V našem návrhu jsme se snažili respektovat ty části historických konstrukcí, které se do dnešních dnů dochovaly. Z uliční fronty jsme obnovili původní velikost okenních šambrán včetně venkovní bosáže. Ve štítové zdi byl zmenšen novodobý vstup do archivu. Historická budova jízdárny byla rekonstruována a vstupní portál se restauroval. Funkce archivu byla v podkroví zachována.
Investor chtěl vytvořit v objektu jízdárny multifunkční variabilní prostor, kde bude možno pořádat koncerty pro komorní hudbu, promítaní filmů, konference a výstavy. Protože jsme chtěli co nejméně zasahovat do historicky cenné budovy, zvolili jsme koncept nového vloženého posuvného objektu, který může jízdárnu rozdělit, a umožnit tak rychlou proměnu funkce a akustiky. Nový objekt je složen ze dvou částí – posuvného čela a pevného korpusu. V korpusu jsou umístěny šatny účinkujících, prostor techniků a sociální zařízení pro hosty. Posuvné čelo pojíždí po kolejnicích v podlaze a jako paraván vymezuje prostor pro jednotlivé akce. Tímto způsobem můžeme nastavit proporce prostoru, a tím i jeho akustické parametry. (Vzhledem k dlouhé době dozvuku je změna velikosti a proporcí jediným efektivním řešením). Posuvné čelo slouží po odsunutí jako prostor techniků. Podlahu tvoří praktikábly, jež umožňují samostatný zdvih pódia, elevaci hlediště nebo individuální členění podlahy při výstavách. Scénická osvětlovací technika, akustické rezonátory a další potřebné prvky jsou umístěny na nezávislé konstrukci pod stávajícím betonovým stropem sálu. Všechny nové prvky jsou navrženy jako kombinace oceli a průsvitného laminátu lehce jantarové barvy. Z koncepčního hlediska se tedy jedná o jakýsi šperk, který je vsazen do prostoru zámecké jízdárny.
Část fotografií pochází z výstavy Václav Boštík – Hledání ztraceného ráje, která se uskutečnila v létě roku 2013.
Autorská zpráva
Foto: Ester Havlová
Autoři: HŠH architekti – Petr Hájek, Tomáš Hradečný, koordinátor projektu Jan Šépka
spolupráce Jan Kolář
Autor návrhu výstavy Václava Boštíka: Jan Šépka/Šépka architekti; kurátor Jaromír Zemina
Výstava se uskutečnila ke stému výročí narození jedné z nevýznamnějších osobností českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století Václava Boštíka. Na začátku stanovení její koncepce stálo zamyšlení se nad meditativním charakterem některých Boštíkových obrazů. Z prostoru jízdárny se tak stal téměř sakrální prostor, jehož dominantou byl pouze jeden obraz. Síla toho díla měla sama o sobě vyvolávat klid a meditaci. Z Boštíkových obrazů téměř vystupuje světlo, které by mělo být přítomno i v celém prostoru. Do prostoru byl také transformován ve formě potisku na podlaze jeden z důležitých obrazů, který je také logem celý výstavy – Dělení prostoru.
Člověk tu vždycky najde něco zajímavého, co stojí za přečtení!!!
Jak velké lodě se vejdou do současných plavebních komor?
Moc hezká představa, jenže na místě současné betonárny na Rohanském ostrově, jejíž provoz skončí na konci roku 2028, plánuje městská…
Na nekrytá schodiště do podchodů mám stejný názor. Je to zrůdnost a ničím neomluvitelné šetření na nepravém místě. Řekla bych,…
Zajímavé čtení, je fajn vidět, jak se dnes dá architektura řešit různými způsoby a přitom zachovat praktičnost i hezký vzhled👍👍👍