Chtěl jsem, aby se interiér stavbě přiblížil
(21. 9. 2021) Hovoříme s architektem
Otakarem Binarem

Chtěl jsem, aby se interiér stavbě přiblížil
Otakar Binar a Michal
Krejčík k příležitosti 55. výročí položení základního kamene horského hotelu a
televizního vysílače na Ještědu.
Večer posledního lednového
dne roku 1963 vyhořela chata na Ještědu. Už v únoru se uskutečnila regionální
soutěž na návrh nového hotelu a televizního vysílače. I vy jste se tenkrát
účastnil. Jak to probíhalo? A kdo vlastně rozhodl o vítězném návrhu?
Soutěže se zúčastnili nejenom
pracovníci Stavoprojektu Liberec, ale myslím, že i městský architekt. Porota
nebyla, sešli jsme se ve Stavoprojektu.
Tedy v současném hotelu
Praha na náměstí Dr. Edvarda Beneše?
Ano, v suterénu, byla tam
kavárna nebo bar nebo něco podobného a takový větší prostor, společenská
místnost, tam jsme se všichni sešli a práce se probíraly. A bylo to
jednoznačné, protože to bylo opravdu jiné. Dotvoření kopce.
Zajímavé, účastníci soutěže
vybrali vítězný návrh.
Vybrali Karla Hubáčka.
A pak se návrh futuristického
hotelu a vysílače představil veřejnosti. Jaká byla reakce jen několik měsíců po
tom, co shořela horská chata?
Ještěd je jakousi
dominantou města, uplatňuje se v různých pohledech. Proto jsme uspořádali
výstavu ve foyer spořitelny. A byla tam, jako na každé výstavě, kniha, kde se
návštěvníci vyjadřovali. No tak ta byla plná odporu. Protože na Ještědu byla
romantická stavba a najednou tam stála nějaká špička, nějaký hrot… Nikdo si to
neuměl představit. A samozřejmě byly taky pochybnosti o technologii výstavby.
Pro publikaci Vzpomínky na
Ještěd jste uváděl, že stavba měla přes 70 subdodavatelů. Vedoucí subdodávek
Miroslav Jirásek, v téže publikaci píše, že jich bylo až 132. To je neskutečné
číslo! Proč tolik subdodavatelů?
To byl právě ten problém.
Podniky měly plán a vy jste přišel s něčím jiným. Pro ně to znamenalo
nebezpečí, že si přivodí nepříjemnosti. Víte, vedení každého podniku chtělo mít klid a ještě aby bylo "nahoře" dobře zapsané. A najednou přijde někdo, kdo chce něco, co
nedělají a ani si neumějí představit, co k tomu budou potřebovat, jaké ceny a
já nevím, co všechno. Takže když se podívám třeba na madlo u baru, to dělali v
dílnách na vysoké škole. Zkrátka, kde se co sehnalo.
Židle v restauraci měly
zase koncovky nohou z nátrubků trumpet.
Ano. Opravdu, tohle vedlo k
hrozným situacím. Víte, když chtěl projektant něco dotáhnout, když to nebyly
paneláky, tak musel opravdu přistoupit na to, že si ty věci zajistí sám. Z
dnešního pohledu je to nepochopitelné.
Jak tedy bylo vůbec možné,
že v době, která potírala jakoukoliv odlišnost, vzniklo něco tak originálního
jako je Ještěd a interiér Ještědu?
To je třeba právě přisoudit
síle Karla Hubáčka. Když se do něčeho zakousl, jak se říká, tak to nepustil, i
když mu spousta lidí říkala: „Jak to zvládneš? Kde to seženeš?“ – „Jen se
neboj, jen se neboj,“ odpovídal. Samozřejmě, využil různé příležitosti, a kromě
toho on měl také dar přesvědčit. Někdo zkrátka o někom řekne: „To je pitomec, s
tím se nebudu…“ To jsem nikdy od Hubáčka neslyšel. To byla jeho síla. Řada
dalších by to vzdala, kdyby byli v jeho situaci a před takovým těžkým úkolem.
