Sochařsky ztvárněná stěna od Cino Zucchi Architetti zkrášluje počátek tunelu u ticinského Lugana na dálnici z Milána do Curychu.
Dvacet pět metrů dlouhá serpentina vyrůstá nenápadně ze země a rozvíjí se do plynulé stuhy, zakřivené v plánu i v pohledu. Její forma je vnímaná jako jeden větší celek, ve skutečnosti je však vyrobená z parametricky navržených smrkových sloupků různé délky, která v nejvyšším bodě dosahuje výšky deset metrů. Spojení jednotlivých sekcí se zemí je zakryté ložem z bílého kamení, což dodává projektu čistší představu o koncepci, než kdyby viditelné podpůrné detaily bránily přehlednosti a kazily vizuální účinek zástěny. Optický efekt této skulptury nabízí dynamické pohledy, které se mění s pozicí pozorovatele vůči stěně. Mísení pevných částic s prázdnými úseky vzniká díky mnoha konkávním a konvexním plochám a vytváří na povrchu stěny hravý rytmus, dál ještě zpestřovaný rychlostí, s jakou ji divák míjí.
Stěna současně cloní pohled na stroje a stavbu právě zahájených prací na urbanistickém revitalizačním projektu většího měřítka.
foto – archiv autorů
situace
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.
Jo, taky se mi to líbí, fakt to má něco do sebe!