Centrum Vlasty Buriana

Centrum Vlasty Buriana slouží jako společensko kulturní centrum libereckého rodáka Vlasty Buriana, kde se prezentuje jeho život a životní styl. Kromě toho Centrum nabízí volnočasové a vzdělávací aktivity.
Parcela se nachází v historické lokalitě města. Objekt doplnil proluku a snaží se doplnit městskou část, poničenou zásahy doby a nečinností vlastníků nemovitostí a developerů. Dům dodržuje měřítko, uliční čáru, typologii, tvarosloví a rytmiku této lokality. Jeho architektura vychází z koncepce hmotového doplnění proluky, hmotové řešení vychází z výšky a hmoty sousedního bytového domu (v obou čelních pohledech drží linii římsy). Valbová střecha je důsledkem hledání hmoty, která by měla co nejméně zastiňovat dům naproti přes ulici. Půdorysná stopa vychází z tvaru parcely a půdorysné stopy sousedního objektu. Barevné a materiálové jednolitosti vnějšího pláště včetně průčelí a střechy bylo dosaženo opláštěním z břidlice. Členění oken je kompozičně symetrické na dílčích pohledových fasádách a snaží se převzít rytmiku okolních činžovních domů.

Dům jsme navrhli jako otevřenou platformu pro volnočasové aktivity. Hlavní vstup do objektu je z jihozápadní strany z ulice Široká, vstup pro zaměstnance je ze dvora. V přízemí se nachází vstupní hala s možností občerstvení, místnost pro personál a sociální zařízení. Návštěvník centra dále pokračuje po schodišti či výtahem do dalších nadzemních pater, kde se nacházejí společenské místnosti, určené volno časovým aktivitám, výstavám a projekcím. Objekt je bezbariérový.

Konstrukční systém byl zvolen jako kombinace železobetonového sloupového a stěnového systému. Stropní konstrukce ve všech podlažích tvoří železobetonové trámy po obvodě a železobetonové stropní desky. Schodiště je monolitické železobetonové kotvené do schodišťových a výtahových stěn. Nosnou konstrukci střechy tvoří šikmé železobetonové desky, kotvené do obvodových trámů. Podepřeny jsou monolitickými stěnami schodiště a výtahové šachty. Vodorovnou tuhost zajišťuje komunikační jádro s plnými železobetonovými stěnami. Objekt je založen na pilotách do únosného skalního podloží.
Autorská zpráva

Centrum Vlasty Buriana bylo oceněno v soutěži Stavba roku Libereckého kraje 2016. Získalo Cenu doc. Ing. arch. Karla Hubáčka dr. h. c. v Kategorii bytových staveb a staveb občanské vybavenosti.Stavba získala čestné uznání v soutěžní přehlídce pořádané Obcí architektů – Grandpprix architektů – národní cena za architekturu 2016 v kategorii novostavba.

V přízemí budovy se nachází foyer s galerií, kde je stálá výstava fotografií, dokumentů a filmových plakátů Vlasty Buriana. Dále informační pult s prodejnou upomínkových předmětů. V 1. poschodí je projekční místnost a společenská místnost pro ochotnické divadlo, výuku pantomimy, autorské čtení a malá společenská místnost jako zkušebna. Ve 2. poschodí je fitness pro tělesnou, duševní zdatnost a svěžest a Vitality Centrum pro životní sílu, gurmánství, kulinářství. 3. poschodí bylo určeno pro Salon etikety (přednášky o pravidlech společenského chování) a zázemí firmy.

Místo: Široká 179/38, Liberec
Autor: Ing. arch. Pavel Šťastný, spolupráce Ing. Tomáš Novák
Investor: Společnost Vlasty Buriana o.p.s.
Hlavní dodavatel: BRK stavební
Zastavěná plocha: 120,5 m²
Foto: Pavel Šťastný

RECENZE
Centrum Vlasty Buriana v Liberci
Jiří Tourek

Na okraji historické části Liberce se ke konci roku 2015 objevil nový dům. Jde o novostavbu Centra Vlasty Buriana. Okolní velmi zanedbaná čtvrť tvoří okraj centra města a přechod mezi více méně kompaktní blokovou zástavbou a rozvolněnější a ještě neudržovanější částí. Měřítko bloků i ulic je drobné, domy jsou malé. Takové je i nově vzniklé centrum. Zaplnilo jednu prázdnou parcelu, čímž vytvořilo nároží a dotvořilo blok.

Tiše a skromně působící dům mluví svou důstojností: hezky sedí na svém místě, na nizoučkém soklu, který vyrovnává drobnou nerovnost terénu, a výrazně a zásadně doplňuje svého souseda, ale i domy dále v okolí. Působí vážně, ale nikoliv odtažitě. Nový dům je velmi kontextuální, především, jak již zmíněno, svým měřítkem. Výškou i objemem téměř kopíruje svého souseda. Ohled vůči okolí je výrazný především u oken. Člověk, který se pohybuje v takto drobných uličkách, vnímá (většinou zcela nevědomě) rytmus svého pohybu podle rytmu svého okolí, zde tedy drobnými domy, kterých míjí celou řadu a rytmem jejich oken. Zkoumaná novostavba počtem i velikostí oken odpovídá svým sousedům velmi citlivě. Dokonce i výškově jsou okna nastavena s ohledem na sousední dům. Protože však výška jednotlivých podlaží obou domů zcela neodpovídá, jsou ve výsledku okna v patře Centra Vlasty Buriana posazena nízko nad podlahou a připomínají francouzská okna. K interiéru ale později.

