Ájurvédský pavilon

Ájurvédský pavilon

Podle ájurvédy je základem zdraví rovnováha tří základních energetických charakteristik. Jejich nerovnováha způsobuje pocity nevole, bolesti, onemocnění a choroby. A právě ze splnění těchto zásad a řady dalších přesně, ale i přísně definovaných pravidel, vycházela stavba pavilonu v Resortu Svatá Kateřina.
Na začátek nezbytné minimum pro ujasnění a sjednocení pojmů: Ájurvéda (viz Wikipedie) je sanskrtské slovo a znamená vědění o životě. Je to druh tradičního indického lékařství, praktikovaný jako systém alternativní a komplementární medicíny.
Nový pavilon stojí u cesty, spojující pramen svaté Kateřiny s pramenem svaté Markéty a navazující na příjezdovou komunikaci ke kostelu svaté Kateřiny. Podél ní jsou rozmístěny již dříve vybudované objekty Garnionu, Pavilionu a Gymnyzionu. Hlavní průčelí ájurvédského pavilonu se k této hlavní ose lokality otáčí ve stejném úhlu. Jeho architektura vychází z přesvědčení, že zdrojem vnějšího i vnitřního klidu je řád, vytvářející přirozené a čitelné hranice v chaotickém a neohraničeném prostoru. Podle východní stavební tradice má jasně určený střed – sál s bazénem, zasvěcený vodě jako zdroji života. Je chápán jako symbolický střed světa, z něhož vyvěrá nejen energie tohoto domu, ale i energie světa. Celá stavba, tedy její materiál, konstrukce a prostor, tak umocňuje účinky ajurvédské medicíny a vytváří oázu klidu, odpočinku a meditace.

Žulové balvany jako základ stavby
Tvůrce pavilonu využil specifikum prostředí, daného hlubokými lesními porosty, v nichž se vyskytují pole žulových kamenů. V místě stavby vytýčil čtvercovou modulovou síť o délce stany 3,75 metru, v jejíchž osmdesáti devíti průsečících rozmístil mohutné žulové kameny. Slouží jako základová konstrukce, přenášejí zatížení vrchní stavby do základové zeminy.  Žulové bloky pocházejí z okolních lomů. Byly podrobně proměřeny a zakresleny a na základě jejich rozměrů a „sochařské“ hodnoty se pak specifikovala jejich poloha v modulové síti. Tímto způsobem založení byl minimalizován vliv stavby na hydrogeologické poměry staveniště, které se nachází na hranici druhého ochranného pásma podzemních vod.
Kamenné bloky jsou osazeny tak, aby v mírně zvlněném terénu jejich horní hrany vytvářely vodorovnou rovinu, na níž stojí dřevěná nosná konstrukce pavilonu. Požadované detailní rovinnosti bylo dosaženo pomocí individuálně vyrobených přechodových patek, osazených po geodetickém proměření na horním líci základových bloků. Na patkách je uložen systém podlahových trámů, podporující svislou dřevěnou nosnou konstrukci – jedná se o spřažené lepené trámy, vytvářející v příčném průřezu tvar kříže. Pod úrovní střešní konstrukce, tvořené dřevěnými sbíjenými vazníky, sloupy propojují dřevěné překlady.

Specifika obvodového pláště
Obvodový plášť byl optimalizován s ohledem na specifika vnitřního mikroklimatu, daná charakterem jednotlivých provozů – na návrhu skladeb pláště a řešení jeho detailů spolupracovalo VUT Brno. Návrh prosklených ploch souvisel s rozměry modulového rastru nosné konstrukce i výškou vnitřních prostor. V neposlední řadě také s cenovou úrovní velkoformátových izolačních trojskel, jejichž cena prudce narůstá s rostoucím formátem trojskla. Výsledkem je sklo osazené do skrytých rámů, s rozměrem odpovídajícím přijatelné cenové hladině.
Specifickým prvkem obvodového pláště je textilní stínění, jeho plocha činí zhruba 600 čtverečních metrů. Atypický konstrukční element byl navržen speciálně pro tuto stavbu a jeho vlastnosti byly předem ověřeny zkouškou na prvku o velikosti jednoho modulu. Stavba propaguje a ctí principy jednoduchosti, proto byla nakonec odmítnuta varianta elektrického ovládání. Stínění se ovládá ručně z lávky po obvodu budovy. Jednotlivé moduly se nastavují vždy pro příslušnou část roku a jemu odpovídající míře oslunění interiéru. Průběhu ročního cyklu odpovídá i zvyšování či snižování plochy textilních prvků, které přispívá k vizuální proměně interiérů.

