Obnova vily Glücklich

Funkcionalistický dům, který je součástí kolonie Baba, navrhl architekt Josef Gočár v roce 1934. Po téměř osmdesáti letech však už byl koncept této stavby překonaný a vyžadoval rehabilitaci. Obnova byla provedena tak, aby se splnily požadavky nových majitelů, jež byly k předchozímu návrhu citlivé a pokorné.
Architekt Milan Hakl a Rostislav Žďánský z ateliéru 4DS společně s investory prostorový koncept pozměnili: hlavní obytný prostor rozšířili o kuchyňskou část, která je prodloužena do zahrady, takže interiéry jsou se zahradou lépe propojeny (původně byla zahrada z větší části zcela oddělena od fungování domu). V ložnicovém patře vznikl dětský pokoj v místě šatny hlavní ložnice. Poloha původní paravánové příčky tak akcentuje i polohu monolitického pilíře na fasádě a zároveň podporuje chápání pásového okna jako okna osvětlujícího dětské pokoje. V ložnicovém patře došlo také k přirozenějšímu propojení se střešní terasou. Ta je nyní napojena na chodbu – prostorová pestrost při práci s tímto prostorem obohatila jeho pragmatickou komunikační funkci.
Obnova sociálního zázemí odpovídá dnešnímu standardu. V zádveří je nová šatna v části dnes již nevyužitelné garáže. Suterén, jehož původní náplň byla ryze technická a servisní, je nyní obohacen o univerzální prostor s plnohodnotnou hostovskou částí.
Architektonické řešení domu tedy zůstalo původní: přízemí slouží jako hlavní obytný prostor, v patře se nachází klidová zóna a v suterénu je umístěno technické zázemí objektu, sklady, místnost pro domácí práce a pokoj pro hosta. Z hlediska dispozičního bylo přízemí upraveno – garáž, která rozměrově již nestačila pro parkování auta, byla předělena, její vnitřní část se proměnila na šatnu a venkovní část slouží jako sklad zahradního nářadí a sportovního vybavení. Pánský pokoj přebírá funkci pracovny/knihovny. Kuchyň se prostorově rozšířila zrušením předsíně a spíže a vybouráním příček mezi těmito místnostmi. Současně je propojena s jídelnou dvěma otevřenými průchody v místě původních dveří a vestavěné kuchyňské skříně. Nová obytná funkce byla navržena i pro halu, kde vznikl obývací pokoj s krbem. Patro s průběžnou terasou autoři projektu členili na dvě menší a jednu větší ložnici. Původní šatna byla půdorysně zmenšena o novou chodbu, umožňující přístup na venkovní schodiště. Bývalý pokoj pro hosta se změnil na koupelnu. Vlastní hmota domu tedy nebyla obnovou zasažena. Pouze okno v kuchyni se v parapetní části rozšířilo tak, aby se umožnil přístup na zahradu. Nově jsou navržena dvě venkovní parkovací stání.

Koncept Josefa Gočára
U vily pro rodinu profesora Glücklicha jsou čitelné požadavky klienta: v hlavním obytném podlaží dominovala obytná hala s trojramenným schodištěm, která širokými posuvnými dveřmi navazovala na jídelnu. Byl tu také pánský pokoj – studovna. Průběžné okno, přesahující přes roh místnosti, vytváří ze studovny jeden z nejatraktivnějších místností v domě. Mezi obytnou halou a studovnou je pásové okno přerušeno ocelovým břitem, kterým končí masivní hlukově izolační příčka, jež tyto prostory odděluje. V ložnicovém patře pásové okno probíhá z dětské ložnice do ložnice rodičů, kde je naopak přerušeno železobetonovým pilířem. Střecha evokuje Le Corbusierovy zásady moderní architektury při práci se střešní krajinou. Otázkou však byla její komplikovaná přístupnost z ložnicového patra.
Nevelká oddělená kuchyně se skladovým a přípravným prostorem měla vlastní vstup ze severní strany domu. Hospodářský vstup dům spojoval se suterénním podlažím, kde byl také byt správce. Významná role automobilu v době koncipování vily je v tomto případě jasně čitelná. Partii hlavního vstupu na vyvýšené podestě doplňovala garáž. Celý vstup harmonicky scelila přetažená prolamovaná pergola.

Stavební konstrukce
Objekt je založen na betonových základových pasech, jeho nosný systém byl realizován ze zdiva z cihel doplněného železobetonovými pilíři. Monolitické stěny byly při obnově sanovány, zejména v nadstřešní části. Příčky byly zachovány v původním stavu, upravovaly se jen v lokálních partiích podle nového prostorového členění.  Nové příčky jsou vyzděné keramickými příčkovkami. Schodiště byla zachována v původním provedení, jejich sanace proběhla v povrchových úpravách.
Stropní konstrukce jsou v celém domě železobetonové trámové, rozpětí trámů je kolem 4 m, výška trámů 400 mm včetně desky. Trámy jsou v osových vzdálenostech 1 m a mezi nimi je pnutá železobetonová deska tl. 100 mm. Běžné trámy jsou štíhlé, šířky asi 150 mm. Nejvíce zasaženou konstrukcí byla střecha, která vykazovala značné disfunkce ochrany před pronikáním srážkové vody do objektu. Proto se provedl nový střešní plášť s obdobnou skladbou včetně všech ukončovacích prvků.

Řešení interiérů
Parketové podlahy byly místy zasaženy dřevomorkou a outkovkou dubovou. Proto se původní prkenné polštáře nahradily minerální vatou a prkenný záklop deskami OSB. Parketové vlysy byly očištěny a opatřeny biocidy a fungicidy zejména z rubové strany a opět sesazeny. Výrazně poškozené části se nahradily novými. Obnova ostatních podlahových krytin se týkala především nášlapné vrstvy, nové jsou keramické či teracové podlahy v koupelnách, parketové podlahy v místech, kde došlo ke změnám funkce místností (nová chodba, pokoj pro hosta). Okna byla vyměněna za repliky, doplněné tepelně izolačními dvojskly. Vnitřní dveře se truhlářsky repasovaly a nalakovaly v odstínu šedého emailu, doplňovalo se na nich chybějící kování.
Vnitřní omítky na některých místech poškodily plísně, proto byly sejmuty a nahrazeny dvouvrstvým provedením vápenoštukové omítky s malířským nátěrem. Stávající podhled je v místech poškození nahrazen podhledem sádrokartonovým, který byl přeštukovaný. Měděné klempířské prvky jsou nahrazeny novými ve stejném materiálovém a konstrukčním provedení. Stávající i nové ocelové zámečnické výrobky mají povrchovou úpravu lakováním. Truhlářské výrobky byly repasovány restaurátorským způsobem, nové jsou provedeny materiálově i konstrukčně stejně jako prvky stávající.

Hana Vinšová ve spolupráci s architektem Milanem Haklem
Článek vyšel v časopise Stavitel 11/2016