Architekt o paláci Edison

Rekonstrukce vdechla stavbě nový život. Původně průmyslová budova dnes díky své velkorysosti i dalším původním i nově odhaleným vlastnostem — důstojnosti, krásnému měřítku a kompozici, vysokým stropům i předsazené prosklené kolonádě — připomíná moderní palác. Podobné objekty se dodnes velmi často bourají, i když nejsou příliš zchátralé.

Investoři si zřejmě jejich svébytnou podobu po rekonverzi nedovedou představit a hlavně většinou kalkulují, že se jim vyplatí novostavba, lépe využije daný pozemek, když bude mít efektivnější výšky podlaží a tím i víc pater. Teprve následně jsem si v téměř 6 metrů vysoké boční kolonádě uvědomil, že kdyby se na tomto místě postavil nový kancelářský objekt, měl by stejný počet podlaží jako Edisonova trafostanice s nástavbou. Rozhodně by to však nebyl palác s velkorysým měřítkem spodních podlaží a intimním měřítkem pater nástavby, ale další uniformní administrativní stavba s jednoznačně stanovenými standardy, kancelářemi s podhledy na úrovni 3 m světlé výšky, stejnými v celé Evropské unii.    Stavby nelze ochránit, pokud si jich nebudeme skutečně vážit, pokud nepoznáme, neuznáme a vnitřně nevstřebáme jejich hodnotu, historickou i tu současnou. Dvojnásob to platí o stavbách, které ztratili svoji funkci a přitom byly postaveny jako stavby vysloveně účelové nebo průmyslové. Rekonverze nefunkční trafostanice na administrativní budovu, s pobočkou družstevní spořitelny v přízemí a bytovými studii vedení firmy v nástavbě, přispělo nejen k oživení stavby, ale i jejího okolí.                                                               Ladislav Lábus