V metodě vzniku celé stavby
můžeme vidět dokument doby. Člověk si to musel celé udělat sám. Bylo to
východisko z nouze. Z toho, že nic nebylo. Nebylo například ani žádné
originálnější oblečení, takže když chtěl člověk něco jiného, musel si uplést
svetr, ušít kalhoty. To samé bylo i s architekturou.
Máte pravdu.
V duchu uceleného
architektonického díla jste do interiérů začlenili spoustu výtvarných objektů.
V hotelové hale jsem si vždy všimnul kovové mříže, kterou navrhl Jaroslav Klápště.
Jak se tohle umělecké dílo vlastně objevilo na Ještědu?
V té době bylo stanoveno,
že podle významu díla mu bude příslušet určité procento kumštu. Takže
jsme věděli, že můžeme začlenit do interiéru nějaké výtvarné dílo. Klápště byl malíř z Turnova. Malíři to neměli jednoduché, lidi si nekupovali
obrázky domů, tak to nefungovalo. Ceny byly nízké, tak jsem si myslel, že si
přivydělá. Zeptal jsem se ho, jestli by neudělal mříž a on řekl, že ano. Mříž
si nakreslil a zadal kováři v Turnově. Kovář ji zpracoval a jemu se nelíbila.
Tudíž nakonec sbíral po sběrných surovinách, ve starém železe, různé součástky,
kovové prvky, které sestavil a společně se svým synem je začal svařovat. Takhle
to vzniklo. A opravdu to vypadá zajímavě, protože prostor je bílý a mříž černá.
Je to úžasné a má to
vlastně i statickou funkci, jsou tam zakomponovaná táhla.
Ano, táhla.
Jaká měla být ta atmosféra
pokojů? Měli jste koncepci?
K interiéru jsem se dostal
přes kreslení perspektiv. Tenkrát nebyl známý ještě ani dodavatel. Takže z
dnešního pohledu, jsem tam udělal i určité chyby, protože jsme neměli nikoho, s
kým by se to konzultovalo. A ještě bych zdůraznil jednu věc, že mě to uvádělo
do velkého stresu, ale opravdu, to jsem upřímný. Víte, třeba v minulém století
bylo samozřejmé, že architekt, když dostal zadanou stavbu, tak ji pojal i s
interiérem. Já jsem si tohoto byl vědom a nějak se snažil pochopit celou tu
technologii. Proto v interiéru nenajdete dřevo. Je tam kov, umělá hmota a tak
dále. A takhle jsem se nějakým způsobem snažil, aby se interiér stavbě
přiblížil. Pak byl ovšem problém, kdo to všechno vyrobí.
Mezi hotelovými pokoji byl také jeden atypický apartmán, vybavený stylovým, ke stavbě kontrastním historickým nábytkem. Jaký je jeho příběh tohoto pokoje v duchu Ludvíka XIV.? Jak se něco tak kontrastního na Ještědu objevilo?
Budete se smát. Vzniklo to tak, že Stavoprojekt měl svého právníka. Byl to takový decentní pán, prvorepublikový, jak vystřižený, opravdu právník velice důstojný. A ten pán žil s dámou, která měla byt stylově zařízený. Chtěli ho zmodernizovat, takže jednou přišel za Hubáčkem a ptal se, jestli neví, kdo by to koupil. Já jsem byl svědkem, a tak jsme se s Karlem Hubáčkem domluvili. Přesvědčil jsem ho, že to bude zajímavé, takové překvapení. A ono to opravdu vyšlo (smích).
Evidentně to vyšlo, protože ten pokoj byl velice žádaný. Ředitel Severočeského muzea, pan magistr Křížek říkal, že to bylo takzvané novomanželské apartmá, že to byl ve své době nejžádanější pokoj na Ještědu a že byl na měsíce dopředu zarezervovaný.
Ano, ano. Má to svoji logiku, pochopitelně… Je to zážitek. Vždy, když je něco atypického k celku, tak je život pestřejší.
