Všechno, co jste chtěli vědět o novém Jiřáku

Revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad patří k nejvýznamnějším a nejdiskutovanějším úpravám pražského veřejného prostoru posledních let. MCA atelier Miroslava Cikána a Pavly Melkové zvítězil v architektonické soutěži už v roce 2000, náměstí ale bylo dokončeno a zpřístupněno až v červnu 2026.

V průběhu čtvrtstoletí se změnily nejen nároky na veřejná prostranství, ale i samotný návrh. „Projekt se během let několikrát aktualizoval. Proměnily se technické normy, požadavky na bezbariérovost, hospodaření s dešťovou vodou i klimatickou odolnost veřejných prostranství. Přibyly nebo se rozvinuly některé funkce, například farmářské trhy nebo dětské hřiště. Smyslem návrhu ale od začátku zůstávalo sjednotit prostor, který byl dlouhodobě roztříštěný, a obnovit jeho vazby na okolní město. Nešlo jen o úpravu povrchů, ale o celkové zlepšení pobytové kvality a fungování náměstí,“ uvádí Pavla Melková.

Některá rozhodnutí, která autoři během dlouhé přípravy projektu udělali, se stala předmětem plamenné veřejné debaty. Pozornost vzbudila například revitalizace fontány Petra Šedivého nebo odstranění výdechu metra od stejného autora. Nový výdech podle návrhu Melkové a Cikána nenašel v části odborné komunity příliš pochopení. Vášnivé reakce rozpoutaly vizuálně poutavé lavice Enzi, veřejnost komentovala i velké dlážděné prostranství před ikonickým Plečnikovým kostelem. Kladného přijetí se dočkaly krajinářské úpravy včetně značného množství nových stromů.

Největší změnou na Jiřáku není to, co na náměstí přibylo, ale způsob, jakým se jím dnes prochází. Pohyb a život se vrátil zpět na povrch, zmizely bariéry vzniklé při výstavbě metra a jednotlivé části se znovu propojily. „Vnitřní plocha náměstí se plynule spojila s okolními ulicemi, vznikly zklidněné dopravní plochy a nové přechody. Zásadní změnou je povrchová prostupnost křižovatky Vinohradská–Slavíkova, která byla dříve obehnaná zábradlím a jediná pěší cesta vedla pouze podchodem. Přibyl také bezbariérový přístup – výtah do stanice metra. Před kostelem vznikl důstojný předprostor, pravidelné trhy získaly vlastní území propojené s navazujícími kavárnami a obchody a před základní školou vznikla bezpečná plocha umožňující aktivity dětí.“

Zachování fontány Petra Šedivého patří k rozhodnutím, která původní soutěžní návrh změnila nejvýrazněji. Ve vítězném projektu z roku 2000 se s ní nepočítalo. Pavla Melková upřesňuje: „Odstranění fontány i výdechu bylo součástí zadání architektonické soutěže. Původně jsme ji navrhovali přemístit ze dvou důvodů. V době svého vzniku se stala součástí urbanistického přenesení těžiště náměstí od kostela k výstupům z metra a zároveň bránila přirozenému propojení náměstí se Sady Svatopluka Čecha. Na přání zadavatele byla ale do projektu vrácena. Znamenalo to upravit její umístění i okolí tak, aby se stala součástí nové kompozice náměstí. A druhým důvodem je potřeba úprav, které z ní alespoň částečně vytvořily pobytový vodní prvek, umožňující lidem přímý kontakt s vodou.“

Autorský komentář. Pavla Melková, Mariana Pančíková

Pokračování článku i recenze Petra Volfa, Markéty Zdebské a Elišky Varyšové najdete v časopise STAVBA 3/2026