António Fernandez Architects: Domy v Afife

Čtyři rodinné domy v přímořském městě v Portugalsku

Architekti: António Fernandez Architects
Místo: Afife, Portugasko
Tým: António Fernandez, Ema Rosmaninho
Klient: Construções Adelino Figueiredo, Lda.
Plocha: 1448 m²
Realizace: 2013
Foto: FG+SG – Architectural Photography



Z dálky se terén zdá nehostinný. Poněkud strmý skalnatý svah s drsným podrostem je obklopen budovami a bujnými zahradami. Směrem na západ je oslnivá krajina… Pláně poseté domy a proťaté železniční tratí se táhnou až k moři.



Půdorys místa vnuká myšlenku na čtyři samostatné rodinné domy s ingrediencemi spojenými s tímto místem. Asi tak: skalní terén s římsou by si zasloužil něco podobného… přidat více skal, obyvatelných kamenů, zavěšených na stěně, která vymezuje terén.




To, co bylo zpočátku obtížným úkolem, se proměnilo v obohacující základ projektu. Stavby vyrostou ze země a nahlédnou přes krajinu, sahající daleko za hranice každého pozemku, domy se vychytralý způsobem roztáhnou v terénu a prostředí.




Obydlí byla proto navržena tak, aby se stavby přizpůsobily terénu a byly umístěny výhodně z hlediska co nejlepšího přirozeného osvětlení a venkovního pozemku. V rámci návrhu bylo rozhodnuto o otevření obývacích prostor budov hlavně směrem na jih a jihovýchod, takže každý obytný prostor efektivně odpovídá na své potřeby, plně využívá omezení daná topografií a získává více soukromí pro každou parcelu.




Projekt se zaměřil na návrh tří domů, jejichž interiérové dispozice se prakticky opakovaly a které mají na střechách skleněné kostky, obrácené k moři, které slouží jako solária.




Zvenku domy obklopuje zbývající část pozemku, kde je zahrnuta i skála, částečně zahrabaná v zemi, která se valila po zemi a zastavila se v přesném konkrétním místě.





Dům číslo čtyři je jiný. Vyrůstá ze země, rozvíjí se přes několik úrovní, které odpovídají terénu, a v souladu s dalšími třemi domy se zastavuje na úrovni ulice. Tento dům se otevírá do terénu, který strmě klesá k jeho východní hranici. Výhled z domu si osvojuje krajinu se starým žulovým akvaduktem, který se vine mezi poli.



Každý, kdo prochází po cestě kolem, spatří čtyři broušené kameny, zavěšené v čase a užívající si krajinu, jejíž poklid rytmicky přerušuje pohyb dalšího z projíždějících vlaků. Na pozadí se moře střetává s oblohou a noc padá… a pak se stane něco neočekávaného… jiskřivé krystaly čtyř velkých kamenů se rozsvítí a třpytí se do noci, která právě začíná.