Velkorysá dřevostavba v Beskydech má ojedinělý plášť
z hliníku. Architekt Zdeněk Trefil se pro něj společně s investory rozhodl
nejen kvůli krásné výtvarné struktuře. 3D fasáda z perforovaného
trapézového plechu byla provedena pečlivě, takže by měla mít dlouhou životnost.
Jak říká autor projektu, je to druhá kůže pasivního domu, která slouží také jako
slunolam a větrolam.
Vila stojí na horní hranici pozemku, který se svažuje k jihu, v jeho spodní
části je les. Co do měřítka patří mezi největší stavby v obci, hned po bývalé
škole nebo dřevěném evangelickém kostelíku, s nímž je také ve vizuálním
kontaktu. „Kostelík z roku 1783 se stal předobrazem pro koncepci domu. Snažil
jsem se totiž o podobnou dualitu exteriéru a interiéru, která je pro místní
tradiční architekturu typická. Výsledkem je 3D fasáda z trapézového plechu a
celodřevěný interiér. Perforovaný trapézový fasádní plech slouží jako druhá
kůže objektu, sluno- a větrolam a zároveň také bezpečnostní bariéra. Zároveň
však propůjčuje hmotě stavby specifické měřítko,“ říká Zdeněk Trefil.
Dům je dominantní z pohledu ze zahrady, kde využívá horský terén a
výhledy. Od příjezdové cesty působí uměřeně, celý se skrývá za gabionovou zdí.
Pasivní dům
s inteligentním řízením
Dřevostavba patří v této lokalitě mezi tradiční stavební techniky, ale
autor projektu ji technologicky posunul na úroveň současnosti. Křížem lepené
dřevěné panely jsou tu kombinované s ocelovými nosnými prvky. Při návrhu skladby
fasádního pláště hrál důležitou roli požadavek na zachování difuzního charakteru
obvodových stěn tak, aby v jejich konstrukci bylo zamezeno vzniku
kondenzátu. Z tohoto důvodu byly pro zateplení zvoleny 100mm panely
z PIR-pěny, vykazující požadovanou paropropustnost, na něž byla instalována
difuzní fólie. Následně pak byly na hliníkový rošt nainstalovány velkoplošné
fasádní panely Alucobond, které posloužily jako podklad pro fixaci finálního
fasádního pláště z perforovaného plechu.
Dům je koncipován jako pasivní, s ohřevem teplé vody skupinou
solárních střešních panelů, vytápěný dvojicí tepelných čerpadel vzduch-vzduch.
Jako náhradní zdroj tepla slouží elektrický kotel se zásobníkem teplé vody. Dům
není napojen na plynovod ani na splaškovou či dešťovou kanalizaci, která se
v dané lokalitě nenachází. Pro čištění odpadních vod slouží malá domovní
čistírna s přepadem zaústěným do vodoteče na spodní hranici pozemku.
Dešťové vody jsou jímány pro účely zavlažování travnatých ploch pozemku
prostřednictvím podzemního automatického zavlažovacího systému. Bazén na jižní
terase má svou vlastní technologickou jednotku s chemickým systémem
čištění vody. Solární panely na objektu se rovněž využívají pro dohřev bazénové
vody.
Řešení fasády
Investor stavby si přál především bezúdržbovou fasádu, takže automaticky
odpadly omítkové či stěrkové povrchy. Architekt si zase přál materiál, který
vytvoří určité napětí nebo protiklad mezi interiéry a exteriérem domu. „Kov je
v soudobé architektuře velkým tématem, ale nechtěli jsme opakovat již realizovaná
řešení nebo je interpretovat. Kromě toho investor chtěl, aby jeho dům působil
oroginálně. Po nějaké době hledání jsme se rozhodli pro německého výrobce. Do
Německa jsem se pak také vypravil, abych konzultoval samotnou technologii,“
upřesňuje Zdeněk Trefil a dodává: „Hliníkový trapézový plech svým designem
odpovídal naším požadavkům na linearitu a pravoúhlost. Stal se výtvarným kódem
projektu, aplikovaným až do detailů.“
Podkladem jsou trapézovému plechu velkoformátové fasádní desky na bázi
hliníku, pod nimi je odvětrávaná mezera, tepelná izolace a podkladová dřevěná
konstrukce. Plášť je proveden tak, aby v něm nedocházelo k zachycování
nečistot. Tomuto tématu autor společně s dodavatelem fasády věnoval značnou
pozornost.
Velkorysé interiéry
Interiéry jsou otevřené a přehledné, z velké části mají velkoplošné dřevěné
obklady stěn a stropů. Velké prosklené plochy se otevírají ke slunci, vstupní
dvůr, garáž a hospodářské prostory jsou otočeny k severu. V jihozápadní části je
interiér dvoupodlažní, doplňuje ho galerie, knihovna a rohové okno, odkud jsou
nejkrásnější výhledy. Ložnicová část se nachází ve vykonzolovaném horním patře.
Hana Vinšová
Foto: Robert Žákovič
Článek vyšel
v časopisech STAVITEL 9/2016 a STAVBA II/2015
V autorské zprávě ke studii tato informace nebyla. Doplněno do prvního odstavce a faktografie.
A zase schodiště, kde není čeho se chytit, kdyby člověk padal.