Bytový dům Barvy

Bytový dům Barvy

(27. 9. 2019) Minimalismus pro náročné

   
 
 
 
 

Bytový dům Barvy

Brněnská Lesná je sídliště s vynikající pověstí – jeden z mála povedených urbanistických projektů bývalé éry se těší oblibě i v současnosti a nemovitosti v této lokalitě jsou velmi žádané. Společnost All Inclusive Development navázala na ideu moderního a nadčasového bydlení v této městské části a postavila zde bytový dům Barvy. Vyznění projektu má téměř futuristický nádech – dům je postaven v pasivním standardu, tedy již se značným předstihem připraven na nové normy. Je vybavený fotovoltaikou a nejmodernějšími technologiemi. Po stránce estetické se drží toho, co Brnu dělalo vždy dobrou pověst – funkčního minimalismu a vysoké kvality materiálů. Projekt zpracovaný ateliérem Borák architekti proto právem získal první místo v soutěži Realitní projekt roku 2018. Pro výstavbu zvolili systém Ytong, který byl i nejvhodnější s ohledem na pasivní výstavbu, provádění stavby i výsledné užitné vlastnosti.

Stavět na Lesné pro současné developery není snadné – zdejší sídliště ze šedesátých let je mezinárodně známé a oceňované díky své estetické a promyšlené koncepci, která i po šedesáti letech splňuje nároky na moderní městské bydlení se zachováním přírodních prvků.

Bytový dům Barvy dokázal svou koncepcí tuto myšlenku rozvinout a ateliér Borák architekti přišel se životaschopnou koncepcí, založenou na praktičnosti, minimalistické estetice a pěkné poloze domu. Každý byt má vlastní zahrádku, krytý balkon nebo prostornou terasu, ze kterých se nabízí krásné pohledy na kopec Hády a vzdálenou Pálavu. „Dům jsme projektovali podle zásad navrhování energeticky pasivních a dlouhodobě udržitelných domů. Je velmi dobře izolovaný a důsledně jsme eliminovali tepelné mosty a vazby. Prosklené plochy na jižní straně zaručují vysoké pasivní solární zisky a vnější stínění elektricky spouštěnými žaluziemi zabraňuje přehřívání v letním období,“ vysvětluje architekt Dalibor Borák.

Developer kladl důraz také na kvalitu vybavení a všechny byty jsou doplněny nejmodernějšími technologiemi. „Příznivé vnitřní prostředí zajišťuje rekuperační větrání se samostatnou větrací jednotkou pro každý byt a elektrické podlahové vytápění. V každé místnosti je alespoň jedno okno pro přirozené větrání. Díky orientaci domu jsme mohli snížit spotřebu energie ohříváním teplé vody v bojlerech napojených na fotovoltaické panely na střeše objektu. V projektu byly mimo jiné použity vůbec nejdražší standardy povrchových úprav a vnitřního vybavení na brněnském developerském trhu,“ říká Ivor Ševčík, předseda představenstva All Inclusive Development.

Mezi prémiové materiály, které pro výstavbu zvolili, patřil stavební systém Ytong a vápenopískové tvárnice Silka od téhož výrobce, jimiž řešili požadavky na statické zatížení. „Ytong s oblibou používáme u domů navrhovaných podle zásad pro projektování energeticky pasivních domů, protože má vhodně vyvážený poměr tepelněizolačních vlastností a schopnosti tepelné akumulace. I při relativně menší mocnosti tepelněizolačního pláště domu lze snadno dosáhnout nejen menší spotřeby energie na vytápění, ale i požadované tepelné stability domu v létě. Zvolené tvárnice jsou velmi přesné, navíc jsou součástí uceleného stavebního systému, který zjednodušuje a urychluje práci na stavbě a eliminuje riziko dodatečných prací, způsobených nepřesností hrubé stavby. Pro stropy jsme zvolili železobetonové monolitické desky, které mají vynikající akustické vlastnosti a jejichž tuhost umožňuje variabilní umisťování lehkých příček ze zmíněných tvárnic Ytong,“ vysvětluje toto stavební řešení Dalibor Borák.

Jeho slova potvrzuje také technický dozor bytového domu Ing. Jan Procházka: „Tvárnice Ytong jsou lehké a dobře dělitelné, takže výstavba zdiva je velice rychlá. Tam, kde je nutné zvýšit statickou únosnost zdiva, například v úzkých pilířích mezi otvory, používáme vápenopískové tvárnice Silka. Díky tomu je možné na relativně subtilní zdivo 200 mm postavit dvě patra s masivními betonovými deskami.
 

Architekt: Borák architekti – Ing. arch. Helena Boráková, Ing. arch. Dalibor Borák
Investor: All Inclusive Development, a. s.
Dodavatel: Hrušecká stavební spol. s r. o.
Dokončení: 1. etapa – 06/2018, 2. etapa v průběhu roku 2019
Zastavěná plocha: 231 m²
Celková podlahová plocha: 614 m²
Konstrukční systém: Ytong, monolitické stropy, pultová střecha s dřevěnými sbíjenými vazníky

Publikováno v časopise Stavba č. 3/2019, str. 88-89
Podle podkladů společnosti Xella

Související články:
Bytový dům Barvy byl dokončen 27.6.2018 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Bytové domy

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz