Podnikatelské inovační centrum Zlín

Podnikatelské inovační centrum Zlín
rekonstrukce výrobní budovy č. 23
v areálu Baťových závodů

Adresa: Vavrečkova 5262, 760 01 Zlín
Investor: Statutární město Zlín, spolufinancování: EU — Program PHARE
Autoři: Pavel Mudřík , Pavel Míček
Stavební část: Pavel Mudřík, Pavel Míček
Statika: P. Navrátil, L. Ondrůšek/Astra 92, a.s.
Zdravotechnika a vytápění: Gustav Přikryl
Elektroinstalace: Jaromír Kudlák
Slaboproud: Jaromír Mazal
Vzduchotechnika: Jiří Procházka
Dodavatel: PSG — International, a. s., PST Zlín, a. s.
Termíny: projekt 2004-2005, realizace 2005-2006
Zastavěná plocha: 1800 m²
Obestavěný prostor: 26 840 m³
Náklady: cca 76 mil. Kč
Foto: TOAST, Libor Stavjaník


Bývalá výrobní budova č. 23, která po rekonstrukci slouží jako Podnikatelské inovační centrum Zlín, je součástí východní části bývalého Baťovského výrobního areálu, ojedinělého souboru budov na jejichž platformě vyrostlo ve 30. a 40. letech 20. století celé město. Svébytnost zlínské architektury a především urbanismu spočíval v použití nové průmyslové metody hromadné výstavby továrních, veřejných i obytných budov způsobem a rozsahem, který neměl u nás ani ve světě obdoby.

Požadavkem zadání bylo přetvořit typický Baťovský výrobní skeletový objekt (3x13 polí 6,15x6,60 m, 4 NP) na kancelářskou budovu s maximálním množstvím flexibilních kancelářských ploch a s odpovídajícím zázemím (kavárna, obchodní plochy atd.). Naším jasným záměrem a cílem od počátku bylo maximálně zachovat podstatu a charakter Baťovských výrobních objektů a to jejich utilitárnost, konstrukční a materiálovou pravdivost a proporční vyváženost. Velmi důležitou roli pro nás hrála otázka proporcí budovy jako celku vůči urbanistickému kontextu celého areálu. Na návrh prostorové koncepce měl zásadní vliv statický stav budovy, který nedovoloval jakékoliv využití — zatěžování čtvrtého podlaží. Jelikož doporučené zbourání tohoto posledního podlaží pro nás z prostorově-proporčních a urbanistických důvodů nepřicházelo v úvahu, rozhodli jsme se ho, byť pouze ve své konstrukční podstatě, ponechat. Byl odstraněn celý obvodový plášť a vše uvnitř půdorysu, zůstal pouze holý skelet. Do střední části tohoto nyní volného prostoru čtvrtého podlaží, byl vsazen lehký montovaný objekt velkoprostorové kanceláře s vlastní subtilní ocelovou konstrukcí.
Prostorová koncepce budovy se odvíjí z centrálního atriového prostoru (střední trakt), kolem něhož jsou uspořádány kancelářské plochy s přímým denním světlem. Střední komunikační prostor je propojen vertikálně — otvory ve stropních deskách ve všech patrech, které tak umožňují dostat do nitra budovy horní světlo. Na tuto formu prosvětlení navazuje ve čtyřech místech ještě světlo boční, skrz prosklené stěny tubusů s jednacími místnostmi. Tyto tubusy prochází původním pláštěm budovy až do exteriéru kde dávají jasně najevo novou formu vnitřního uspořádání. Součástí budovy je také vnější výtahová věž z 60. let 20. století. Její krásná vertikální proporce je zakončena bývalou strojovnou výtahu, dnes vyhlídkou na celý areál.
Za důležitou součást koncepce považujeme také ponechání původních parapetních vyzdívek z 30. let spolu s repasovanými okny z 60. let minulého století. Použití nových materiálů má opět odezvu ve svém okolí: tubusy — plech Corten, vestavba ve čtvrtém poschodí — černá vodovzdorná překližka, vstupní partie — černý plech, požární schodiště — černý antikorozní nátěr + žárový pozink, podlahy — cementovo-epoxidové lité stěrky, příčky — dřevěná montovaná konstrukce — povrch světlá dýhaâ?¦apod.