(ČTK) – Soubor budov Transgas na Vinohradské třídě v Praze nebude
kulturní památkou. Jejich majitel, který chce na místě stavět nové domy,
je může zbourat. S odkazem na rozhodnutí ministerstva kultury to dne 21. listopadu 2017 uvedly Hospodářské noviny a Právo. Rozhodnutí o zastavení přezkumného
řízení však dosud nebylo doručeno všem účastníkům řízení a ministerstvo
je na dotaz ČTK nechtělo komentovat.
Mluvčí developera, společnosti HB Reavis Jakub Verner dnes ČTK
sdělil, že podle předběžných odhadů by se nové budovy mohly začít stavět
přibližně za rok. Celý projekt by mohl být dokončen začátkem roku 2021.
„Na místě dnešních tří naddimenzovaných budov Transgasu vznikne hned
sedm domů, které se přizpůsobí okolnímu měřítku Vinohrad,“ uvedla
společnost v tiskové zprávě. Na místě těsně nad Václavským náměstím by
měla vzniknout polyfunkční budova podle návrhu architektonického studia
Jakub Cigler Architekti.
O tom, že ministr Daniel Herman (KDU-ČSL) zastavil přezkumné
řízení, a tím i prozatímní památkovou ochranu budov, informoval na svém
webu Klub za starou Prahu. Klub byl iniciátorem podnětu na prohlášení
objektů ze 70. let za památku. Na webu je rozhodnutí
ministra, ve kterém mimo jiné uvádí, že nemovitosti jsou nevhodně
začleněny do okolí, „detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské
měřítko“, že se v areálu „neudála žádná významná kulturněhistorická
událost“ nebo že domy nejsou na rozdíl od budovy Ingstavu nebo Kotvy
významným příkladem brutalismu. „Autoři nemovitostí se snažili napodobit
západní vzory, ale s velice sporným výsledkem,“ stojí v rozhodnutí.
Prohlašování architektury druhé poloviny 20. století za památky
je často kontroverzní, je ale dnes jedinou možností, jak domy zachránit.
Na architekturu druhé poloviny 20. století nemají jednotný názor ale
ani odborníci, někteří by ji chránili bezvýhradně, jiní výběrově, podle
dalších zase kvůli tehdy používaným technologiím je dnes nevyužitelná.
MK loni odmítlo budovy nad Národním muzeem za památku prohlásit,
Herman začal na jaře rozhodnutí svých úředníků přezkoumávat. Koncem září
v médiích uvedl, že mu rozkladová komise doporučila přehodnotit přístup
úřadu s tím, že Transgas je třeba zachovat. Investor tehdy ostře
reagoval a kritizoval ministra, že předjímá výsledek řízení. Uvedl, že
přezkum chápe jen jako kontrolu, zda nevzniklo procesní pochybení.
Případné vzniklé škody podle něj již přesáhly půl miliardy korun.
Případem, kdy MK dům za památku neprohlásilo poté, co investor
vyhrožoval žalobou za ušlé zisky, je třeba dům na rohu Václavského
náměstí a Opletalovy ulice. Letos v létě byl poté, co už dříve MK a za
jiného vedení odmítlo udělit mu památkovou ochranu, zbourán.
Když se MK loni zabývalo návrhem na prohlášení Transgasu
památkou, pražské pracoviště NPÚ prohlášení nedoporučilo, generální
ředitelství NPÚ se ale za prohlášení postavilo a sdělilo to ministrovi.
Soubor staveb je dílem týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk
Eisenreich a Václav Aulický. Autoři podnětu na prohlášení za památku
budovy hodnotí jako vynikající ukázku stylově syntetické architektury
70. let, spojující prvky brutalismu, technicismu i postmoderny, ale také
na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu.
(ČTK) – Vizitka souboru budov Transgas na Vinohradské ulici v Praze
– Stavby vznikly v letech 1966 až 1976 pro potřeby řídícího
centra budovaného mezinárodního plynovodu ze Sovětského svazu do
Československa a dále do západní Evropy. Bylo zde sídlo Plynárenského
centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky,
později sídlo Středočeské energetické, naposledy v budovách bylo
klientské centrum Všeobecné zdravotní pojišťovny. Budovy vlastnila
společnost ČEZ, která je prodala developerské skupině HB Reavis. Ta je
plánuje zbourat a nahradit moderními kancelářskými budovami podle návrhu
Jakuba Ciglera.
– Autory komplexu v brutalistním stylu s technicistními detaily
jsou Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický.
– Soubor tří staveb stojí v dolní části Vinohradské ulice v
sousedství budovy Českého rozhlasu a je ohraničen ulicemi Římská a
Rubešova. Stavbě musely ustoupit dva činžovní domy ze 70. let 19.
století.
