Byt výtvarnice a architekta

Kompletní rekonstrukce bytu v historické zástavbě v Praze-Nuslích znamenala především změnu původní, nevyhovující dispozice ve stylu bydlení z první poloviny 20. století.

Dlouhý, ale úzký obývací pokoj směrem do ulice je nově rozdělen na ložnici, koupelnu se sprchovým koutem a malou knihovnu. Nová příčka mezi ložnicí, knihovnou a koupelnou je celá vyzděna ze skleněných tvárnic. Koupelna je díky tomu prosvětlena denním světlem i přes to, že se nachází uvnitř dispozice bytu a bez vlastních oken. Skrz chodbu s knihovnou prostupuje světlo z ložnice dále do středu dispozice. Skleněné tvárnice nejsou čiré, ale pískované. Zajišťují jak dostatek světla, tak i soukromí v koupelně. Siluety nahých postav jsou znatelné, ale rozmlžené, cenzurované.

Původní stísněné místnosti směrem do klidného dvora jsou sjednoceny v jeden velký obytný prostor. Zádveří je nahrazené kuchyní. Příčka mezi původním zádveřím a nově vzniklým obývacím pokojem je zrušena a nahrazena kuchyňským ostrůvkem. Vzniká tak velkorysý a pro byt této velikosti netypicky vzdušný interiér, do kterého vstupujete přímo z chodby domu.

Výrazným prvkem obývacího pokoje je velká, jeden metr hluboká šatní skříň. Z pohledu z obývacího pokoje je osazena dveřmi z galvanicky pozinkovaného plechu. Efekt olejové skvrny se mění během dne a s množstvím světla v místnosti. ,,Zdálo by se, že po čase tato paráda omrzí a bude působit spíše rušivým dojmem. Opak je ale pravdou. Pohled na plechovou stěnu je velmi uklidňující. Barevně ladí s dřevěnou podlahou a odrazivost plechů prosvětluje jinak tmavý roh bytu.” Hrubost povrchu plechů, nepřesnosti a škrábance z výroby ve fabrice vnášejí do interiéru příjemný industriální akcent.

Z pohledu z kuchyně je roh šatní skříně obložen tónovaným zrcadlem. ,,Částečně tak plní funkci klasického zrcadla u vstupu do bytu. Zrcadlo jsme volili tmavě zabarvené, nikoli čiré. Je součástí hmoty skříně a barevně dobře sedí ke galvanizovaným plechům. Čiré zrcadlo by působilo rušivě.”

Originální kazetové dřevěné dveře se v bytě bohužel nedochovaly. ,,Získali jsme ale obdobné staré dveře i s obložkami z jedné demolice v Brně a osadili je přímo do skleněné příčky mezi knihovnou a ložnicí a dále i na WC.”

Stěny bytu jsou jen lokálně vyspraveny a natřeny jednou vrstvou malby v lomeném odstínu bílé pro docílení decentní flekaté textury.

Podlaha v ložnici je původní, prkenná. Prkna jsou nově zbroušena a navoskována. Podlaha v chodbě a obývacím pokoji je nová, dubová, voskovaná. V předsíni a kuchyni je položena nová velkoformátová dlažba se specifickou texturou litého betonu. Na WC jsou na podlahu využity zbytky původní dlažby, doplněné betonovou stěrkou.

Nestandardně vysoké kuchyňské skříňky jsou v horní části využívány jako sezonní úložný prostor pro celý byt. Prostor nad WC, přístupný z kuchyně, je taktéž využíván jako sklad. Kuchyňská linka s pracovní deskou je provedena v černo-šedé. Opticky se tím propojuje s podlahou kuchyně.

Vodovodní a odpadní potrubí v místech původní koupelny se po změně dispozice ocitlo exponované v rohu obývacího pokoje. ,,Rozhodli jsme se jej nezazdít do šachty, ale zakrýt na míru ušitou a umělecky provedenou turnýrou.” Nejen že zabírá méně místa v obýváku, než klasicky vyzděná nebo sádrokartonová šachta, ale mění jinak rušivý prvek dispozice v originální umělecké dílo. Jistá stavební průzvučnost tohoto řešení navíc vnáší do interiéru kýžený akustický prvek. ,,Při vypouštění vany nebo pračky sousedů nad námi máme v obývacím pokoji příjemný bílý šum tekoucí vody. Není to nijak rušivé, spíše uklidňující.”

Obývací pokoj je doplněn polohovatelnou stropní lampou. ,,Můžeme libovolně měnit rozmístění nábytku a svítidlo nad stolem tomu vždy přizpůsobit.“ Záclony v ložnici nezakrývají jen okno, ale celou stěnu. Tvoří jakousi oponu mezi interiérem a ulicí. Studio Lappa, které navrhlo záclony specificky pro tento byt, je opatřilo vtipným “šmírovacím pruhem”, průsvitným kusem látky ve výšce očí, kterým můžete nakukovat na ulici před domem, i když jsou záclony zataženy.

V interiéru bytu je možné nalézt řadu dalších netypických prvků, jako je betonové závěsné svítidlo nebo skříňové úchytky, které vznikly v dílně jeho majitelů. V celku se tak byt jeví jako citlivá kombinace původního historického interiéru se současným a lehce experimentálním charakterem nově vložených prvků.