Foster + Partners: Knihovna Filologické fakulty Freie Universität v Berlíně

Knihovna v Berlíně je vyvrcholením desetiletého výzkumu ve Fosterově studiu, který se zabýval tím, jak domy mohou využít pasivní i aktivní technologie k radikálnímu zvýšení energetické účinnosti a ke snížení dopadu na životní prostředí. Projekt se skládá ze dvou částí: návrhu nové ústřední knihovny, kde jsou umístěny sbírky 11 samostatných knihoven, a obnovy stávajících budov kampusu.

Klient: Senatsverwaltung fuÌ?r Stadtentwicklung
Místo: Koserstraße 20, Berlín, Německo
Architekt: Foster + Partners
Autoři: Norman Foster, David Nelson, Stefan Behling, Christian Hallmann, Ulrich Hamann, Ingo Pott
Tým projektu: Bettina Bauer, Stefan Baumgart, Florian Boxberg, Mark Braun, Niels Brockenhuus-Schack, Andre Heukamp, Stanley Fuls, Ulrich Goertz, Wendelin Hinsch, Andreas Medinger, Jan Roth, Diana Schaffrannek, David SchroÌ?der, Mark Sutcliffe, Hugh Whitehead
Autorský dozor: Kappes Scholtz (knihovna), BuÌ?ro Noack (ústavy)
Statika: Pichler Ingenieure
TZB: Schmidt Reuter Partner – PIN Ingenieure
Odstranění azbestu: BuÌ?ro Peters
Požární ochrana: Hosser Hass und Partner
Akustika: BuÌ?ro Moll
Stavební fyzika: BuÌ?ro Langkau Arnsberg
Fasáda: IFFT Karlotto Schott
Stavební dozor: HoÌ?hler und Partner
Realizace: 2005
Celkové náklady: 59,3 mil. EUR
Foto: Reinhard Gorner, Nigel Young – Foster + Partners, Rudi Meisel

Z architektonického hlediska je knihovna spojením masivní betonové konstrukce s lehkým průsvitným pláštěm. Tento protiklad nejen formuje charakter budovy, ale je také klíčem k jejímu ekologickému programu. David Nelson, senior partner, popisuje impuls, který je za návrhem: „Uvědomili jsme si, že studenti stráví v knihovně stovky hodin a chtěli jsme jim ke studiu dát dokonalé prostředí, které je syceno přirozeným světlem a vzduchem.“  Studenti mohou sedět a číst u stolů, které kontinuálně běží kolem každého podlaží, ale mají také přístup k bibliografickým sbírkám, umístěným ve čtyřpodlažním jádru budovy. Během navrhování se z podlahových desek vyvinula série zvlněných křivek, které vytvářejí dynamické mezaninové prostory o dvojité výšce.



Aerodynamický tvar knihovny podobný kapce vody vznikl z potřeby dosáhnout maximálního množství podlahové plochy v rámci minimálního obvodového pláště budovy. Novostavba přitom zůstává v měřítku okolních budov a umožňuje upravit nádvoří po stranách knihovny. Tvar lebky již získal knihovně přezdívku – „Berlínský mozek.“



Plášť budovy sestává ze tří částí. Vnější slupku střídavě tvoří obložení z opakních aluminiových a transparentních skleněných panelů, což v souladu s pohybem slunce pomáhá regulovat vnitřní teplotu. Nosný ocelový rám (s radiální geometrií) je žlutý, což je aluze na význam této barvy ve stávajícím areálu; konstrukce je čitelná a zvýrazňuje prostor mezi vnitřním a vnějším opláštěním. Vnitřní průsvitná membrána ze skleněných vláken rozptyluje světlo, „září“ světlem z okolí celý den a jemně registruje venkovní počasí – povrch je kropenatý odrazy a vzory. Výhledy přes průhledné panely a okna nabízejí letmé pohledy na oblohu a celkově lehká průsvitná obálka působí dojmem, že je v knihovně člověk obklopen světlem a vzduchem.



Zdvojená fasáda poskytuje prostor pro proudění vzduchu a funguje jako akumulátor tepla; dýchá otvíravými/zavíracími panely. V kombinaci s hmotností betonové konstrukce, která je pasivním tepelným akumulátorem, který se dále ohřívá a chladí trubní vodou uvnitř konstrukce, plášť reaguje na měnící se berlínské klima. Při nízkých teplotách (pod 6 °C) se vnější slupka uzavře jako zámotek a čerstvý vzduch je nasáván přes sklepení a zahřívá se během procházení teplým jádrem. Při mírných teplotách (nad 16 °C) se směs čerstvého a cirkulačního vzduchu v jádru chladí. Během celých dvou třetin roku může být knihovna větrána zcela přirozeně (otevřou se panely) a pomocí řízeného nasávání čerstvého vzduchu z podzemí. Ve dne má knihovna přirozené denní světlo. Tyto faktory přispívají k tomu, že knihovna spotřebuje o 35 procent méně energie než srovnatelné budovy.





Pozemek nové knihovny vznikl spojením šesti dvorů. Spolu s obnovou stávajících budov areálu, byla tato reorganizace druhou částí přestavby Freie Universität. Univerzita byla otevřena v roce 1971, a byla postavena podle plánu trojice Candilis Josic Woods v asociaci s M. Schiedhelmem. Plán počítal s budoucí rekonfigurací kampusu podle potřeb univerzity. Budovy byly seskupeny kolem řady vnitřních ulic a chodeb s cílem podporovat otevřenou komunikaci fakulty se zařízeními rozmístěnými po univerzitě. Svobodná univerzita je příkladem architektonických experimentů šedesátých let, kdy se Team X a další snažili vytvářet architekturu, která je sama organizační strukturou. Svobodná univerzita, koncipovaná jako „ideální město“, byla okamžitě oslavována jako milník v navrhování univerzit.


Od začátku projektu, byl tým Normana Fostera skálopevně přesvědčen o tom, že stávající budovy by měly být obnoveny v souladu se zásadami původního návrhu. Dispozice byly upraveny a racionalizovány tak, aby odrážely strukturu současné fakulty a způsoby moderní výuky. Kdekoli to bylo možné, byl rekonstruován původní mobiliář; všechny koberce byly nahrazeny replikami od původního dodavatele. Tým zejména citlivě postupoval při obnově panelové fasády navržené francouzským inženýrem Jeanem Prouvé, jenž se řídil proporcionálním systémem Le Corbusiera, tzv. „Modulorem“, a jeho principy flexibility a prefabrikace. Kortenové ocelové panely Prouvého měly sice samoochranné korozní vlastnosti, v jejichž důsledku je jejich barva zarudlá (a dala vzniknout přezdívce budovy „die Rostlaube“ – rezavý kbelík), začínaly se však už rozpadat a bylo třeba je nahradit. V souladu s původním záměrem Fosterův tým nově obložil budovy panely bronzovými, které budou časem vlivem počasí k nerozeznání od originálních panelů. Jak Norman Foster poznamenal, konstrukční systém se ukázal natolik flexibilní, že velká část zbývající konstrukce mohla být demontována a znovu použita na různých místech. Potvrdilo se tak, že „původní návrh Freie Universität v mnoha ohledech předběhl svou dobu – inspirace, ze které jsme vycházeli, když jsme navrhovali novou knihovnu, byla pokrokovým příkladem ekologické stavby.“