Jedná se o monolit z pohledového betonu, předsazený před vnitřní „teplou fasádu“. Vytváří se tak efekt hluboké fasády – jakéhosi „lešení“, opakující se na všech uličních frontách. Rigidnost rastru narušují posuvné stínicí panely ve stejném odstínu jako betonová konstrukce; spolu s ní posilují plasticitu fasády. Zaoblené nároží je jasnou dominantou.
Tvarové řešení objektu je jednoduché, kopíruje hranice parcely. Rastr opticky definuje základní hmotu včetně výšky říms. Horní ustupující patra jsou vložená dovnitř předsazeného rastru, čímž opticky zmenšují pocit výšky nad hranicí říms.
Fasáda se snaží i přes formální jednoduchost zajistit nadstandardní kvalitu pro bytovou funkci. Hluboké lodžie po celém obvodu domu nabízejí poměrně vysokou intimitu. Fasádu jsme navrhli v monochromatických odstínech přírodního betonu v kombinaci s šedým perforovaným plechem. Okna jsou v hliníkových rámech, zábradlí je skleněné s dekorativním potiskem, opakujícím se v celém domě. U fasády vnitřního dvora jsme využili stejného efektu dvou vrstev. Otvory do pavlačí mají různé rozměry, aby opticky rozházely měřítko vnitrobloku. Pavlače jsou otevřené, doplněné o ocelové zábradlí se svislými profily. Vizuálně výrazný motiv dlažby pavlačí z „pražské mozaiky” byl použitý v celém domě. Vnitřní atria slouží k prosvětlení společných prostor bytů, doplněna byla o zelené plochy. Ústředním motivem hlavního vstupu do bytů a středem celého domu je světlík ze skleněných čoček.
Autorská zpráva
Autoři: Peter Lacko, Filip Tittelbach, Tomáš Balej; spoluautor Martina Svobodová; spolupráce Magdaléna Hlaváčková, Barbora Zachovalová/grafický design
Ta dlažba na pavlačích, která z nich podvědomě dělá chodníky, je úžasný nápad. A skvělé jsou i rozdílné motivy v jednotlivých patrech, člověk hned ví, jestli je v tom svém.