Bruno Bauer a industriální architektura v českých zemích

Industriální architektura v poslední době zažívá zvýšenou vlnu zájmu mezi odborníky i laickou veřejností. Nejen u nás je patrná snaha na tyto dlouho opomíjené památky průmyslového dědictví upozornit a často je také zachránit před jejich definitivním zánikem. Přestože vznik industriálních staveb souvisí především s rozvojem průmyslu a techniky, dnes již nelze pochybovat o jejich právoplatném místě v dějinách architektury. S tímto uznáním se také otevírá otázka, kdo vlastně byli tvůrci těchto staveb a jak svoji práci chápali. Znamenal pro ně návrh továrny úkol technický, či spíše architektonický? Nelze opomenout, že mnozí z nich se pohybovali na hraně technického inženýrství a architektury.

Publikace Lukáše Berana „Bruno Bauera industriální architektura v českých zemích“je důkazem rostoucího zájmu o autory průmyslových staveb. Kniha sleduje práci projekční kanceláře, kterou Bruno Bauer (1880–1938) založil v Praze roku 1908 a zasazuje ji do širšího kontextu technického, kulturního i historického vývoje v Evropě. Úvodní kapitola pojednává o Bauerových předchůdcích a následně také o jeho největších konkurentech.Stejně jako ve Velké Británii byl počátek továrního stavitelství v českých zemích neodmyslitelně spjat s textilním průmyslem, který se stal prvním zcela industrializovaným průmyslovým odvětvím vůbec. Vznikaly tak nejrůznější tkalcovny a přádelny, jejichž rozměry i proporce určovaly zejména technologie a počet strojů, které uvnitř budov pracovaly. Přesto zušlechtění vnějšího vzhledu továren tvořilo důležitou součást návrhů a architektonické pojetí průmyslových staveb se stalo předmětem odborných diskuzí.

Návrhy a plány továren prováděly ve většině případů specializované projekční kanceláře. Na základě druhu výroby, požadavků na výrobní kapacitu a nároků na celkový vzhled vzniklo určité schéma, podle kterého pak kancelář navrhla konkrétní řešení.Kromě anglického stylu k nám samozřejmě začaly pronikat práce kanceláří z německy mluvících zemí, avšak tyto kanceláře musely brzy na to čelit silné domácí konkurenci. Snad nikoho nepřekvapí, že první české specializované projekční kanceláře se zaměřily na stavbu pivovarů a že vycházely zejména z bavorských zkušeností. Mezi další často navrhované průmyslové stavby v českých zemích patřily sladovny, cukrovary a lihovary. Typické pro kanceláře na našem území bylo také to, že mívaly přímou vazbu na stavební firmy nebo na strojírny, které dodávaly továrnám vybavení.

Po tomto přínosném komparativním úvodu kniha přináší informace o osobnosti Bruna Bauera, ale především o práci jeho projekční kanceláře, která se ve světle dosavadního bádání jeví jako jedna z nejúspěšnějších ve střední Evropě. Již roku 1911, tedy tři roky po založení, Bauer přesídlil kancelář do Vídně, aby mohl naplno pracovat pro místní druhou generaci vlastníků rakousko-uherských továren, kteří řídili podniky rozeseté napříč monarchií. Sám Bauer roku 1930 prohlásil, že se podílel na více než 380 stavbách. Z tohoto úctyhodného počtu lze dnes s jistotou identifikovat pouze 75 staveb, z nichž 14 již bohužel neexistuje. Jak autor sám dodává, pátrání po dalších realizacích komplikuje fakt, že archiv projekční kanceláře se s největší pravděpodobností nedochoval. Dnes nalezneme pouze roztroušené zlomky dokumentů ke konkrétním stavbám a další materiály v archivech následnických firem a příslušných úřadů. I z těchto nekompletních zdrojů se však Lukáši Beranovi podařilo odhalit řadu zajímavých skutečností.

Stejně jako řada jeho vrstevníků na počátku 20. století začal Bruno Bauer úspěšně využívat nových možností železobetonu a stavby s touto konstrukcí také teoreticky obhajoval. Jeho stavby lze rozdělit do tří hlavních skupin: haly, šedové sály a vícepodlažní budovy (tzv. etážovky). V dobách,kdy se stavěly především levnější, přízemní šedové stavby, osobně upřednostňoval právě poslední jmenovanou skupinu – s pomocí železobetonových konstrukcí dokázal stavět vícepodlažní stavby, které dokázaly překonat dřívější problémy a nedostatky. Roku 1911 pak Bauer přichází s vylepšeným návrhem betonových sloupů s hustým ocelovým ovinutím nebo s novým typem konstrukce trámů. Mimo jiné také přišel s unikátním řešením střech ve tvaru jehlanu s dvojitým pláštěm, které dokázalo předcházet vzniku mlhy, což ocenily zejména textilní barvírny. Právě pro pokrokovost Bauerových návrhů najdeme některé jeho projekty otištěné v dobové odborné literatuře, zejména v rakouských a německých inženýrských časopisech, odkud posléze pronikly také do stavebních příruček a učebnic.

Bohatost a rozmanitost Bauerovy práce završují také zmínky o jeho teoretických úvahách a působení v Inženýrské komoře pro Vídeň, Dolní Rakousko a Hradsko. Ve své přednášce „Problém průmyslové stavby“ z roku 1914 se zabývá otázkou, kdo a jak by měl navrhovat industriální stavby. Rozdělení vzdělání na stavební inženýrství a architekturu totiž považoval za obrovský omyl, který zapříčinil ve stavebním umění více než stoleté neplodné období. Zatímco se v projekčních kancelářích začalo prosazovat projektování průmyslových závodů v podobě týmové práce inženýra, architekta a průmyslníka, Bauera samotného můžeme označit jako posledního z „průmyslových architektů“, kteří dokázali sami zastat všechny provozní, konstrukční i architektonické aspekty navrhování továren.

Závěr knihy začleňuje Bauerovy teoretické statě do kontextu diskuze o vztahu architektury, inženýrství, techniky a průmyslu,která ve své době vymezovala historiografii moderní architektury. Jako celek publikace tvoří velmi zdařilý příspěvek do problematiky industriální architektury a představuje pohled na vývoj architektury továren v českých zemích skrze významnou osobnost Bruna Bauera, který k tomuto tématu sám významně přispěl. Pevně věřím,že každého, kdo se o industriální architekturu zajímá, tato kniha zaujme.
JANA TRTÍKOVÁ

Lukáš Beran: Bruno Bauer a industriální architektura v českých zemích
VCPD FA ČVUT, Praha 2016, 126 stran

Recenze byla publikována v časopise Stavba č.  2/2017, str. 11

Doplněno Stavbaweb:
VCPD FA ČVUT / Lukáš Beran: Bruno Bauer a industriální architektura v českých zemích
Publikaci je možné zakoupit v knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věž, Galerii VI PER a dalších místech.