Řešení interiérů
Hlavním interiérovým prvkem pavilonu je dřevo. Nosnou konstrukci ze smrkových prvků doplňuje dubová podlaha. Pro stěnové panely, ručně vyřezávaná lehátka a nábytek byl zvolen teak. Návštěvníci by se tu měli dotýkat téměř výhradně dřeva, proto byl tento materiál použit i k obkladům hran předstěn a volně stojících příček. Výjimku tvoří mokré provozy s velkoformátovými keramickými prvky.
Aby se dosáhlo rovnoměrného osvětlení celého interiéru, využil autor návrhu podlahové osvětlovací prvky v rozích jednotlivých modulů. Díky stínítku z opálového plexiskla a difuzoru se světlo rozptyluje po ploše stínítka a následně rovnoměrně prosvětluje celý modul včetně podlahy a sloupu. Na stejném principu bylo realizováno osvětlení externích vstupních prostorů. Interní osvětlovací systém doplňují bodová svítidla, která slouží k nasvícení dominantních prvků, jako jsou ručně vyřezávané stěnové panely, nábytek a sochy. Nouzové a servisní osvětlení je ve formě zapuštěných LED panelů v podhledech.
Objekt je vytápěn kombinací podlahového a teplovzdušného topení. Rozvody vzduchotechniky i elektrorozvody jsou především v podkrovním prostoru, což usnadňuje jejich kontrolu a údržbu. Přívod vzduchu do bazénové haly zajišťuje průlezná šachta v 1. PP, kde je instalována i bazénová technologie a zařízení zajišťující provoz whirlpoolů. Dále je rozváděn štěrbinou po obvodu ochozu bazénu a odváděn štěrbinou mezi stěnou a stropem bazénového prostoru.
V objektu jsou instalovány dva kanalizační systémy – klasická splašková kanalizace a kanalizace tuková, používaná pro odvod vody s vysokým obsahem olejů z masážních prostorů.
Dešťová voda ze střechy se zachytává do podokapních žlabů pouze v místech, kde se pohybují návštěvníci pavilonu. Všechna ostatní srážková voda odtéká po střešní rovině až na okapní hranu, odkud volně stéká na zem, kde je po celém obvodu stavby zřízeno vsakovací zařízení, umožňující přímý návrat dešťových vod do přirozeného koloběhu.    
Doc. Ing. František Kulhánek, CSc.
Pavilon získal titul Stavba roku 2019.  

