Architekt Oscar Niemeyer nenávidí pravé úhly a kapitalismus

Jeho stavby volně plynou v prostoru jako klikatící se řeka či smyslné křivky žen a na pohled bourají zákony fyziky. Jedna připomíná létající talíř, v němž na útesu u Rio de Janeira přistáli mimozemšťané, jiná vypadá jako sopka, další jako obří oko na muří noze. Nejvíce děl brazilského architekta Oscara Niemeyera, který se v sobotu dožívá sta let, lze obdivovat v jednom jediném městě, metropoli jeho rodné země Brasílii, která se podle jeho architektonických návrhů zrodila před půlstoletím za pouhé čtyři roky.

„Některé stavby se v té rychlosti realizovaly takřka bez projektu, hodně věcí se domýšlelo až při jejich provádění,“ vzpomněl Niemeyer na projekt, jehož iniciátorem byl brazilský prezident s českými předky Juscelino Kubitschek. Půdorys Brasílie ve tvaru letadla vymyslel Lucio Costa, u něhož Niemeyer ve 30. letech získával první zkušenosti z architektonické praxe. A většinu klíčových staveb nového hlavního města největší jihoamerické země, které vyrostlo uprostřed nehostinné pustiny v nadmořské výšce kolem tisíce metrů, navrhl Niemeyer.
„Beton a sklo, sloupy a oblouky, dlouhé nástupní rampy, či široká schodiště, ploché střechy“ – tak formuloval Niemeyer podobu budov z prvního období výstavby Brasílie (do roku 1960). Perličkou mezi nimi je téměř cele prosklená katedrála, podobná sopce, květině či trnové koruně na Ježíšově hlavě. V roce 1987 byla Brasília zařazena na seznam kulturního dědictví UNESCO, ale má i své odpůrce, pro něž je to betonové město příliš vzdálené od přirozené infrastruktury země.
Ostatně i Niemeyer žije ve staré metropoli Rio de Janeiru, nedaleko níž, v Nitéroi, stojí i jeho další originální dílo – Muzeum současného umění. I tato stavba na ostrohu nad mořem, která připomíná UFO a bývá řazena mezi deset nejlepších staveb 90. let, dokládá Niemeyerovo přesvědčení, že „nejdůležitější věcí v architektuře je moment šoku“. Proto mu někteří vyčítají nadměrné opojení vzhledem objektů a malý zájem o jejich funkčnost.
Oscar Ribeiro de Almeida Niemeyer se narodil 15. prosince 1907 v Rio de Janeiru, kde absolvoval v letech 1930-1934 Školu výtvarných umění. Poté nastoupil bez nároku na honorář do ateliéru Lucia Costy, tehdejší vůdčí osobnosti brazilské architektury, u něhož se dostal k mnoha prestižním projektům – například na budovu ministerstva školství a zdravotnictví v Rio de Janeiru, či pavilon pro světovou výstavu v New Yorku.
Původně byl Niemeyer silně ovlivněn Le Corbusierem, s nímž se těsně po válce podílel i na návrhu nového sídla OSN v New Yorku. Dále ke svým oblíbeným a inspirujícím architektům řadí zejména Miese van der Rohe či Katalánce Antonia Gaudího, s nímž ho pojí fascinace ladnými křivkami a nesnášenlivost s pravými úhly.
Stejně jako ostré hrany a přímky nenávidí Niemeyer také kapitalismus: „Musíme změnit tenhle režim násilí, moci a válek.“ „Myslím si, že Bush je idiot. Lupič jako každý jiný, který vyhrožuje celému světu i Jižní Americe,“ tvrdí Niemeyer, který hned po válce vstoupil do komunistické strany a prohlašuje, že revoluce je to nejlepší řešení.
Kvůli svému levicovém přesvědčení musel Niemeyer po převratu v roce 1964 emigrovat z Brazílie. Až do roku 1975 žil hlavně v Paříži, kde navrhl například sídlo Francouzské komunistické strany či administrativní budovu firmy Renault. Z téže doby pochází i jeho projekt budovy nakladatelství Mondadori, který tehdy mnozí považovali za neuskutečnitelný. Pět pater této milánské budovy totiž jakoby visí od stropu a po délce fasády jsou nepravidelně rozmístěny sloupy.
Niemeyerova díla je možné vidět po celém světě – například v Alžíru navrhl univerzitu, na Madeiře kasino a v malajsijském Penangu Státní mešitu. V roce 1988 mu byla udělena Pritzkerova cena, obdoba Nobelovy ceny v architektuře.
„Nejlepší je mít po svém boku ženu – a potom ať se děje vůle boží,“ tvrdí téměř stoletý architekt, který se před rokem oženil se svou šedesátiletou sekretářkou a stále chodí skoro každý den do ateliéru pracovat. S první manželkou, kterou si vzal před téměř 80 lety a která zemřela v roce 2004, má dceru.

Zdroj: ČTK, Šárka Nobilisová rmi, 13. 12. 2007.

Další informace k Oscaru Niemeyerovi zde