Miroslav Hujer: Rekonstrukce secesního domu v Kolíně

Tato stavba je nejlepší ukázkou geometrické secese ve městě, roku 1996 byla prohlášena za kulturní památku. Má symetrické fasády s kontrastně strukturovanými omítkami, jsou tu působivé štukatérské, truhlářské a zámečnické detaily.

Nároží domu zvýrazňuje věžička a dvě symetrická průčelí, z původního vybavení interiéru se zachovalo pouze několik vysokých dvoukřídlých dveří se zárubněmi, parketové či keramické podlahy a hlavní schodiště se zábradlím.
Vilu koupil v roce 1993 Jan Dufek ve značně zchátralém stavu. Ale podle zbytků ozdob na fasádě si nový majitel dokázal představit, jak by mohl vypadat. Nejdříve však musel stávajícím nájemníkům opatřit náhradní byty, protože v domě chtěl mít sídlo své společnosti. Protože se z původního vybavení interiérů zachovalo jen málo, jsou nyní zařízeny ve zcela novodobém stylu, který však dává vyniknout replikám oken nebo původním dveřím, parketám a dlažbám.

Dvě fáze oprav
První fáze rekonstrukce byla zahájena v roce 2004. Nejdůležitějším úkolem byla výměna střechy včetně nahrazení dřevěného krovu ocelovým tak, aby se mohly využít půdní prostory. Opravy proběhly i v suterénech, proběhla také výměna všech sítí v exteriéru. Druhá etapa obnovy domu byla zaměřena na interiéry, fasádu, oplocení a nádvoří. Zpočátku pan Dufek předpokládal, že se o rekonstrukci a subdodávky postará odborná firma včetně spolehlivého stavebního dozoru. Brzy však poznal, že bez jeho dohledu to nepůjde.

Řada prvků tu byla provedena jako repliky: například zdobené dveře, špaletová okna s izolačními dvojskly nebo dekorativní oplocení.



„Z interiéru jsme odstranili novodobé příčky a dveře, proporce místností se vrátily do původní velkorysé podoby. Nezbytné zateplení se rozhodl majitel provést zevnitř. Tepelně izolační minerální desky Multipor WI tl. 60 mm bylo sice náročné aplikovat, ale už v následujícím zimním období se použití izolace projevilo na výrazně lepší tepelné pohodě interiéru a na úspornějším provozu. Zvolené vnitřní zateplení je difuzně otevřené, takže interiér "dýchá," uvádí architekt Miroslav Hujer a dodává: „Dlažba v interiéru nebyla zachována všude, proto jsme ji doplnili jen v přízemí tak, že jsme vyskládali všechny dlaždice, které se našly v jednotlivých poschodích. Hlavní vnitřní schodiště bylo repasováno, některé litinové sloupky zábradlí se musely vyrobit v kopii. Schodiště z ulice jsme museli nahradit novými kamennými stupni včetně zábradlí, vedlejší schodiště jsme jen doplnili o chybějící prvky, takže zůstalo téměř původní. Kromě toho jsme ve dvorní části použili kamenné kostky čediče antracitového odstínu, které volně souvisejí s tradiční kolínskou dlažbou v historickém centru, kde jsou na chodnících z amfibolitu krásné ornamentální vzory. Výroba replik obkladů a dlažby je kapitola sama pro sebe – v současné době není na trhu společnost, která umí vyrobit identickou kopii vzorů.“  

Obnova fasády
Venkovní omítky jsou tradiční vápenné, fixované sol-silikátovým nátěrem s dlouhou životností. Autor rekonstrukce tvrdí, že je může po dobrých zkušenostech doporučit. Zhotovovaly se otisky původních fasádních ozdob, které se odlévaly do forem a lepily na novou hladkou omítku.

Fasáda svým odstínem zvýrazňuje syrovost vápenného štuku, stříkané cementové omítky a replik ozdob. Pouze u květinových ornamentů pod korunní římsou byly použity přibližné barevné odstíny v rámci možností sol-silikátového nátěru na přírodní bázi. „V této technologii nelze vyrobit výrazné pastelové barvy, proto květinové motivy působí méně výrazně než kdysi. Tuto nevýhodu, ale vykompenzovalo použití hydrofobizačního ochranného podkladního nátěru vystupujících ozdobných prvků od stejného výrobce“ uvádí Miroslav Hujer.

Hana Vinšová
Foto: archiv Miroslava Hujera