Velkorysé jesle ve čtvrti z padesátých let
Architekt: Alejandro Muñoz Miranda
Místo: El Chaparral, Albolote, Granada, Španělsko
Spolupráce: Gregorio Morenate Navío y Nayra Fernández-Valencia Caballero
Statika: Jesús Muñoz Miranda
Stavební projekt: Patricia Muñoz Arenas
TZB: Antonio Blas Pérez García
Umělec: Jose Manuel Darro
Klient: Město Albolote
Dodavatel: UCOP
Pozemek: 915 m2
Rozpočet: 617 078,24 €
Dokončení: 2010
Foto: Fernando Alda
Podstata projektu spočívá v různém řezu zdí, příček a stropů, takže prvky tvoří sled sevřených a uvolněných prostorů. Změny řezu určuje funkce (chodba, třída, koupelny, třída, krytá chodba vnější pavlače, zahrada, vnější kryté hřiště), ale také pohyb slunce během dne a podélný svažitý pozemek.
Hra se sevřeným a otevřeným platí pro zmíněné podélné i příčné prostorové sekvence (učebna – ložnice – učebna).
Orientace ke světovým stranám vytváří napětí, vyjadřené systémem průzorů. Prostorové otvory směrem k severu a do dvora mají vekoplošná okna, kdežto z jihu a od veřejného prostranství je světlo propouštěno jenom prosklenými „puklinami“. Štěrbiny do chodby a k vnějšímu krytému hřišti jsou živě barevné, do tříd bylo použito jen čiré sklo.
Třídy se liší podle věkových skupin dětí (dvě třídy s ložnicemi jsou pro děti do jednoho roku, dvě také s ložnicemi pro děti od 1 do 2 let a tři třídy pro děti od 2 do 3 let). Třídy na stejném patře mohou být propojeny k větší akci. I při uzavření dělicích příček existuje vizuální kontinuita, protože příčky jsou v horní části prosklené.
Celá struktura se rozvíjí kolem krytého hřiště, které je srdcem vychovatelského centra, spojující třídy a vnitřní komunikaci se zahradou. Na východní straně je kuchyň a jídelna, kanceláře a tělocvična.
Zvnějšku bílé masivní hmoty dobře zapadají do El Chaparral, čtvrť města Albolote, která vznikla v padesátých letech 20. století jako kolonizační vesnice.
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,