Benjamin Fragner: Ochrana průmyslových památek rozděluje i památkáře

Fotogalerie ke článku (1)

ilustrační foto

Celá fotogalerie (1)

Památkáři nejsou zajedno v tom, jak moc a které z těchto staveb je třeba chránit.

Důsledné ochraně průmyslového dědictví v ČR stojí v cestě i rozdílný postoj odborníků k nim. Památkáři nejsou zajedno v tom, jak moc a které z těchto staveb je třeba chránit, tvrdí ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT Benjamin Fragner. Problémy s industriálními objekty zavinilo často i to, že se na českém území několikrát narušila kontinuita vlastnictví.

Po přerušení výroby se z některých podniků staly "realitní kanceláře", jejichž jedinou snahou bylo továrny co nejlépe prodat, uvedl Fragner v pondělí na přednášce, kterou v cyklu Hovorů o Praze uspořádal v Národním muzeu Klub za starou Prahu.

Vlna zájmu o průmyslové dědictví se vždy zvedá po nějakém konfliktu. V Británii se o ně začali zajímat po zboření části nádraží Euston v Londýně v roce 1962; i v Česku se stala symbolickou událostí vznikajícího hnutí za záchranu průmyslového dědictví demolice nádraží. Novorenesanční nádraží Těšnov zmizelo v oblacích prachu 16. března 1985. Na konci roku 1986 vznikla sekce ochrany průmyslového dědictví při Národním technickém muzeu.

Dalším zlomem a negativním příkladem pro další investory se stal osud Ringhofferovy továrny na Smíchově. "Památkářská komunita nebyla počátkem 90. let vůbec připravena na to, že začínají být volné továrny a neví se, co s nimi. Developeři tady využili nejednotný názor odborníků na to, co má a co nemá kvalitu, a ukrajovali objekty továrny, až zbylo jen torzo," uvedl Fragner.

Průmyslové památky na rozdíl od gotických či renesančních staveb totiž těžko hledají pochopení i u samotných památkářů. Zatímco staleté objekty jsou obecně uznávané jako památky, u staveb od konce 19. století, které sloužily průmyslu, i dnes ještě mnozí odborníci zpochybňují nutnost jejich ochrany. V případě pražských jatek, u kterých se památkovou ochranu podařilo v roce 1993 prosadit, se Praha několik let snaží tuto ochranu odejmout.

Existují však stavby, které pomohly argumenty pro památkovou ochranu prosazovat, třeba Staroměstská vodárna, Sovovy mlýny, Negrelliho viadukt, Vinohradská vodárna či bubenečská čistírna odpadních vod, kde se podařilo zachovat vedle stavby i technologie.

Naopak je dost objektů, o jejichž osud se odborníci bojí - aktuálně je to třeba bývalý pivovar v Braníku, který vlastní realitní společnost, železniční most na Výtoni, u něhož prý nestačí kapacita, či zlíchovský lihovar, kde majitel podle Fragnera zvolil osvědčenou taktiku vyčkávání; po letech bez oprav nezbude než objekt strhnout. Devastace průmyslových staveb se nevyhýbá ani centru města - to podle něj dokládá demolice části tiskárny v Opletalově ulici - přímo v pražské památkové rezervaci.

"Domnívali jsme se, že není vždy nutné tyto stavby za památky prohlašovat, protože jejich majitel, pokud je chce opravovat, nemůže mít památkovou ochranou zcela svázané ruce. Praxe však ukázala, že stavba, která není památkou, jako by neexistovala," stěžuje si Fragner na postup současných majitelů těchto objektů, kteří velmi často celé průmyslové areály srovnávají se zemí za účelem zisku pozemku pro novostavbu. Cena pozemku v Praze totiž mnohonásobně převyšuje cenu toho, co na něm stojí.

Zatímco pro "tradiční" památky není nutné hledat speciální využití - stačí je opravit a lidé se rádi chodí dívat do zámeckých interiérů v přibližně takové podobě, v jaké vznikaly, pro průmyslové objekty je jedinou záchranou nalezení jejich nového využití. Takzvané konverze těchto objektů vznikly mnohde v zahraničí a jsou i dobré příklady z Česka, podle Fragnera však je i mnoho příkladů památek, které přestavba zcela zničila.

Na vině je podle něj i v ČR často uplatňovaný developerský systém investování, který není pro konverzi technických památek vhodný. Developer, jehož hlavním cílem je zisk, vytváří unifikované objekty a předem ví, že se při jejich stavbě nemůže přizpůsobit charakteru původní továrny. Přístup, jenž by zastánci technických památek rádi viděli, znamená hledat pro stávající stavbu takové využití, které by ji co nejvíce zachovalo v původní podobě.

Ani takový postup podle Fragnera ale nemusí být ekonomicky nevýhodný. "Konverze, které se i díky tomu, že objekt byl prohlášen památkou, povedly, zvyšují jeho cenu. Vzniká totiž jedinečná architektura na jedinečném místě s pamětí," uvedl.

Fragner je přesto optimista - vývoj za posledních deset let podle něj dokládá, že se o průmyslových stavbách více mluví. Investoři dnes alespoň chtějí znát názor odborníků, to se dříve nedělo.

Zdroj:Zpráva ČTK 1.4.2008