, jím je. Jiný ušlechtilý kámen byl použit pro obklady stěn ordinací a toalet. Příčky byly sestaveny z betonových tvárnic a jejich povrch zde zůstal přítomen. Také schodiště i parapety oken jsou betonové. S pevným bílým interiérem kontrastují ořechové plochy dveří, které střídá komaxit na grafitové oceli. Naváděcí grafika byla zhotovena ze zvláštní plastové hmoty. Svou měkkostí připomíná zatvrdlou zubní pastu.

Autorská zpráva
Foto: Lukáš Pelech


Autor: Studio Raketoplán – Ing. arch. Pavel Nalezený, Ing. arch. Radek Vaňáč; spoluautoři Samuel Nekola, Adam Bažant, Zuzana Ficalová, Tadeáš Pech, Michael Švec, Jana Kratochvílová, Šimon Marek, Adam Šustek, Pavel Filsak, Šárka Tomášová
Investor: MDDr. Martin Rota (provozovatel Zubaři Nad Mlýnem, a.s.)
Dodavatel: Termil, s.r.o.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz