Byt se nachází v revitalizovaném skeletovém domě ze
sedmdesátých let minulého století. Původně byl řešen jako 3+1, ale toto
rozložení neodpovídalo současným potřebám. Díky sloupovému skeletu mohly být
všechny vnitřní konstrukce vybourány a půdorys přizpůsoben. Cílem úprav bylo interiér
propojit, zejména funkčně, popřípadě alespoň opticky. Ze všech míst se
uživateli nabízejí dlouhé pohledové osy, které nejsou pro standardní typovou
výstavbu obvyklé. Díky tomu vypadá interiér prostornější.
Jediným uzavřeným pokojem je ten dětský, zbytek je volnou obytnou zónou. Příčky
nahradily plné skříně a poloprůhledná knihovna, která se stala dominantou
interiéru. Svým černým rámem kontrastuje s minimalistickým pozadím stěn a
vestavěných skříní. Spojovacím elementem je dřevěná dubová podlaha, která
probíhá skrz všechny obytné místnosti.
Autorská zpráva
Foto: Jaroslav Hejzlar
Architektura musí souviset s místem, nikoli místo s architekturou. Proto jakékoli stavby umožňující realizaci na různých místech nejsou ARCHITEKTUROU.
Z mého pohledu je fajn vidět, jak se i u tak „běžné“ věci, jako jsou překlady, řeší systémovost a přesnost!
Praktické řešení, hlavně z pohledu rychlosti výstavby a přesnosti👍 U těchto systémových prvků dává smysl, že zjednodušují realizaci a pomáhají…
Zajímavý posun ve stavebnictví, je vidět, že se dnes klade velký důraz hlavně na rychlost výstavby a přesnost provedení. Systémové…
Jako problém vidím hlavně "lavičky" v prostoru sdíleném s cyklisty. Neměly by mít třeba tyče s praporky, jako dětské nákupní…