Vila v Perchtoldsdorfu

 
Fasáda z vápenné omítky je reminiscencí na dovednost tradičního řemesla vídeňských domů z přelomu 19. a 20. století. V posledních dekádách bylo toto umění nahrazeno standardizovaným použitím polystyrenových fasád a systémových venkovních omítek.

Autorská zpráva

Na vlnách vídeňského satelitu
Vídeň si v uplynulém století prošla trnitou cestou z vrcholu na dno a zpět na výsluní. Hrdá metropole rakousko-uherské monarchie se po první světové válce proměnila v tělo s amputovanými končetinami, kde šlo jen upřít pozornost na hlavu a dát průchod Freudově psychoanalýze. S obnovením suverenity po druhé světové válce se Vídeň stala vyhledávaným cílem československých emigrantů a oblíbeným místem agentů z východního i západního bloku. Po sametové revoluci se řada českých architektů vypravila do Vídně sbírat pracovní zkušenosti. Dnes lze na vídeňské technice či akademii běžně studovat a nabýt zde jedno z nejlepších vzdělání ve střední Evropě. Rakousko je díky své neutralitě přirovnáváno ke druhému Švýcarsku a Vídeň je sídlem řady mezinárodních organizací v čele s OSN a naftovým kartelem OPEC. V posledních letech obsazuje rakouská metropole čelní pozici v celosvětovém žebříčku měst s nejvyšší kvalitou života.

O co bouřlivější byl příběh Rakouska ve 20. století, o to konzistentnější je profesní dráha Jana Proksy, kterému se podařilo nejen vystudovat vídeňskou techniku, ale nasbírat i dostatek zkušeností v místních ateliérech, aby se mohl stát členem Komory rakouských architektů a založit ve Vídni vlastní ateliér. První Proksovou samostatnou realizací byl dům v cihlové zahradě (publikováno Stavba 4/2017). Tento návrh pro jednoho ze členů rodiny sklidil uznání u české odborné veřejnosti. Dvougenerační dům v Perchtoldsdorfu, který je druhou Proksovou dokončenou realizací, měl potvrdit, zda obstojí v náročném rakouském prostředí, dokáže získat klienty a udržet nadprůměrné výsledky.

Perchtoldsdorf již není součástí žádného vídeňského bezirku, ale je samostatnou patnáctitisícovou obcí v Dolním Rakousku. Přesto sem pravidelně zajíždí městská doprava a současně se místo těší z blízkosti přírodní rezervace Föhrenberge na jihu Vídně. Třípodlažní rodinný dům (podsklepený po celé zastavěné ploše) je situován na konci slepé ulice v poklidné satelitní čtvrti, kde vás ve srovnání s českým předměstím již na první pohled překvapí celková kultivovanost prostředí. Jednotlivé návrhy nemají potřebu mezi sebou soutěžit v barevnosti nebo počtu apsid či vikýřů na střeše. Všechny okolní domy mají bílou omítku se šedými dekory a černé okenní rámy. Přísná regulace určovala nejen maximální zastavění pozemku (25%), ale také pevnou výškou římsy a hřebenu. Zatímco okolní domy s plochou střechou disponují dvěma (a půl) podlažími, Proksovi se těsným přepočtem objemů podařilo prosadit na úřadech uskočené třetí podlaží. V rakouském prostředí sousedé nemají potřebu se domy vzájemně ohromovat, ale ocení spíše konzervativnější přístup, kdy návrh do svého okolí nerušeně zapadne. K vroubkovanému dekoru Proksu inspirovaly procházky vídeňskými okrsky, kde se podobnými motivy pyšní řada bytových domů z období Gründerzeit (druhá pol. 19. stol. do nástupu secese). Podobný dekor na fasádě použil před dvaceti lety Ladislav Lábus při rekonstrukci paláce Langhans v Praze, ale i dnes se s ním můžeme setkat u realizací architektů o generaci mladších (např. rekonstrukce domu ve Vršovicích od Markéty Zdebské, obecní úřad v Hluchově od Public Atelieru či nová městská hala v Modřicích od Atelieru bod architekti). Podobně ztvárněnou fasádu bychom mohli najít i v dobách vrcholícího funkcionalismu, kdy brtnický rodák Josef Hoffmann navrhl rakouský pavilon do italských Benátek. Je třeba uznat, že tento Wagnerův žák, spoluzakladatel uměleckého spolku Secession a výrobních dílen Wiener Werkstätte se vždy ubíral svou nově pojatou klasickou cestou.

Podobný přístup ke stavění a řemeslu má i Jan Proksa. Do omítky odkazující se na historické fasády jsou vsazeny moderní velkoformátové tabule z trojskla s ukrytými rámy. Stejně tak se v dnešní polystyrenové době ubránil pokušení usnadnit si práci vytvořením XPS prefabrikátů, což by ve výsledku vnímal jako ošizení poctivého řemesla. Po zaklepání na fasádu se tak neozývá laciné dunění, ale poctivá vápenná omítka na 45 cm silné cihelné stěně dodatečně zevnitř izolované minerální vatou. Laciný zvuk fasády pochopitelně nebyl jediným důvodem. Polystyren by navíc znemožnil přirozené dýchání domu a čistotu celkového řešení s tepelným čerpadlem a podlahovým vytápěním/chlazením.

Vysoké požadavky na stavbu měly za následek, že se dlouho nedařilo najít firmu, která by zvládla profilovanou vápennou omítku, až Proksa nakonec přizval akademického malíře Zbyňka Mergentala, s nímž spolupracoval na vnitřních hlazených vápenných omítkách u cihlového domu v Prušánkách. Zdlouhavý výběr vhodného zhotovitele vedl k tomu, že se s náročnou fasádou začalo v období, kdy se venkovní práce většinou zazimují. Situaci neusnadňovala ani složitá figura domu reagující na nepravidelný pozemek. Architekt, který do té doby zastával pozici stavbyvedoucího a dozoru, se musel ve finiši sám převléct do montérek. Nakonec byla stavba za značného časového a finančního vypětí dokončena před Vánocemi, aby rodina mohla oslavit Nový rok v novém domě.

Odměnou za veškeré komplikace je střešní loft (omítaná dřevostavba). Návštěvníkům horního patra tak může uniknout minimalistické uchycení skleněného zábradlí na střešní terase či promyšlené „oplechování“ atiky z chorvatského vápence a nechá se rovnou opájet výhledem ze střešní terasy na přilehlé vinice za domem.

Po dvou rodinných domech Proksa v Rakousku dokončuje další zakázku, která bude přístupná úzkému okruhu uživatelů. Letos v létě se mu však podařilo zvítězit v mezinárodní soutěži na kulturní dům Slávie v Českých Budějovicích, takže snad brzy bude moci i české publikum ocenit nadstandard, na který jsme od Proksy zvyklí.

Článek vznikl po společné prohlídce s autorem a uživateli domu 24. června 2020.

Petr Šmídek

Autor: Jan Proksa; spolupráce Korbinian Lechner, Ursula Knappl
Statika: Neli Rachkova-Anastassova
Tepelná technika: K2 Bauphysik
Zastavěná plocha: 132 m²
Hrubá podlahová plocha: 313 m²
Užitná plocha: 249 m²
Plocha pozemku: 528 m²
Foto: BoysPlayNice