KDY: 6. 11. 2019, 19:00
KDE: Galerie VI PER, Vítkova 2, Praha 8
Individualizace
je jednou z implicitních, utajených hybných sil diskusí o architektuře
minimálně již od 60. let 20. století. Pohled na tento fenomén se však od
té doby zásadně proměnil. V 60., 70. či 80. letech, a do velké míry
dokonce i dnes, byla individualizaci vnímaná jako něco, čeho je třeba
docílit. Hlavním úkolem progresivní architektury bylo nalézt a vytvořit
rozdíly v estetice či uspořádání anebo je dokonce
vyprovokovat. V současnosti a v dekádách, které jsou před námi, se
individualizace stává něčím, co je zapotřebí řešit, co je nutné
vstřebat. To představuje naprosto jiné zacílení a my se s tím potýkáme
již dnes. Některé z nejzásadnějších problémů v architektuře
a urbanismu, jako je například sídelní kaše či nejistota ohledně toho,
co vlastně je veřejný prostor, jsou s individualizací bezprostředně
spojené. Individualizace však přináší víc než jen to: ohrožuje samotnou
podstatu toho, co jsme se naučili vnímat jako
Architekturu s velkým A a městské plánování. To by samo o sobě nemusel
být problém, nicméně ve společnosti existují určité základní povinnosti a
úkoly, které by bylo třeba reorganizovat, a to zejména v oblasti
urbanismu a navrhování měst. To před nás klade
obrovský úkol, který je stále brán na příliš lehkou váhu, a to obzvlášť
ze strany architektů. Je to tak nezměrný úkol protože, jak píše Ulrich
Beck, „jakýkoli pokus přijít s novým konceptem, který by zajistil
společenskou soudržnost, musí vycházet z vědomí
toho, že individualismus, diverzita a skepse jsou v západní kultuře
hluboce zakořeněné“.
Bart
Lootsma je historik, teoretik, kritik a kurátor architektury, designu a
vizuálního umění. V současné době je profesorem architektonické teorie
na Fakultě architektury
v Innsbrucku. Byl hostujícím profesorem na několika předních
institucích, včetně Akademie der Bildenden Künste v Norimberku,
Universität für angewandte Kunst ve Vídni a Berlage Institute v
Rotterdamu, a také vedoucím vědeckého výzkumu na ETH Zürich, Studio
Basel. Působil jako hostující kurátor ArchiLabu 2004, pořádaného v
Orléans, a v roce 2016 byl spolukurátorem Pavilonu Černé Hory na bienále
v Benátkách. Lootsma publikoval mnoho článků a několik knih a působil
jako redaktor časopisů
Forum, de Architect, ARCHIS, ARCH+, l’Architecture d’Aujourd’hui,
Daidalos, Domus či GAM. Mezi jeho knihy mimo jiné patří:
Media and Architecture (1998, s Dickem Rijkenem), SuperDutch: New Architecture in the Netherlands (2000),
ArchiLab 2004: La ville à nu / The Naked City (2004), Reality Bytes: Selected Essays 1995–2015 (2016).
Přednáška se koná ve spolupráci s FA VUT v Brně. Přednášku podpořilo Velvyslanectví Nizozemského království v Praze.
Úvodní foto: Andreas Gursky, Montparnasse, 1993.
vipergallery.org
Náměstí je katastrofa - dříve v parku se stromy seděli lidé, dneska je tam žhavá pláň kam kdo němu tak…
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.