Je zřejmé, že snahou bylo nenarušit daný charakter čtvrti, nýbrž ho přiměřeným vstupem podržet a posílit. Z řečeného by se mohlo zdát, že se snad jedná přímo o památkářskou stavbu, která nechce nic jiného než splynout a být neviditelná. Tak tomu však není. Stavba se svým moderním výrazem nebojí vstoupit do svého místa s něčím novým. Doslova od hlavy k patě je tento dům s okny pokryt tmavou břidlicí, která mu propůjčuje soudobý, dosti abstraktní – protože přísně geometrický – charakter. Okna, vchod i rohy rámují plechové hrany, takže jsou velmi přesně vymezeny a budova tak má velmi exaktní formu. To ji spolu s netradičně jednotným materiálem stěn (a střechy) a celkovou plošností, kde např. i okapy jsou skryty pod břidlicový plášť, staví do kontrastu vůči okolí. Domnívám se, že je to výtvor nejen podařený, ale dokonce velmi potřebný. Strachu vstoupit s něčím odvážnějším je všude plno, jako by naše vlastní doba neměla právo vyjádřit se. Zdá se mi, že prostředí našich měst neposloužíme dobře tím, že budeme pietně schraňovat kdejakou starší stavbu a fanaticky uchovávat každý kus staré atmosféry, ale tím, že nové, naše soudobé vstupy budou kvalitní, že budou rozvíjet, nikoli jen udržovat stávající. Čímž se může myslet např. i přiměřeně kontrastní výraz novostavby. Nezbývá než doufat, že tento – explicitně tak zamýšlený – punktuální vstup do daného prostředí bude úspěšný a pomůže, jako katalyzátor, rozhýbat již dlouho v daném místě zatuhlou situaci. Ze zahraničních příkladů je známo, že se to často daří.

Třípodlažní dům s dalším využitelným podlažím pod střechou slouží komunitnímu centru. To je oblast, v níž česká města zatím spíše zaostávají. Jakýmsi vývěsním štítem a spojujícím formálním tématem je zde osobnost „krále komiků“ Vlasty Buriana, který se v Liberci narodil a kterého v tomto centru připomínají. Plakáty k jeho filmům a další vzpomínkové předměty zdobí vstupní halu v přízemí. Vl. Burian je též jedním z důvodů pro promítací sál v patře. Každé z pater jinak umožňuje různé využití. Vertikálně je spojuje jádro s výtahem a schodištěm. Protože dům je (půdorysně) malý a komunikační jádro muselo obsahovat výtah dostačující invalidnímu vozíku, zabírá překvapivě velkou část každého patra. Je logicky umístěné, spolu se všemi funkčními vnitřnostmi je úhledně schováno uvnitř, aby všechny veřejně přístupné prostory dostaly místo u pláště, u oken. Pohyb v patrech je tak vějířovitě odstředivý, ze schodišťové šachty uprostřed do různých směrů k vnějším místnostem. Tento typ pohybu je umocněn ještě skutečností, že všechny vnější zdi jsou hustě pročleněny velkými, francouzskými okny, takže pohled směřuje vždy z chodbičky přes místnost dál, ven do okolí. Takové propojení interiéru s okolím je dosti příjemné. Přitom jde stále o okna, tj. uživatelé nejsou ve výkladní skříni závěsné skleněné fasády. Dům s okny pochopitelně nedává jasně najevo, jaký program se kde odehrává. Oproti jednotně antracitově tmavému exteriéru se interiér představuje v opačném, velmi světlém barevném ladění. Všechna patra jsou bílá, velmi světlá je i podlaha. Místnosti mají být bílým plátnem, které zbytečně neruší svou přítomností a které si až uživatelé naplní svým obsahem.

Trochu jiná je situace v přízemí, které kromě schodiště s výtahem, malého zázemí a toalet tvoří jediný velký prostor tvaru „L“, jenž slouží zároveň jako vstup, kavárna, výstavní sál, klubovna, zkrátka prostor ke všem dalším potřebným činnostem. Prosvětluje ho spolu se vstupními dveřmi hned 12 oken na výšku na třech stranách. Výsledkem je intimní, a přece otevřená atmosféra s pěknými stolečky a pohodlnými židlemi u oken. Jen prostor vzadu za barovým pultem se zdá obtížně využitelný.

Je zřejmé, že stavba, ač sama malá, je dosti ambiciozní. Chce sloužit komunitnímu centru, tedy lidem, kteří do ní budou přicházet za různými aktivitami, a tím přispívat ke kvalitě života místních lidí. Navenek chce tím, že doplňuje neudržovanou čtvrť, sloužit jako příklad, který snad bude někdo následovat. Úspěch obojího prověří až čas. Z hlediska architektury lze ovšem říci již nyní, že se podařil zajímavý a pěkný dům, který představuje výrazné slovo do současné diskuse o vztahu starého a nového. Tuto novou stavbu se zcela současným výrazem by tato diskuse měla vzít v úvahu.

Publikováno v časopise Stavba č. 3/2016, str. 42