Dnešní podoba restauračního a potažmo i hotelového patra je už poněkud vzdálená představě, o které jste uvažoval a kterou jste zrealizoval. Není to už tak dokonalé. Mobiliář se vyměnil, nástěnné panely s mechově zeleným potahem ze Škodovky, prokládané kontrastní kovovou lištou, byly někdy v devadesátých letech přestříkány na stříbřitou. Na podlaze je praktické lino. To vše se může navrátit do původní podoby. V dokumentaci jsem si všiml, že v restauračním patře bylo navrženo broušené teraco. Proč se nerealizovalo?
V té době nebyl velký výběr podlahových krytin. A předpokládalo se, že tady na Ještědu bude komplikovaný provoz. Ne všichni přijdou v normální obuvi. Přijdou třeba v lyžařských botách a ty jsou velice tvrdé. Krytina měla být odolnější. A teraco se kdysi běžně dělalo, každá druhá stavební firma to uměla. Prvorepublikové vily, a tak. Jenomže v té době se už nenašel žádný dodavatel, opravdu ne. Nejjednodušší pak bylo položit koberec.
Osvětlení jste také navrhoval individuálně?
Také, ano. Ale víte, pane architekte, ono v té době nic nebylo. Pro dnešní generaci je to nepochopitelné.
Na druhou stranu to mohlo být nějakým způsobem jednodušší. Dnes byste potřeboval spoustu peněz na různé atesty, splňovat normy. Tenkrát jste si to navrhl tak, jak jste chtěl. Jaký to byl pocit, když jste celý interiér viděl v kompletním osazení?
Řekl bych, že to byl hrozný kvapík. Víte, když dnes designér nakreslí sedací nábytek, tak se vyrobí prototyp, vyzkouší se… A já jsem finální výrobky viděl všechny až tady. Opravdu.
Jednou jste mi říkal, že to na Ještědu bylo poprvé, co jste kdy kreslil mobiliář. To jste asi neočekával, že jednou bude vaše dílo takto ceněné?
Ještě když si uvědomím, v jaké to bylo všechno rychlosti, protože to bylo na poslední chvíli. V tom jsou noci práce, opravdu. Ale já toho nelituju, naopak, udrželo mě to ve formě. Když se na ty věci dívám dnes, tak bych třeba něco udělat jinak, ale tehdy na to nebyl čas a tu zkušenost jsem neměl.
Máme 48 let po otevření veřejnosti. Jak vnímáte Ještěd nyní?
Je to pro mě hezká vzpomínka. Mám příjemný pocit, když tady sedím.
V porovnání s tím, jaké byly na začátku na Ještěd odmítavé reakce, dnes je přijímán a obdivován. Stalo se z něj, skoro bych řekl, novodobé poutní místo.
Ano, ano. Ale já si myslím, že to tak je vždycky, protože ty vršky, ty nějak lákají.
Někteří památkáři zastávají názor, že by Ještěd měl být zakonzervován jako muzeum. Setkal jsem se i s takovými názory, že by měl být uzavřen a na parkovišti před vstupem by se prodávaly vstupenky a dovnitř by se chodilo s průvodcem, podobně jako je to třeba v Brněnské vile Tugendhat. Co si o tom myslíte?
Ne! Já, si myslím, že by měl fungovat.
Doplním ještě, že Vědecká rada ředitelky Národního památkového ústavu podporuje obnovu Ještědu jako unikátní fungující národní kulturní památky. Nepřetržitá funkce vysílače a hotelu je jednoznačně vnímána jako kvalita. Není mnoho národních kulturních památek, které by byly nepřetržitě funkční od svého vzniku.
Pochopitelně. Když mluvíte o Tugendhatu, to je něco jiného, byl stavěný jako obytný dům. Samozřejmě, kdyby tam byla jedna rodina, tak nebude přístupný interiér, který je zajímavý.
Ještěd téměř padesát let odolává povětrnostním podmínkám, které jsou velice náročné. Současný stav stavby je na jednu stranu obdivuhodný, ale na druhou stranu, pokud se o Ještěd někdo zajímá hlouběji, je mu jasné, že současný stav je už neudržitelný. Bude nutná kompletní rekonstrukce. Máte radost, že se bude obnovovat?