– Dominantou komplexu je vysutá obdélná budova ústředny
dispečinku obložená izolací z dlažebních kostek. Výrazné je také použití
plynovodního potrubí, které vytváří tunelové spojení všech tří budov a
které je také použito místo zábradlí.
– V zahloubeném rohu parteru při Římské ulici byla kašna s motivem levitující koule, kterou navrhl Ivo Loos.
– Dodnes se zachovala část reprezentativních interiérů, na nichž Loos spolupracoval s architektem Janem Fišerem.
– V budovách, které jsou částí odborníků i veřejnosti považované
za jedny z nejošklivějších v Praze, byl svého času umístěn nejmodernější
počítač v tehdejším Československu. Známé jsou také z filmu Vesničko má
středisková, kde si zahrály sídlo firmy Dřevoplech.
– Budovy Transgas jsou na území památkové zóny Vinohrady a v
ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, která byla vyhlášena v roce
1971.
– „Realizace Transgasu je jednou z několika spojnic, která
udržovala mentální propojení československé architektury s evropským
děním. Odvážnost konstrukčního a architektonického má v sobě ještě další
kvalitu, kterou je zužitkování energie samotného místa a rozvinutí
potenciálu dalšího rozvoje tohoto území,“ řekl o stavbách podle www.archiweb.cz kurátor Rostislav Koryčánek.
– Autoři podnětu na prohlášení staveb za památku budovy označili
za vynikající ukázku stylově syntetické architektury 70. let, spojující
prvky brutalismu, technicismu i postmoderny, ale také na českém území
ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu.
– Ministerstvo kultury se návrhem na prohlášení staveb za památku
zabývalo z podnětu Klubu za starou Prahu. Národní památkový ústav
prohlášení nedoporučil, konstatoval, že „dotčený areál nevytváří
městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské
památkové zóny“. Ministerská komise se návrhem přesto začala zabývat.
Koncem loňského roku ministerstvo rozhodlo, že komplex památkou nebude. V
odůvodnění mimo jiné uvedlo, že „architektonické kvality stávající
budovy nevyvažují jeho závažné urbanistické nedostatky“.
– Ministr Daniel Herman začal letos na jaře rozhodnutí svých
úředníků přezkoumávat. Koncem září v médiích uvedl, že mu rozkladová
komise doporučila přehodnotit přístup úřadu s tím, že Transgas je třeba
zachovat.
– Minulý týden informoval Klub za starou Prahu, že ministr Herman
zastavil přezkumné řízení, a tím i prozatímní památkovou ochranu budov.
V rozhodnutí ministra se mimo jiné uvádí, že nemovitosti jsou nevhodně
začleněny do okolí, že detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské
měřítko, že se v areálu neudála žádná významná kulturněhistorická
událost či že domy nejsou významným příkladem brutalismu. „Autoři
nemovitostí se snažili napodobit západní vzory, ale s velice sporným
výsledkem,“ stojí v rozhodnutí.
Doplněno Stavbaweb:
Dvacet minut Radiožurnálu – 22. listopadu 2017 v 12:36
Václav Aulický: Transgas byl příklad nesocialistické architektury. Teď půjde k zemi v době svobody
Petr Tak to záleží na samotném prodejci a výrobci oken, jaké bude mít stanovené dodací lhůty. Protože jemu dodá skla…
Hostem pořadu |20 minut Radiožurnálu| dne 22.11.2017 byl Václav Aulický. Odkaz na rozhovor najdete pod článkem.
Že by zase zvítězil zdravý selský rozum? Vždyť vše to, co je uvedeno v rozhodnutí NPÚ i stanovisku ministra Hermana je pravda. A to o onom napodobování západní vzorů sedí naprosto přesně – zoufalá snaha tehdejších architektů být in na základě obrázků ze západních časopisů. U každé podobně KZSP a podobnými samozvanými ústavy a institucemi hájené stavby je zřejmé, že o památky, umění nebo prostředí těmto lidem nejde. Madam Bečková a spol. si asi zase pozve nějakého západního souputníka, kterého bude vydávat za nejsvětovější kapacitu a galaktického arbitra architektury a umění a bude vyhrožovat, jak Prahu vyškrtnou z UNESCO, nicméně nám, kteří ve městě žijeme a v daném místě se občas pohybujeme se díky podobným přitroublým obstrukcím, leštění vlastního ega a léčení komplexů méněcennosti se o dva roky prodlouží čas, kdyby tam už p těch desítkách let mohlo být konečně něco, co bude vůči běžným lidem (byť jenom procházejícím kolem) přátelštější a příjemnější než schody obklopená hnusná kostka obložená kostkami hrající si na hóch architekturu.