Sochařsky ztvárněná stěna od Cino Zucchi Architetti zkrášluje počátek tunelu u ticinského Lugana na dálnici z Milána do Curychu.
Dvacet pět metrů dlouhá serpentina vyrůstá nenápadně ze země a rozvíjí se do plynulé stuhy, zakřivené v plánu i v pohledu. Její forma je vnímaná jako jeden větší celek, ve skutečnosti je však vyrobená z parametricky navržených smrkových sloupků různé délky, která v nejvyšším bodě dosahuje výšky deset metrů. Spojení jednotlivých sekcí se zemí je zakryté ložem z bílého kamení, což dodává projektu čistší představu o koncepci, než kdyby viditelné podpůrné detaily bránily přehlednosti a kazily vizuální účinek zástěny. Optický efekt této skulptury nabízí dynamické pohledy, které se mění s pozicí pozorovatele vůči stěně. Mísení pevných částic s prázdnými úseky vzniká díky mnoha konkávním a konvexním plochám a vytváří na povrchu stěny hravý rytmus, dál ještě zpestřovaný rychlostí, s jakou ji divák míjí.
Stěna současně cloní pohled na stroje a stavbu právě zahájených prací na urbanistickém revitalizačním projektu většího měřítka.
foto – archiv autorů
situace
Minimalistické, ale praktické. Taková ideální kombinace pro rodinný život. A ta krytá terasa vypadá podle popisu parádně :-)
Zní to jako velmi promyšlený návrh. Máme podobně svažitý pozemek, tak mě inspiruje, že i takové místo má velký potenciál!
Je to moc krásný projekt :-) A ten důraz na orientaci místností podle světových stran..To dělá v každodenním životě obrovský…
Musím potvrdit..žádná plíseň, žádné tepelné mosty. Funguje skvěle!
Projekt pana Vostrackého sleduju už delší dobu, má opravdu cit pro funkční a zároveň estetické stavby. Tahle není výjimkou.