Byt v Brně

Byt se nachází ve třetím podlaží bytového domu z roku 1906, má severojižní orientaci (jih – ulice, sever – vnitroblok). Před rekonstrukcí šlo o dvoupokojový byt s obytnou kuchyní, koupelnou a toaletou. Původně zabírala jeho plocha jednu polovinu půdorysu domu, v polovině 20. století byl však mezi dvěma symetrickými bytovými jednotkami vytvořen byt třetí, a to zmenšením každé z nich. Čistota dispozice vycházející z konstrukční logiky domu tím byla poněkud narušena, přesto však šlo o potenciálně příjemný a v podstatných momentech (vstup, obývací pokoj) velkorysý prostor.
Navzdory velkorysé výměře bytu (82 m²) byla jeho nedostatkem poněkud nepřirozená dispozice, kdy se v prostoru chodby křížily provozní vazby společenské a klidové zóny. Konkrétně se tento fakt projevoval v odtržení obývacího pokoje při jižní fasádě od kuchyně u fasády severní. Podobně narušena byla vazba ložnice – koupelna. Kromě toho trpěly prostory bytu celkovou morální zastaralostí všech materiálů, povrchů a technického vybavení, zejména rozvodů TZB (topení, plyn).

Cílem úprav bylo přeorganizování dispozice tak, aby vznikla plnohodnotná společenská zóna a život obyvatel/e bytu se mohl koncentrovat v jednom místě, namísto roztříštěného fungování na trase kuchyně – chodba – obývací pokoj. Stejně důležitým úkolem bylo řešení ložnice tak, aby byla lépe provázána s hygienickým zázemím a vytvoření pracovny kombinované s prostorem pro hosty. Kromě dispozičních změn bylo samozřejmým cílem pozvednutí celkové technické a estetické úrovně bytu na soudobou úroveň standardu bydlení.
Po prozkoumání všech myslitelných variant uspořádání byl zvolen decentní přístup, kdy se stavební zásahy redukovaly na nutné minimum. Nová koupelna vznikla rozdělením menšího z původních pokojů. Situována je při střední nosné zdi, v blízkosti napojení na ohřev vody a svislé vedení kanalizace. Protože byt disponuje v celé své ploše velkorysou světlou výškou (3,3 m), má koupelna ve výšce 2,5 m podhled. Zbudování pohodlné koupelny na novém místě umožnilo dispozičně vyčistit původní kuchyni, z níž se stala rozlehlá pracovna s prostorem pro přespání hostů (výhledově je možné v tomto prostoru uvažovat s jeho symetrickým přepažením, čímž by došlo ke vzniku čtvrtého pokoje).
Kuchyňskou linku jsme integrovali do většího z pokojů, z něhož se stal plnohodnotný obytný prostor, zahrnující kromě kuchyně také jídelní kout a relaxační sezení. Kuchyňská část je do nového prostoru pomyslně vložena v podobě jakéhosi prostorového hada, který v sobě zahrnuje kuchyňskou linku včetně vysoké sestavy, úložné prostory nad vstupními dveřmi do místnosti a napojení na parapet okenního otvoru.
Ložnice byla umístěna do menšího z pokojů vedle nové koupelny. Tato místnost má okno vedoucí do jakési prosvětlovací proluky, nepříliš světlé, což však může být pro funkci ložnice výhodou.
Co se týče vstupního prostoru, jeho dimenze se neměnila, šlo spíše o úpravy renovujícího charakteru. Navrhli jsme sem úložné prostory bezprostředně za vstupními dveřmi, v podélné části chodby pak vzhledem k její šířce tuto funkci plní tři niky ve zdi, jež je fakticky obvodovou konstrukcí světlíku (její tloušťka tuto úpravu snadno umožnila). Obecně je nové uspořádání vytvořeno s ohledem na celkovou vyváženost a správnou proporci jednotlivých prostor samotných i vůči sobě navzájem.
Výraz celého interiéru měl být střízlivý, ale hravý. Barevnost jsme proto volili v jemné škále lomených barev bílé, šedé, světle hlinité a krémové, doplňují ji výrazně syté odstíny světlého dřeva (podlaha, parapety, police). Výrazným výtvarným prvkem je pás nově dlážděné podlahy, vedoucí od vstupu chodbou, podél kuchyňské linky až k oknu v jižní fasádě. Stejná dlažba je i v koupelně a na WC. Její vzor kombinuje výše uvedené barevné odstíny ve formě trojúhelníků, který je jakousi soudobou interpretací tradičních ornamentů.
Nábytek je zhotoven na míru, v laku s odstínem lomené bílé tak, aby jeho hmota pocitově nezatěžovala prostory interiéru. V každé místnosti je pak použit horizontální akcent v odstínu přírodního dřeva, zpravidla ve formě polic a parapetů.
Důležitým prvkem interiéru je i jeho výškové členění – využili jsme různých výšek stavebních otvorů (dveře a okna) k rozdělení jinak poměrně vysokých ploch stěn na dvě části s různým odstínem výmalby. Tomuto členění se podřizují i výšky nábytkových sestav, a přestože je tento princip aplikován ve všech místnostech, projevuje se v každé z nich trochu jinak.

Autorská zpráva

Autor: Martin Daněk, spolupráce Iva Tomková
Truhlář: Michal Žák