Samozřejmě, nesmírnou radost! Nesmírnou! Ale k té povětrnosti. Architekt Hubáček neměl rád mráz, takže neznal zimní sporty a také – a tím se ho nechci dotknout – nějakým způsobem nedomyslel funkci ochozu. Ochoz samozřejmě navrhl proto, aby bylo možné věž obejít dokola, rozhlédnout se po krajině. Ale neuvědomil si, jak to bude vypadat v zimě. Proto vlastně hned, nevím, jestli za rok, nebo za dva roky, se pokusil zakrýt nebo chránit diváka. Dala se tam konstrukce se sklem a přistavilo se vřetenové schodiště. Takže teď v projektu jste vypracovali, že zasklení bude bez konstrukcí, že výhledy budou nerušené – tak to je báječné, opravdu. Tím ten objekt získá.
O vás, o architektu Hubáčkovi a architektu Masákovi vznikla divadelní hra. Samozřejmě mám na mysli SIALská trojčata. Jaký je to pocit?
Pane architekte, to je pro mě nepochopitelné, ale opravdu. Dodnes nechápu, čím jsou pitomečkové z Liberce zajímaví. Byl jsem na premiéře. Tak to chápu, že na premiéru chodí lidi, který chodí na premiéry, samozřejmě, vede je k tomu nejenom zvídavost, ale chtějí být zkrátka informovaní. Takže tam byl zájem. Že se tleská, to chápu. Ale, že je vyprodáno i nadále, tak to opravdu nechápu. Na té premiéře jsem také zaregistroval, že jsem tam jako neschopný lyžař (smích), zatímco Hubáček suverénně sjíždí šusem… Tak to jsem si říkal, že to je nespravedlivé. (smích)
To je nějaká autorská úprava… (smích)
Protože na lyžích jsem stál! Ale Hubáček nelyžoval. Ne, ten ani nevěděl, co to jsou lyže. Neměl rád zimu.
Myslím, že můžeme popřát divadelní hře i nadále úspěch a Ještědu rekonstrukci, obnovení do původního lesku. A vám, pane architekte, velice děkuji za rozhovor.
Já se k vaší představě, vaší snaze přidávám a děkuji vám, že věnujete spolu s otcem práci na Ještědu. Opravdu dokonalou práci. Mohu říct, že jsem spokojen a že z toho mám opravdu radost.
Rád bych… jestli to můžu říct… rád bych se dožil obnoveného Ještědu. Samozřejmě ale vím, že to bude ještě nějaký čas trvat.
Produkce: ARN STUDIO
Foto: Katuše Krejčíková
Základní informace o objektu
Kategorie
Interiéry/design
Komentáře ke článku
Registrace k zasílání newsletteru
Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

1. 12. 2023 15:20:28
Rýchla služba financovania do 48 hodín.
PŮJČKA PRO KAŽDÉHO V ČR\nNabízíme vám půjčky s velmi flexibilními podmínkami, naše úrokové sazby se liší v závislosti na požadované částce a době splatnosti. Naše ceny jsou relativně nízké a liší se o 3%. Sami si zvolíte množství a dobu trvání, které nejlépe vyhovují vaší situaci. S osobní půjčkou si můžete půjčit částku od 20 000 do 50 000 000 Kč na dobu 12 až 240 měsíců.\n- Finanční pomoc,\n- okamžitá půjčka,\n- nebankovní půjčka,\nKontakt s\nE-mail:::::::jaroslavatrnkova848@gmail.com
1. 12. 2023 11:56:55
Re: Re: Tituly Stavba roku 2023 byly rozdány.
Zkusila jsem je spočítat. 41?
30. 11. 2023 18:18:37
Re: Tituly Stavba roku 2023 byly rozdány
Čím více cen, TÍM LÉPE a ještě radostněji. Ať se v tom konsument - laik - vůbec nevyzná.......
28. 11. 2023 12:37:04
Re: Bazén na Lochotíně je po rekonstrukci, s obklady RAKO
Od 8- 18 let jsem plaval 3 hodiny denně, 6-7 v 25m bazénu v Riegrových sadech a 17-19 v Podolí, celou dobu mě provázel pocit chladu, což takhle zkusit používat teplé barvy obkladů? Ideál jsem nalezl v 5*hotelu Radisson v Golden Bay na Maltě.S pozdravem Ing. arch. Karel Doubner tel. (+420) 603 433 611 Zbraslavská 35/7 CZ-159 00 Praha 5 Malá Chuchle Autorizace v ČKA 00078 DOUBNER spol. s r. o. IČ 62909231 ID datové schránky 64v2537 https://www.facebook.com/architekt.doubner; www.doubner.cz;
22. 11. 2023 12:26:45
Re: Teorie: Komplex budov u Masarykova nádraží
Skvělý text. A jeho poslání je zřejmé. Organismus města, jeho nemoci, potenciály, ambice jsou asi tak "jednoduché", jako fungování organismu člověka. Problém je v tom, že máme tendenci jejich problémy rozdělit a nevidět věci v souvislostech. To je až příliš složité. Takže kardiolog neřeší klouby. A fungování a prspektivu města vytváří kdo? Politici? Aktivistická veřejnost? Developeři? Památkáři? Urbanisté IPR-u? Odpověď je tak prostá: všichni ve vzájemné diskusi a střetech. A zjednodušit to fak nejde. Na jasná a věčná parciální pravidla jednotlivých skupin zapomeňme...
21. 11. 2023 18:15:44
Re: Re: Teorie: Komplex budov u Masarykova nádraží.
Zdravím kolego! Délka článku odpovídá cíli-sumarizuje (v roce 2018!) širokou-"roztěkanou"- diskuzi/reakce po té, co projekt z ateliéru Yahy Hadid vyhrál. Snažili jsme zachytit/popsat názory k vítěznému projektu a zároveň ukázat co stanoviska/názory spojuje i rozděluje a s jakými důsledky. Odtud ta tématizace do 8 bodů a délka článku. Ale máte pravdu - web vyžaduje kratký úderný text. Nicméně prosíme o schovívavost: Text pro google-generaci jsme přece jen respektovali aspoň uplatněním oxfordských odstavců - tak se to dělá mimo ČR. Myslíme, že naše stanovisko/názor formulovaný dnes (listopad 2023) - po významné realizaci projektu atd.- bychom pro potřeby/nároky webu zvládli do jednoho odstavce na něco přes půl plus stránky. Ale to nebyl cíl našeho článku v roce 2018!
21. 11. 2023 09:18:31
Re: Terminál hromadné dopravy Nová Paka
To se povedlo. Díky.
16. 11. 2023 15:11:48
Re: Teorie: Komplex budov u Masarykova nádraží
Co nám chtěli autoři říci, se složitě dohledává, protože tak odborný text, kde skáčí z jednoho tématu pro příklad do jiného, je dost náročně rozklíčit. To abychom zjistili, co by mohlo nebo mělo následovat. Myslím, že to mnoho čtenářů nebude bavit tak dlouho, aby dočetli celý článek. Stálo by za to k tomu dopsat dovětek, co má být cílem souboru staveb se zachováním ducha místa a tvarosloví podle Zahy Hadid a jak to bude propojeno s tou zmíněnou budoucně dokončenou magistrálou sever-jih. Bude?
14. 11. 2023 22:09:41
Re: Dřevěné školky globálním trendem
Můžete mi, prosím, říct, jak je dřevo povrchově ošetřeno, aby neztratilo své přirozené vlastnosti? Protože jinak neporovnáváte zděné omítané stavby se dřevem, ale s nějakým povrchovým materiálem dřevostavby.
14. 11. 2023 21:59:27
Re: Recenze: Lávka nad rozbouřeným průtahem
Děkuji autorům článku za skloňování genia loci. To už je dnes vzácné, takže mě to potěšilo.
