Využití staré uhelny

 VŠCHT se na nás obrátila s myšlenkou využít novým způsobem dvorní objekt uhelny v jednom z vnitrobloků budovy A od Antonína Engela z roku 1936. Uhelna postavená jako jednoduchá průmyslová stavba sloužila pro zásobování sousední kotelny až do roku 1985, tedy krásných padesát let. Byla složená z dvojice sil se šikmým dnem, horní zásobovací chodbou a spodní odebírací chodbou, odkud se uhlí v kovových vozících na kolejnicích vozilo ke kotlům. Střední věž nad chodbou nesla cisternu s vodou pro provoz kotelny. Po roce 1985 se objekt nevyužíval, sloužil trochu jako sklad a trochu jako hřbitov nepotřebných věcí. Když nás do něj poprvé přivedl investor, nezdálo se, že by se prostor dal smysluplně využít. Chyběly rovné části podlah a větší prostor. Pohled do řezu s dvěma naklopenými plochami nás přivedl na myšlenku využít jednu stranu jako skloněné auditorium. Rozhodli jsme se zachovat maximum z betonové konstrukce, která je krásná ve své původní účelovosti. Cílem bylo také získat jeden souvislý prostor, který bude sloužit přednáškám, setkáním, neformální práci. Jedna z výsypek byla proto odstraněna, na druhé jsou byly dřevěné stupně sloužící jako hlediště. Vložené schodiště, jako nový objekt v prostoru, propojuje obě výškové úrovně. Betonová konstrukce byla očištěna, ošetřena a vyspravena pouze lokálně v nezbytně nutném rozsahu. Konstrukce nového schodiště je ocelová s přiznaným přírodním černým vzhledem. Povrch stupňovitého hlediště tvoří dubová podlahová prkna.

Autorská zpráva
Foto: Václav Novák

Autoři: Jiří Opočenský, Štěpán Valouch; spoluautor Romana Bedrunková