Centrální depozitář PNP, Litoměřice

Centrální depozitář PNP, Litoměřice

(22. 11. 2019) Sbírku umění chrání Knauf RED Piano  

   
 
 
 
 

Centrální depozitář PNP, Litoměřice

Objekt nového Centrálního depozitáře Památníku národního písemnictví vzniká revitalizací bývalých kasáren Pod Radobýlem v Litoměřicích. V první zrekonstruované budově č. 1 je depozitář literárního archivu. Nachází se zde moderní depozitní technologie, kompaktní regály a specializované místnosti pro uložení nestabilních materiálů, prostory pro pořádání velkých archivních celků, digitalizační a restaurátorské pracoviště, servisní pracoviště a badatelna. V současné době se zde nachází většina sbírek literárního archivu Památníku národního písemnictví. Ve II. etapě byla dokončena rekonstrukce budovy č. 2, kde jsou depozitní prostory knihovny a uměleckých sbírek. Budou zde umístěna umělecká díla, písemnosti a mobiliář z celé České republiky, které nejsou právě součástí některé z expozic nebo čekají na restaurování.

Knauf RED Piano – spolehlivá pasivní požární ochrana
Před realizátory stál nelehký úkol, protože snahou bylo zachovat ráz budovy včetně střechy. Projekt počítal se zásadní rekonstrukcí a interiér se musel vybudovat znovu včetně podlah. Rozsáhlý půdní prostor, kde bude umístěn depozitář historického nábytku, je složitě členěné místo, kde podstatnou roli sehrál požadavek na odpovídající požární odolnost. Důležitým prvkem konstrukcí suché výstavby se proto stala sádrokartonová deska Knauf RED Piano, která má vylepšené akustické vlastnosti, je určená pro pasivní požární ochranu ocelových i dřevěných konstrukcí a patří mezi nejpoužívanější elementy systému Knauf FIREWIN. Je nehořlavá, zpomaluje šíření ohně (třída A2-s1, d0), s požární odolností 30–90 minut a třídou reakce na oheň A2. Byla použita jako protipožární opatření u všech dřevěných trámů v budově, na které byl stanoven požadavek REI 30. Do podhledů Knauf D112 a K311 v jednotlivých místnostech bylo projektantem předepsáno dvojité opláštění deskou RED Piano (2× 12,5 mm).

Půdní vestavba, tak jak ji vidíte na obrázcích, je prakticky celá postavena z protipožárních sádrokartonových desek Knauf RED Piano (tloušťka 15 mm) s vložením technické izolace o objemové hmotnosti min. 16 kg/m³ o minimální vrstvě 160 mm. Těmito speciálními deskami byly opláštěny všechny šikminy vedoucí od stropu až k podlaze. Navazují na ně nízké kolmé předstěny, které plní pouze designovou funkci. Z požárního hlediska na ně nebyl kladen žádný́ speciální požadavek, takže je jejich konstrukce jednoduše opláštěná standardní deskou Knauf WHITE. Vzhledem k tomu, že zůstala zachována celá nosná konstrukce střechy spojená s vaznými trámy, nebylo zde možné použít klasický podhled Knauf D112 s požadavkem EI 45, jako v nižších patrech. Podhled byl zavěšen na noniusové a krokvové závěsy a zaklopen dvojitým opláštěním deskami Knauf RED Piano (2 × 12,5 mm) dle systémového řešení podkroví K311. K docílení potřebného tepelného odporu se k izolaci v difuzně otevřené konstrukci použila minerální vata s parotěsnou hliníkovou fólií.

Bylo použito kompletní systémové řešení Knauf
Při pohledu na členité konstrukce půdního prostoru je zřejmé, jak obtížná byla realizace opláštění četných a ne vždy rovných trámů a krovů. „Prioritou byla požární odolnost, ale důležité je i estetické hledisko. Hodně péče jsme věnovali povrchu sádrokartonových konstrukcí, protože jak se v členitém prostoru rozsvítilo, byla vidět každá sebemenší nerovnost. Proto se všechny plochy znovu přetmelily a přebrousily. U všech konstrukcí jsme použili kompletní systémové řešení Knauf, profily, sádrokarton i tmely, abychom měli jistotu, že všechno bude správně navazovat a fungovat,“ vysvětlil nám Pavel Pohořalý, hlavní stavbyvedoucí generálního dodavatele – firmy KONSIT, a.s. Pro zajímavost jen suchá výstavba půdního prostoru trvala tři a půl měsíce. „Měli jsme tu opravdu velmi šikovnou partu z PRIMA Kladno, která nejnáročnější část rekonstrukce budovy zvládla na výbornou. Už dlouho jsem s tak šikovnými lidmi nepracoval. Kompletní rekonstrukce střechy trvala od listopadu 2017 do konce února letošního roku.“ Největší zastoupení v konstrukcích, více než 5 500 m², mají protipožární desky Knauf RED Piano. Doplňuje je téměř 2 000 m² standardních desek WHITE a impregnovaných desek Knauf GREEN. Rekonstrukce objektů Centrálního depozitáře v Litoměřicích bude dál pokračovat a do budoucna se počítá s obnovou dalších budov. Zajímavým architektonickým prvkem bude spojovací lávka ve tvaru hada, která bude dokončena na podzim 2019.

Centrální depozitář PNP, Litoměřice
Investor: Památník národního písemnictví
Generální dodavatel: KONSIT a.s.
Zpracovatel materiálů Knauf: PRIMA Kladno s.r.o.
Použité materiály Knauf: RED Piano, WHITE, GREEN, UNIFLOTT

podle podkladů Knauf 

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz