Existující interiér byl i po odstranění všech nenosných příček těsný, nově iniciovaný prostor je proto situační, podle okamžitých potřeb expandující na nádvoří nebo se smršťující do kavárny. Interiér města (nádvoří) a adaptovaného objektu splývají v nových gradientech společné podlahy. Hranice architektury definuje multiplicita kulturního programu. Trvalé intervence jsou infrastrukturní: bezbariérové úpravy, zasíťování, nové dveře, sanitární zařízení, sklad/kancelář. Intrastruktura je viditelná (vnitřní kabeláže, rozvody, šachty). Mobiliář je v původním slova smyslu mobilní, používaný bez rozlišování interiéru a exteriéru: barové segmenty, pódiové podesty použitelné jako pracovní stoly, výškově stavitelné stolky, stohovací a skládací židle.
Ambivalenci měnícího se prostoru rozšiřují stopy původní dílny, kde zůstaly zářivkové osvětlení dřívější dispozice, textura betonové podlahy, rozdílná zrnitost omítek v místě bouraných příček. Použili jsme recyklované prvky, jako například polykarbonátové panely z výstavy Obrazy mysli, reinstalaci knihovny z literárního veletrhu nebo židle z aukra.
Autorská zpráva
Autoři: n-1 – Jakub Kopec, Jaroslav Sedlák
