Chmelař architekt : Revitalizace centra Hronova

David Chmelař: Ve všech úpravách centra Hronova jsme se drželi myšlenky návaznosti na dosud nepřekonanou meziválečnou architekturu města, která dosahovala celorepublikově vysokého standardu. V průběhu celé několikaleté přípravy i realizaceprojektu nedošlo k žádným významnějším změnám předložených řešení, což je výjimečné. Za to vděčíme vedení města a zejména paní starostce Haně Nedvědové.

Investor: Město Hronov
Autoři: Chmelař architekti – David Chmelař
Revitalizace Náměstí Čs.a.: David Chmelař – Chmelař architekti,
Milan Vít – Cuboid architekti, Marie Procházková
Revitalizace Parku A. Jiráska: David Chmelař, David Nývlt – Chmelař architekti;
Štěpánka Šmídová, Martin Bosák – Šmídová Landscape architects
Revitalizace opláštění 8 areálů škol (nové fasády veškerých škol ve městě): David Chmelař – Chmelař architekti
Revitalizace přilehlých ulic a drobná architektura v centru: David Chmelař – Chmelař architekti
Datum projektů: 2004-2011
Realizace: 2008-2013
Foto: Tomáš Rasl, archiv autorů

Recenze Alexandra Skalického: Hronov je malé město poblíž hranice s Polskem, známé díky své literární historii spojené s Aloisem Jiráskem a každoročním divadelním festivalem. Rozvoj města souvisel především s rozvojem průmyslu v období 20. a 30. let minulého století. Stavební činnost a architekti, kteří působili v té době v blízkém Náchodě, byli nepochybně inspirací pro dva místní rodáky Bohumila Šustra (stavitele a starostu) a Jindřicha Freiwalda (architekta), aby se pokusili dát městu moderní rámec a vytyčili směr stavebního rozvoje. Bez celkové vize a odhodlání starosty by nebylo možné uskutečnit rozsáhlé stavební záměry. Šustr navrhl novou radnici. Freiwald ve městě postavil několik objektů – divadlo a spořitelnu. Navrhl také novou koncepci hlavního náměstí, kde hlavní roli hrála stavba divadla postavená proti nové budově radnice. Navrhli také nový park v blízkosti středu města. Vybudovali zcela novou komunikaci, která prochází středem města souběžně s historickou cestou, nebo regulaci druhého hronovského náměstí. Náměstí dnes nese jméno architekta Freiwalda. Poslední záměr se vzhledem k hospodářské situaci již nepodařilo dokončit. Ve výčtu staveb z uvedeného období je zapotřebí ještě uvést vlastní dům Bohumila Šustra, který si starosta a stavitel v jedné osobě navrhl sám pro sebe a který měl být manifestem moderního bydlení. Na tuto etapu města navázal Hronov až v posledních deseti letech. Nejde o to, že by ve městě neprobíhala od uvedené doby žádná výstavba. Spíše probíhala dílčím způsobem a přitom neexistovala ucelená koncepce, která by vytvořila novou identitu středu města.



Změna nastala ve chvíli, kdy si vedení města všimlo mladého hronovského rodáka Davida Chmelaře a jeho právě dokončených bytových domů v Polici nad Metují. Vyzvalo architekta k účasti v soutěži na přestavbu zimního stadionu a projekt mu zadala. Po dokončení zimního stadionu požádalo vedení města o společný návrh řešení náměstí ČS armády tři hronovské architekty a spolužáky: Davida Chmelaře, Milana Víta a Marii Procházkovou. David Chmelař s Milanem Vítem později původní návrh dopracovali do projektu ke stavebnímu povolení. Prováděcí projekt a autorský dozor při realizaci koncepce již prováděl David Chmelař sám.
Náměstí mělo po celou druhou polovinu 20. století charakter parkoviště a křižovatky několika cest. Obyvatelům města sloužily pouze chodníky po obvodě. Nový záměr rozdělil náměstí do několika funkčních ploch, které vycházejí z účelu objektů po obvodě náměstí. Mezi radnici a divadlo umístili volnou plochu s lavičkami a stromy. Parkování architekti přesunuli na druhou stranu náměstí, změnili dopravu v okolí náměstí a také vymezili nové parkoviště v bezprostřední blízkosti středu města. Provedené změny daly náměstí jasný systém. Volný prostor je před významnými budovami, plochy pro pěší jsou oddělené od automobilové dopravy, komunikace nevedou středem náměstí.





Od dokončeného náměstí se odvinula nejdříve úprava sousedních ulic a blízkých parkovacích ploch. Později projekt interiéru restaurace Radnice a práce na parku Aloise Jiráska. První návrh úprav parku zpracoval Chmelař s jeho tehdejším kolegou Davidem Nývltem. Postupně vypracoval Chmelař projekty na dílčí části parku, které se postupně realizují. Jiráskův park je navržen jako anglický odpočinkový park s cestami k procházkám a zatravněnou plochou pro polehávání a lenošení. Není zapomenuto ani na koutek pro děti a část vyhrazenou k cvičení seniorů. Řešení parku je protikladem náměstí ČS armády. Náměstí nese určitou reprezentativní funkci, vytvářející dojem o městě Hronov. Park je především neformálním místem. V době projektu parku již David Chmelař působil delší dobu jako neformální architekt města. Z této pozice mohl usměrňovat kreativně tvář města a iniciovat výtvarný charakter zadání stavebních záměrů. Obdobná pozice samozřejmě vyžaduje důvěru vedení města. Ukazuje se, že takový vztah s městem je pro architektonický charakter prostředí lepší, než když je architekt na pozici zcela úředního vztahu a do výstavby a architektury záměrů zasahuje formálně vyžadovanými korekcemi projektů jiných architektů. Jsou úlohy, kde může mít architekt velké výtvarné ambice, ale i stavby, u kterých musí architekt vycházet ze stavu a charakteru objektů. Také několik podobných věcí Chmelař pro Hronov navrhnul. Jedná se především o opravy fasád řady městských objektů – především škol. Chmelař má architektonický ateliér v Praze, ale do Hronova se stále vrací.



Díky tomu získal také řadu soukromých stavebníků z okolí Hronova. Také tyto stavby vytvářejí celkové městské architektonické prostředí. Přístup Davida Chmelaře k zakázkám v Hronově představuje určitý osobní postoj. Při jakémkoliv architektonickém návrhu je zapotřebí projevit určitou míru empatie k možnostem stavebníka a pro hodnoty městského prostředí. Protože uvedenou vlastnost má, pracuje Chmelař pro město Hronov dlouhodobě. Dlouhodobé vztahy není možné založit na arogantním a sebejistém jednání. Hodně lidí si dnes dobře uvědomuje, že právě arogantní jednání spíše zakrývá osobní nejistotu, nedostatek profesních zkušeností a nereprezentuje skutečnou architektonickou kvalitu.

Publikováno v časopise Stavba 3/2013, str. 46-49