„Víme, že podchody jsou bolavým místem mnoha veřejných prostranství v Praze. Leccos se ale dá celkem jednoduše vylepšit například kvalitním osvětlením,“ říká radní pro dopravu Petr Dolínek, z jehož iniciativy analýza vznikla. „Prvních pět podchodů by se mohlo vylepšení dočkat ještě v tomto roce.“
Mezi pěti vybranými je podchod pod magistrálou na Fügnerově náměstí, na Pobřežní cestě v Braníku či u autobusového nádraží v Holešovicích. Dále se jedná o podchod mezi ulicemi Legerova a Vinohradská (u Národního muzea) a podchod na Strašnické ve směru na Gutovu. Oba podchody sice nedávno prošly grafickou úpravou, kterou je možné brát jako počáteční impuls k celkové proměně, avšak její zpracování není kvůli tmavým barvám vhodné.
„Podchody bychom měli vnímat skutečně jen jako krajní řešení, pokud některá bariéra nejde překonat jiným způsobem. Tam, kde už jsou, musíme dbát na to, aby se v nich lidé cítili bezpečně a používali je bez zábran,“ říká Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha. Podle nových Pražských stavebních předpisů by mimoúrovňová propojení (podchody a nadchody) ideálně vůbec vznikat neměla.
Mezi opatření, která by měla podchody vylepšit, patří v prvé řadě kvalitní osvětlení. Podchody bývají temná místa, kam se lidé bojí chodit kvůli nedostatku světla a často zanedbanému vzhledu. Proto je klíčem hlavně pravidelná údržba a pokud možno jednoduché, snadno omyvatelné povrchy. K nepříjemnému pocitu z podchodů přispívá i to, že z nich se nedá snadno uniknout. Proto by na některých místech mohl pomoci i vznik doplňkových funkcí, například obchodů či občerstvení, díky nimž by místa působila méně opuštěným dojmem.
„Z analýzy mimoděk vyplynulo, jak velkou bariéru pro pěší pohyb ve městě znamená magistrála,“ pokračuje Boháč. „Z osmatřiceti zkoumaných podchodů jich jednadvacet souvisí právě se severojižní magistrálou.“ V současné době probíhá spolupráce mezi IPR Praha a renomovanou dánskou kanceláří Gehl Architects, která má navrhnout řešení, jak prostředí okolo magistrály zlepšit.
Součástí analýzy jsou i ukázky revitalizace podchodů, které by mohly Prahu inspirovat. Jde například o podchody pod Frýdlantskými či Svinovskými mosty v Ostravě. Ty ožily díky barvám a hravému osvětlení. Za příklad toho, jak nehostinný prostor podchodu změnit na přívětivější místo, může sloužit i podchod pod hlavním nádražím v Amsterdamu či skatepark pod mostem Nehru Part v Budapešti.
tisková zpráva
zdroj foto: Fotogalerie na FB IPR Praha
Hlavní problémy podchodů jsou dva: málo světla (o tom se v článku píše, ideální by bylo, kdyby rozdíl mezi denním světlem a světlem v podchodech byl minimální) a nekryté schody (a o tom se nemluví – jaký byl humbuk při otevření stanice Veleslavín, a při tom je to všude, kde podchody neústí do domů – stačí se podívat na Václavské náměstí). Třetím problémem je možná také bezbariérovost, o tom se ve článku také nic nepíše.
Nemyslím, že by úrovňové přechody byly lepší než podchody. Na vícepruhových komunikacích, kde nejsou kvůli plynulosti provozu vhodné semafory, je podchod jediným rozumným řešením. Podívejte se, jaké problémy kvůli přechodům a kvůli tomu, že někdo vymyslel, že mohou vést jen přes jeden jízdní pruh v každém směru, vzniká na vícepruhových komunikacích nuceným sváděním provozu do jednoho pruhu. Zpomalují dopravu tam, kde je potřeba aby byla rychlá a plynulá, a zábrany na zúžení jsou potenciálně nebezpečné.
Nápad znepříjemnit motoristům vjezd do města je nesmyslný, dokud neexistuje náhradní řešení (záchytná parkoviště, obchvat). Zatím prováděné úpravy znepříjemňují život nejen motoristům, ale i ostatním obyvatelům města.
Vylepšení podchodů je sice milá, ale jen malá náplast, která podstatu problémů nijak neřeší.