Knihovna v Berlíně je vyvrcholením desetiletého výzkumu ve Fosterově studiu, který se zabýval tím, jak domy mohou využít pasivní i aktivní technologie k radikálnímu zvýšení energetické účinnosti a ke snížení dopadu na životní prostředí. Projekt se skládá ze dvou částí: návrhu nové ústřední knihovny, kde jsou umístěny sbírky 11 samostatných knihoven, a obnovy stávajících budov kampusu.
Klient: Senatsverwaltung fuÌ?r Stadtentwicklung
Místo: Koserstraße 20, Berlín, Německo
Architekt: Foster + Partners
Autoři: Norman Foster, David Nelson, Stefan Behling, Christian Hallmann, Ulrich Hamann, Ingo Pott
Tým projektu: Bettina Bauer, Stefan Baumgart, Florian Boxberg, Mark Braun, Niels Brockenhuus-Schack, Andre Heukamp, Stanley Fuls, Ulrich Goertz, Wendelin Hinsch, Andreas Medinger, Jan Roth, Diana Schaffrannek, David SchroÌ?der, Mark Sutcliffe, Hugh Whitehead
Autorský dozor: Kappes Scholtz (knihovna), BuÌ?ro Noack (ústavy)
Statika: Pichler Ingenieure
TZB: Schmidt Reuter Partner – PIN Ingenieure
Odstranění azbestu: BuÌ?ro Peters
Požární ochrana: Hosser Hass und Partner
Akustika: BuÌ?ro Moll
Stavební fyzika: BuÌ?ro Langkau Arnsberg
Fasáda: IFFT Karlotto Schott
Stavební dozor: HoÌ?hler und Partner
Realizace: 2005
Celkové náklady: 59,3 mil. EUR
Foto: Reinhard Gorner, Nigel Young – Foster + Partners, Rudi Meisel
Z architektonického hlediska je knihovna spojením masivní betonové konstrukce s lehkým průsvitným pláštěm. Tento protiklad nejen formuje charakter budovy, ale je také klíčem k jejímu ekologickému programu. David Nelson, senior partner, popisuje impuls, který je za návrhem: „Uvědomili jsme si, že studenti stráví v knihovně stovky hodin a chtěli jsme jim ke studiu dát dokonalé prostředí, které je syceno přirozeným světlem a vzduchem.“ Studenti mohou sedět a číst u stolů, které kontinuálně běží kolem každého podlaží, ale mají také přístup k bibliografickým sbírkám, umístěným ve čtyřpodlažním jádru budovy. Během navrhování se z podlahových desek vyvinula série zvlněných křivek, které vytvářejí dynamické mezaninové prostory o dvojité výšce.
Aerodynamický tvar knihovny podobný kapce vody vznikl z potřeby dosáhnout maximálního množství podlahové plochy v rámci minimálního obvodového pláště budovy. Novostavba přitom zůstává v měřítku okolních budov a umožňuje upravit nádvoří po stranách knihovny. Tvar lebky již získal knihovně přezdívku – „Berlínský mozek.“
Plášť budovy sestává ze tří částí. Vnější slupku střídavě tvoří obložení z opakních aluminiových a transparentních skleněných panelů, což v souladu s pohybem slunce pomáhá regulovat vnitřní teplotu. Nosný ocelový rám (s radiální geometrií) je žlutý, což je aluze na význam této barvy ve stávajícím areálu; konstrukce je čitelná a zvýrazňuje prostor mezi vnitřním a vnějším opláštěním. Vnitřní průsvitná membrána ze skleněných vláken rozptyluje světlo, „září“ světlem z okolí celý den a jemně registruje venkovní počasí – povrch je kropenatý odrazy a vzory. Výhledy přes průhledné panely a okna nabízejí letmé pohledy na oblohu a celkově lehká průsvitná obálka působí dojmem, že je v knihovně člověk obklopen světlem a vzduchem.
Zdvojená fasáda poskytuje prostor pro proudění vzduchu a funguje jako akumulátor tepla; dýchá otvíravými/zavíracími panely. V kombinaci s hmotností betonové konstrukce, která je pasivním tepelným akumulátorem, který se dále ohřívá a chladí trubní vodou uvnitř konstrukce, plášť reaguje na měnící se berlínské klima. Při nízkých teplotách (pod 6 °C) se vnější slupka uzavře jako zámotek a čerstvý vzduch je nasáván přes sklepení a zahřívá se během procházení teplým jádrem. Při mírných teplotách (nad 16 °C) se směs čerstvého a cirkulačního vzduchu v jádru chladí. Během celých dvou třetin roku může být knihovna větrána zcela přirozeně (otevřou se panely) a pomocí řízeného nasávání čerstvého vzduchu z podzemí. Ve dne má knihovna přirozené denní světlo. Tyto faktory přispívají k tomu, že knihovna spotřebuje o 35 procent méně energie než srovnatelné budovy.
Pozemek nové knihovny vznikl spojením šesti dvorů. Spolu s obnovou stávajících budov areálu, byla tato reorganizace druhou částí přestavby Freie Universität. Univerzita byla otevřena v roce 1971, a byla postavena podle plánu trojice Candilis Josic Woods v asociaci s M. Schiedhelmem. Plán počítal s budoucí rekonfigurací kampusu podle potřeb univerzity. Budovy byly seskupeny kolem řady vnitřních ulic a chodeb s cílem podporovat otevřenou komunikaci fakulty se zařízeními rozmístěnými po univerzitě. Svobodná univerzita je příkladem architektonických experimentů šedesátých let, kdy se Team X a další snažili vytvářet architekturu, která je sama organizační strukturou. Svobodná univerzita, koncipovaná jako „ideální město“, byla okamžitě oslavována jako milník v navrhování univerzit.
Od začátku projektu, byl tým Normana Fostera skálopevně přesvědčen o tom, že stávající budovy by měly být obnoveny v souladu se zásadami původního návrhu. Dispozice byly upraveny a racionalizovány tak, aby odrážely strukturu současné fakulty a způsoby moderní výuky. Kdekoli to bylo možné, byl rekonstruován původní mobiliář; všechny koberce byly nahrazeny replikami od původního dodavatele. Tým zejména citlivě postupoval při obnově panelové fasády navržené francouzským inženýrem Jeanem Prouvé, jenž se řídil proporcionálním systémem Le Corbusiera, tzv. „Modulorem“, a jeho principy flexibility a prefabrikace. Kortenové ocelové panely Prouvého měly sice samoochranné korozní vlastnosti, v jejichž důsledku je jejich barva zarudlá (a dala vzniknout přezdívce budovy „die Rostlaube“ – rezavý kbelík), začínaly se však už rozpadat a bylo třeba je nahradit. V souladu s původním záměrem Fosterův tým nově obložil budovy panely bronzovými, které budou časem vlivem počasí k nerozeznání od originálních panelů. Jak Norman Foster poznamenal, konstrukční systém se ukázal natolik flexibilní, že velká část zbývající konstrukce mohla být demontována a znovu použita na různých místech. Potvrdilo se tak, že „původní návrh Freie Universität v mnoha ohledech předběhl svou dobu – inspirace, ze které jsme vycházeli, když jsme navrhovali novou knihovnu, byla pokrokovým příkladem ekologické stavby.“
Proč jste se rozhodli právě pro tento typ skel? Jak byste zhodnotili ty výsledky po letech používání? Dávali jste je…
My jsme dávali IZOS Triple. Spokojenost i po letech.
Kdyby se ozval někdo, kdo má taková skla na oknech, byl bych rád. Přijde mi to jako docela zajímavá myšlenka…
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…