Akademie Madeta

Akademie Madeta

Tovární 236/14, České Budějovice

(18. 11. 2019) +arch/ Jan Pala, Adéla Palová, Marek Raab

   
 
 
 
 

Akademie Madeta

Historie
Objekt byl původně součástí areálu ZZN České Budějovice. Byly v něm byty a část administrativy. Navazoval na něj přístřešek s velkým skladem na krmiva pro hospodářská zvířata. Součástí areálu byla i železniční vlečka. Začátkem 90. let vše přešlo do majetku tehdejších Jihočeských mlékáren. Hlavní budova skladu na krmiva byla odstraněna v roce 2005, o rok později i vlečka. Objekt i nadále sloužil částečně jako bytový a částečně jako archiv a sklady CO. V posledních letech již ale využíván nebyl a vzhledem k jeho stavu bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci, v rámci které byl rozšířen o vstupní část a přistavěnou šachtu pro hydraulický výtah obsluhující jednotlivá podlaží. Rekonstrukce začala demolicí původní vrátnice společnosti a stavební úpravy byly zahájeny v roce 2015. Současně s přestavbou bylo upraveno i jeho okolí a bylo vybudováno dostatečné množství parkovacích stání.

Soubor tří staveb tvoří reprezentativní část rozsáhlého areálu továrny Madeta v Českých Budějovicích. Je samostatně přístupný i provozovatelný. Sestává z hlavního objektu Akademie a dvou scelených staveb pro ubytování. Vše je doplněno parkováním a veřejným prostorem s parkovou úpravou.
Záměrem bylo vytvořit architektonicky ucelené prostory, které budou variabilně využitelné pro školení, konference, jednání i reprezentaci a budou mít adekvátní zázemí. Ideou investora bylo probudit tento kout opět k životu a vtisknout mu jasnou vizuální identitu s nádechem industriální atmosféry. Kapacitní požadavek byl získat devět učeben různých velikostí, prezentační sál pro 50 osob, soukromou restauraci s možností prezentací a adekvátní ubytovací prostory pro krátkodobé i dlouhodobější ubytování (celkem 36 lůžek).

Původní objekt Akademie bylo nezbytné zásadním způsobem upravit ať už kvůli nekoncepčním přestavbám z minulosti (sklady, administrativa, bydlení), tak kvůli stáří konstrukcí. Byla tedy obnovena a dotvořena kompozice historických fasád. Do takto scelené a očištěné stavby jsou vloženy jasně identifikovatelné výrazné zásahy. Nosným architektonickým prvkem je především vertikála věže (nový výtah, schodiště, hygienické zázemí), do které vstupuje horizontálně komponované zastřešení u vstupu. Věž je pojednána tradičním cihelným materiálem, ve kterém jsou perforace v kombinaci s vystupujícím zdivem. Tento princip děr ve zdivu a vystupujících cihel vytváří poutavou hru světla a stínu ať už ve dne, nebo při nočním osvětlení.
Perforovaná cihelná fasáda se pak díky velkoformátovým proskleným stěnám propisuje také do vnitřní části a tento moderní prvek lze vnímat jednak v ploše z exteriéru, ale i v detailu z interiéru. Strohá cihelná hmota se díky textuře fasády zjemnila a při bližším pozorování nabízí sympatický drobný detail, který lze opakovaně objevovat v proměnách času a pozice.
Nová okna, podkrovní terasa a vstupní část budovy jsou lemovány plechem v grafitové barvě a takto jasně odlišitelné od původních historických prvků.

