Sochařsky ztvárněná stěna od Cino Zucchi Architetti zkrášluje počátek tunelu u ticinského Lugana na dálnici z Milána do Curychu.
Dvacet pět metrů dlouhá serpentina vyrůstá nenápadně ze země a rozvíjí se do plynulé stuhy, zakřivené v plánu i v pohledu. Její forma je vnímaná jako jeden větší celek, ve skutečnosti je však vyrobená z parametricky navržených smrkových sloupků různé délky, která v nejvyšším bodě dosahuje výšky deset metrů. Spojení jednotlivých sekcí se zemí je zakryté ložem z bílého kamení, což dodává projektu čistší představu o koncepci, než kdyby viditelné podpůrné detaily bránily přehlednosti a kazily vizuální účinek zástěny. Optický efekt této skulptury nabízí dynamické pohledy, které se mění s pozicí pozorovatele vůči stěně. Mísení pevných částic s prázdnými úseky vzniká díky mnoha konkávním a konvexním plochám a vytváří na povrchu stěny hravý rytmus, dál ještě zpestřovaný rychlostí, s jakou ji divák míjí.
Stěna současně cloní pohled na stroje a stavbu právě zahájených prací na urbanistickém revitalizačním projektu většího měřítka.
foto – archiv autorů
situace











Tohle mi přijde jako hodně povedené spojení designu a praktičnosti. Dekor neřeší jen jako nějaká povrchová úprava, ale je přímo…
Tmavé dekory mají něco do sebe. A na skle ten světelný efekt vynikne ještě víc. Čisté a přitom vůbec ne…
Za mě povedené. Jednoduchý motiv, ale díky tmavému podkladu působí opravdu luxusně.
no komentovat myšlenky nějakého autora / Hašek ? / je jistě obtížné. Lidé sice neřeší spotřebu vody, ale řeší náklady,…
stavba - dokončení - se táhlo jako sopel..