14. 11. 2023 21:45:32
Re: V Chomutově se kdysi chodilo do městských sadů za exotikou
Tedy o tom, že je tohle citlivá rekonstrukce, by se dalo s úspěchem pochybovat. Střecha je pěkná, to ano, ale co ta šílená barva soklu a tmavá okna?
14. 11. 2023 21:34:31
Re: Rekonstrukce domu v Nebušicích
To zábradlí s "pouliční lampou" je úžasné.
14. 11. 2023 21:23:01
Re: Re: Grand Prix Architektů získala Kloboucká Lesní.
To je dlouhodobý nešvar všech cen. Aby to nikomu nebylo líto. Vždyť ani Oskar už není jen jeden.
14. 11. 2023 21:04:41
Re: Re: Lesní chata u Prahy.
Omluvte. prosím, opakovaný příspěvek, nebylo to úmyslně. Nějak jsem si nerozuměla s počítačem.
14. 11. 2023 21:02:50
Re: Lesní chata u Prahy
Na jednom ze snímků je jasně vidět rozdíl mezi tradiční chatou vycházející z trampských tradic a současnou moderní takychatou. Nejzřetelnější je to u oken. Dřív se chaty stavěly s malými okny, jen aby se v nich udrželo teplo, protože se v nich jen vařilo a spalo. Nová stavba je svou podstatou dům k trvalému bydlení, které chce být s přírodou spojeno jen vizuálně. U trampských chat se žilo venku a společně, nová stavba si venek vtahuje dovnitř do soukromí. Je vidět, jak se změna životního stylu propisuje i do architektury. A vlastně i do názvosloví - dnešní legislativa místo chata užívá termín stavba pro individuální rekreaci a je to fét, tohle už není chata. Zajímalo by mě, jak je tato stavba zabezpečena, protože není vidět, že by měla okenice. Kromě toho to na fotografiích vypadá, jako by bylo vidět skrz ni - jak to tedy asi vnímají ptáci?
14. 11. 2023 21:02:30
Re: Lesní chata u Prahy
Na jednom ze snímků je jasně vidět rozdíl mezi tradiční chatou vycházející z trampských tradic a současnou moderní takychatou. Nejzřetelnější je to u oken. Dřív se chaty stavěly s malými okny, jen aby se v nich udrželo teplo, protože se v nich jen vařilo a spalo. Nová stavba je svou podstatou dům k trvalému bydlení, které chce být s přírodou spojeno jen vizuálně. U trampských chat se žilo venku a společně, nová stavba si venek vtahuje dovnitř do soukromí. Je vidět, jak se změna životního stylu propisuje i do architektury. A vlastně i do názvosloví - dnešní legislativa místo chata užívá termín stavba pro individuální rekreaci a je to fét, tohle už není chata. Zajímalo by mě, jak je tato stavba zabezpečena, protože není vidět, že by měla okenice. Kromě toho to na fotografiích vypadá, jako by bylo vidět skrz ni - jak to tedy asi vnímají ptáci?
10. 11. 2023 16:17:42
Re: Recenze: Lávka nad rozbouřeným průtahem
Z překlenovaného průtahu stávající silnice I/35 městem odpadne už brzy podstatná část zátěže z tranzitní dopravy po zprovoznění dálnice D 35. I tak je ale dobře, že se dá překonat mimoúrovňově.
10. 11. 2023 15:43:58
Re: Smetanova lávka v Litomyšli
velmi pekne, chlapci.
2. 11. 2023 14:27:57
Re: Grand Prix Architektů získala Kloboucká Lesní
Dobrá GPA, ale co není dobré, je přemíra, přehršel cen a ocenění! Architektura je tu především pro lidi, t.j. uživatele architektury. Není tady pro ocenění. GPA by velice slušelo, kdyby se z cenami šetřilo a GRAND PRIX je vlastě JEDNA...ne........X. To je můj osobní poznatek, jako sedmiletého předsedy OA, který pořádal GPA taky v NG Veletržní.
2. 11. 2023 14:20:53
Re: Vršovická dvojčata
Super, má to ohromnou DUŠI i TĚLO.