Ubytování
Jedním z hlavních úkolů bylo v konstrukčně komplikovaných starších budovách vyřešit provozní sjednocení. Každá z budov má jinou podlažnost i výškové uspořádání. Rovněž nosný systém byl podmíněn dřívějšímu využití (garáže, bydlení, malé kanceláře). Dispoziční zásahy bylo nutné navrhnout s ohledem na požadavek na zachování fasády a stávajících oken.
Vizuální řešení přirozeně navazuje na hlavní budovu Akademie, nicméně ji nezastiňuje, cihelný obklad výtahové věže je světlejší a méně dominantní. Bíle omítaná část fasády je doplněna jemnými reliéfními liniemi.
Dispoziční řešení odpovídá rozvržení hotelu a sestává z lobby, pěti apartmánů pro dlouhodobější ubytování a 11 standardních hotelových pokojů.
Navržené řešení respektuje již existující konstrukce. Namísto demolice, nebo rozsáhlé přestavby přináší v podstatě jemné zásahy, které však umožňují vyžilým stavbám nový život.
Autorská zpráva

Místo: Tovární 236/14, České Budějovice
Autoři: Jan Pala, Adéla Palová, Marek Raab / +arch – architektonický ateliér
Spolupráce – technické řešení: Jan Prokeš – MADETA, a. s.
Realizace: Stavební firma Jica, s. r. o.
Zastavěná plocha: 450 m2
Realizace: 2018


Použité materiály Wienerberger:
• Lícové cihly TERCA Klinker – rakouský formát, plná a děrovaná – červená tmavá (250 x 120 x 65 mm)
• Obkladový pásek TERCA Klinker – rakouský formát, rovný a rohový – červená tmavá (250 x 15 x 65 mm)
• POROTHERM Aku
Režné zdivo bylo použito v kombinaci s ostatními prvky sendvičového zdiva – lícové cihly, vzduchová vrstva, tepelná izolace, nosné zdivo tvoří cihly Porotherm Aku.

Lícové cihly a pásky TERCA Klinker
Lícové cihly, tzv. klinkery, nabízejí široké využití jak při řešení fasád domů, prvků zahradní architektury, tak je lze uplatnit i v interiérech. Kromě estetické funkce zaručují u vrstveného zdiva i velmi dobré tepelně-akustické vlastnosti. Na výběr je přitom řada formátů i barevností.
Výrobky TERCA Klinker se vypalují ze speciálních druhů cihlářských hlín při vysokých teplotách (cca 1100 °C) až do slinutí. Dobře odolávají povětrnostním vlivům, zaručují stálou krásu po mnoho let a nevyžadují údržbu. Tyto cihly jsou málo porézní, mají vysokou objemovou hmotnost a pevnost a díky tomu dobře snášejí mechanickou i chemickou zátěž.
V rámci sortimentu TERCA Klinker si lze vybrat ze tří základních rozměrů (ve variantách cihla plná a děrovaná, reliéf, různé tvarovky a rohový pásek) a několika barevných možností. Řezáním těchto cihel na poloviny a jejich použitím s celými cihlami je možné dosáhnout širokou škálu zajímavých a architektonicky působivých vazeb.
Český formát: 290 x 140 x 65 mm
Německý formát: 240 x 115 x 65 mm (svými rozměry zapadají do komplexního systému POROTHERM)
Rakouský formát: 250 x 120 x 65 mm
Všechny rozměrové řady se vyrábí ve formátu lícová cihla plná a děrovaná a mají kromě lícovek s povrchem antique hladký povrch. Ke každému druhu lícové cihly TERCA se vyrábí také obkladový pásek a rohový pásek vhodný pro obklad exteriéru i interiéru.
Sortiment lícových cihel TERCA doplňují i speciální zdicí a spárovací malty dodávané taktéž společností Wienerberger.

Hlavní přednosti výrobků z pálené hlíny – lícových cihel, obkladových pásků a dlažeb TERCA Klinker
• Vysoká pevnost a mechanická odolnost.
• Neomezená životnost prověřená dlouholetou tradicí.
• Mrazuvzdornost a kyselinovzdornost.
• Elegance a krása ryze přírodního materiálu.

www.terca.cz

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

18. 11. 2019 15:27:38. Re: Akademie Madeta. BlueBoss

 
 
 
 

18. 11. 2019 15:27:38. Re: Akademie Madeta. BlueBoss

  A dotace pro malou a střední firmu byly?

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz