Lenka Levíčková z Fakulty
architektury ČVUT v Praze; ateliér Michala Kuzemenského
Praha se stává skanzenem, veřejné budovy se v centru vytrácejí.
Potřebuje restrukturalizovat. Knihovna
má potenciál mobilizovat své okolí a vyčistit je. Ideálním územím se stává
dopravní propast mezi historickým centrem Prahy, Karlína a nábřežím řeky. Dříve
zde stály hradby, dnes je to další neprostupná zeď magistrály a silnic
obklopující hotelový komplex Hilton a kanceláře, která generuje spoustu
nefungujících míst. Místo čistím od neprostupných nájezdů, silnic utěsňující
dosavadní tok lidí. Vybírám signifikantní postavení hotelu Hilton a přetvářím
tento symbol krátkodobého pobytu na veřejnou funkci každodenně sloužící
obyvatelům města.
Využívám a měním stávající hotel na Národní knihovnu. Navazuji na tradici
umisťování veřejných staveb u řeky a počítám s vizí nové budovy České
filharmonie na protějším břehu. Dříve jsme „chrámy páně“ měnili na divadla,
celnice. Dnes využívám postavení „chrámu peněz“ a měním jej na „chrám paměti“.
Ambice Národní knihovny je transformování instituce z informačního skladu na
centrum kulturního dění, technologické inovace a toku myšlenek. Kniha se
dostává do pozadí, přičemž v popředí stojí společnost, její setkávání, poznání
nové technologie a práce s ní.
Vytvářím prstenec těchto možností, který objímá centrální část se zkamenělou
sochou knih, zodpovědně dostávající funkci knihovny. Racionální konstrukci
hotelu přebírám a nastavuji jej skeletovým prstencem, který celou budovu
přemosťuje a rozšiřuje ji. Hotel zbavuji ornamentu a zvětšuji jeho vnitřní
atrium. Vznikají atria a různé prostupy srkz celý prstenec. Archiv se propisuje
do staré konstrukce, stává se těžištěm, zkamenělou sochou knih. Korunka
knihovny je prázdná konstrukce otevřená alternativnímu využití. Dvojitá fasáda
z luxfer a čirého skla vytváří polopropustnou scénu knihovny, vidíte jen
siluety, občas i víc.
Autorská zpráva
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,