Archeologická základna Mikulčice

Vztah stavby ke krajině zakládá její měřítko i kompaktní, pevné, „vyřezávané“ a abstraktně pojaté tělo postrádající obvyklé atributy domů, jakými jsou dveře, okna či střecha. S krajinou, ale také s dávným světem Velké Moravy, ji pojí tradiční materialita: pevná a objem uzavírající přírodní omítka i surové dřevo slunolamu a rizalitů. Jejich vysunutá tělesa a figura shedových střech interpretují pozici stavby vystupující z hradby lužního lesa do otevřených polí směrem k Mikulčicím.
Objem je vnitřním a vstupním nádvořím organizován do tří křídel. Podobně, jako se čtvrti města setkávají na hlavním náměstí, stýkají se jednotlivá křídla budovy v jejím veřejném prostoru, ve vstupní hale, která je také jednací místností i konferenčním sálem. Tak, jako jednotlivé městské čtvrti mají svůj charakter, mají ho ustrojením a orientací ke světovým stranám a výhledům i jednotlivá křídla stavby. V jedné čtvrti – křídle se bydlí, v jiném pracuje, další křídlo je administrativně správní. Lidé užívají přízemí, zatímco patro, krom sezónního ubytování prázdninových brigádníků, je určeno věcem. Kovové, keramické a dřevěné nálezy uložené zde v depozitářích nevyžadují úpravy vzduchu a celý objekt tedy přesto, že se nachází na místě s vysokými letními teplotami, není vybaven chlazením ani klimatizací. Objem patra s depozitáři a strojovnami celoročně tepelně izoluje přízemí určené k pobytu zaměstnanců a zaručuje mu příjemné klima. Způsob uspořádání objektu mu zajišťuje jeho energeticky úsporný provoz.

Autorská zpráva
Projekt byl nominován v soutěži Česká cena za architekturu 2017