Rozšíření domu na statku Felderhof

Mladý majitel, který koupil hospodářskou usedlost Felderhof, znal jedinečnou povahu tohoto místa. Stavby se zachovaly v nedotčeném stavu, byl to ukázkový příklad „farmářské dvojice“, typické pro svahy údolí Eisack. Obytný dům s dřevěnou šindelovou střechou a stodola se strmou doškovou střechou byly skutečně autentické. Místo toho, aby přistoupil k okamžité rekonstrukci, rozhodl se majitel statku, že se sem nejdříve nastěhuje. Během následujících dvou let se ujistil v přesvědčení, že historické stavby zachová v původní podobě včetně toho, že chlév bude i nadále sloužit svému účelu. Zároveň však chtěl do areálu začlenit aspekty moderního života. Hledal rovnováhu mezi těmito dvěma světy, soubor domů nechtěl narušit novou strukturou. Přitom si ale přál, aby vznikl nový funkční celek.  
Topografie pozemku nabídla příležitost umístit novou obytnou plochu částečně pod zem. Novostavba byla navržena tak, aby se napojila na obytné patro stávajícího domu. Nová struktura sahá od východu na západ jako polygonální blok, téměř zcela skrytý ve svahu. Na novostavbu odkazují jen dva světlíky v louce. Směrem na jih se však betonový rám otevírá a dlouhá skleněná fasáda směřuje do údolí. Obytné místnosti mají díky tomu výhled na údolí Eisack a na vrcholky Dolomit. Otevřené prostory, velkorysé výšky a světlíky představují kontrast k uzavřené struktuře historického domu. Geometrický strop z pohledového betonu napodobuje obrys kopce odstraněný během výstavby.
Průnik mezi historií a současností vyjadřují i použité materiály: kámen, beton, ocel a dřevěné povrchy.  
Rozšíření usedlosti Felderhof ukazuje, jak lze historickou budovu rozšířit o kvalitní obytnou část, aniž by to narušilo charakter historické stavby.
Autorská zpráva
Foto: Oskar Da Riz

Komentáře

  1. Čtenář Stavbawebu says:

    Paráda!
    Napadá mě, jaké legislativní důsledky by to mělo u nás:
    1) nedochází k záboru zemědělské půdy,
    2) zůstává zachována plocha schopná vsakování dešťových vod,
    ale
    3) podzemní stavby se nezaměřují a proto ani nezapisují do evidence nemovitostí, takže (kdyby to nebyla přístavba) by to ani nemohl být rodinný dům,
    4) nemá to |klasický tvar|.
    Co by si s tím asi naše úřady počaly? 🙂
    Mimochodem, je zajímavé, jak rozdílné názory na současné stavby mohou mít památkáři v krajinných památkových zónách a ochránci přírody v chráněných krajinných oblastech. Přitom jde v obou případech o charakter staveb v krajině.

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*