Pohádkový altán na zádech kamenného obra
Resort Svatá Kateřina je opojným místem. Vedle půvabného barokního kostela od Kiliána Ignáce Dientzenhofera jsou tu budovy původních lázní. Kolem jsou lesy, auto je nutno nechat v Počátkách a sem lze dojet jen místním vozidlem. Je to místo pro odpočinek jako stvořené. Místo, které nabízí plnými hrstmi to, co moderní člověk potřebuje – klid a čas jen pro sebe. Ani se nelze divit, že zrovna tady se rozhodli doplnit původní nabídku o jednu z nejstarších medicín světa.
Ajurvédská medicína se nezabývá jen nemocemi jako takovými, ale člověkem, člověkem v jeho celku těla i duše. Aby člověk správně fungoval, obojí musí být v rovnováze, respektive v dobré kondici. V našem uspěchaném světě, kde se dbá především na výkonnost a na rychlost, může být chápana jako divná, ale jistě je účinná. Dostat se do klidu, do prostředí, které nedbá ani na rychlost, ani na výkon, do prostředí, které dbá v první řadě na pohodu, už jen to je léčivé samo o sobě. Ajurvédská medicína je velmi stará, a tak není divu, že tam, kde pro ni budovali nový pavilon, sáhli k hodně starým stavebním materiálům. Kámen a dřevo, k tomu lehká bílá tkanina a pak samozřejmě sklo, protože otevřená transparentní budova by v našem klimatu nebyl moc účinná.
Nejen staré, či spíše historií prověřené materiály, ale i způsob jejich užití. Dějiny architektury mají kdesi na začátku evropského stavění slova jako menhir, dolmen, kromlech... Jeden vztyčený kámen, dva, přes které leží třetí (obvykle větší než ty, co ho nesou). Kromlech je složitější – vztyčené kameny postavené do kruhu, někdy na vrchu spojené – sloup a překlad. Nevím, mám-li nosnou konstrukci základů nazvat šikem menhirů či čtvercovým řazením kromlechů… Možná připomíná spíš řady menhirů v Bretani, které se táhnou po kraji v určitém směru, jinak ovšem spíš bez řádu – s ne zcela pravidelnými rozestupy, s výškou také neurovnanou. Na konci resortu ve Svaté Kateřině stojí pole kamenů pole menhirů, které má však jasný řád. Jsou různě vysoké, různě tvarované, posazené v pevných základech, navenek však sedí v poli oblázků. Různě vysoké kameny vyrovnávají terén do roviny, takže někde se pod stavbou dá projít jen s lehkým skloněním, jinde se dá zase jen skoro proplazit – důležité je, že jejich vršky jsou v jedné velmi přesné rovině. Protože na nich sedí orientální pavilon, lehká dřevěná konstrukce, lehce krytý zvnějšku osazenými lehkými bílými závěsy. Možná je to dotek z pohádek tisíce a jedné noci, možná prostě jen lehkost, vzdušnost – a klid, který stavba vyzařuje na všechny strany, a lesy kolem ní to berou rozvážně na vědomí. Jako by starý evropský kamenný obr nastavil svá záda příbytku éterické orientální princezny.
Kameny jsou rozloženy ve svém přesném řádu, ne snadno odhalitelném, je to rastr, v němž se střídají pole čtvercová a pole obdélníková a v promyslné kompozici, která odpovídá tomu, jak je pavilon uspořádán. Vchází se do něj oklikou – od hlavní cesty je nutno jít vzhůru, do vstupního altánu, jehož bránu hlídají dva bůžci a v průhledu v čele stojí snad nejmohutnější „menhir“, pak je nutno po schodech vyjít vzhůru do dlouhé galerie. Všechny sloupy jsou ze světlého dřeva, přesné, hladké, s bělostnými válci svítilen u paty, ta jednoduchost je rafinovaná, vzbuzuje pocit slavnostnosti. A v hloubi galerie další dva kamenní lvi označují, kudy dovnitř. Návštěvník je veden, cesta ho uklidňuje a zároveň vzbuzuje zvědavost – co bude dál? Ale ještě, než vejde dál, má vedle sebe kontemplativní zahradu s kameny, vodou a měkce se vlnící trávou; vše tu dává najevo, že tady se nespěchá, tady se neměří výkon, ale tady je klid, téměř lenivost, to, čeho se nám ve všedním dni tak nedostává.
Uvnitř je snový svět. Pavilon je rozdělen na dvě části. Jedna je uzavřenější, ta patří ajurvédě, tady se lze setkat s krásně vyřezávanými dřevěnými panely, s plastikami – ale také s lehátky a křesly k odpočinku v prostorách maximálně prosklených a dobře zastíněných bělostnými závěsy. Druhá část patří současnosti, je tu klasické wellness centrum s bazénem, vířivkou, saunou a dalšími tělu tak lahodícími atrakcemi. A opět spousta lehátek, tenkrát i na venkovní terase na okraji lesa. Tady dřevěná konstrukce vychází i do exteriéru, vytváří lehké ochozy, galerie, altány, které jsou vzájemně propojeny, a přitom si udržují svou jedinečnou atmosféru.
Je to stavba, která nabízí přesně to, co většinou potřebujeme k tomu, abychom znovu získali energii, a stejně tak klidnou rovnováhu k tomu, abychom byli schopni vydržet v této výkonné a uspěchané době. Místo k zastavení. Místo, které je pohlazením pro duši.
Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.
Článek a recenze vyšly v časopisu Stavitel 4/2020

 
Investor: ŠÉM, a.s.
Autor a projekt: Mg.A Jakub Tejkl
Dodavatel: ŠÉM, a.s.; stavbyvedoucí Ing. Jaroslav Beneš
Vybraní kooperanti: VHST, s.r.o. – základové monolity z přírodní žuly; KASPER CZ, s.r.o. - dřevěná skeletová konstrukce; Čekov, s.r.o. – atypická látková fasáda; THOD, s.r.o. – zasklení obvodového pláště dřevostavby
Plocha pozemku: 2196 m²
Zastavěná plocha: 1537 m²  
Užitková plocha: 1476 m²  
Obestavěný prostor: 8676 m³
Celkové náklady stavby bez DPH: 70 mil. Kč